| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Lycoperdon |
| Autor: |
Ladislav František Čelakovský |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 503–504. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Související na Wikidatech: pýchavka |
Lycoperdon Tournef., pýchavka, rod hub z řádu břichatek (Gasteromycetes) a hlavní zástupce podřadí pýchavkovitých (Lycoperdinei), kamž náleží též rod Bovista Dill. Pýchavkovité vyznačují se plodnicemi namnoze dosti velikými, podoby kulovité, vejčité neb krátce a široce kyjovité, s okrovkou dvojitou, vnitřní z pravidla papírovitou, vnější začasté posázenou ostny, bradavkami atd., zhusta opět ze dvou vrstev složenou, z nichž někdy při zralosti vnitřní vrstva se rozplývá a pak zevnější se odchlipuje a rozpadává, anebo častěji celá zevnější okrovka se rozplývá v mazlavou hmotu, která při vysýchání tvrdne v křehkou, beztvarou blánu. Pletivo výtrusorodné (gleba) skládá se z hojných komůrek, jejichž stěny mají střední vrstvu složenou z vláken houbových, těsně spojených, s povrchem komůrek rovnoběžných, z nichž jedny jsou tenké, článkované, jiné tlustší, již z mládí tlustostěnné, dlouze rourovité, namnoze bez příhrádek, které v rodu L. vysílají též větve na příč dutinou komůrek od jedné stěny ke druhé. Z této střední vrstvy (trama) a sice výhradně z tenkých vláken vynikají do vnitř komůrek krátké, kolmé větevky, shloučené hustě v podobě palisádového pletiva, zakončené basidiemi výtrusorodnými, tvořící podobnou plodní roušku (hymenium), jakou mají houby rouškaté (Hymenomycetes). Při uzrání plodnice všecky jemnější součásti stěn komůrkových (též basidie) se rozplynou a zbudou jen tlusté roury v podobě četných, ojedinělých, jednoduchých neb rozvětvených vláken, tvořících za sucha hmotu vlně podobnou, t. zv. vlášení (capillitium), prostoupené práškem výtrusným. Povaha tohoto vlášení poskytuje dobré znaky pro poznání jednotlivých druhů. — Rod L. má plodnice (peridie) na zpodu stopkovitě zúžené neb beze stopky, blánovité neb kožovité, jednoduché, t. j. zevnější okrovka v podobě ostnů, šupin a p. buď přirůstá ke vnitřní aneb od ní odpadává. Vlášení přechází na zpodu plodnice ve sterilní pletivo a jest tudíž dole přirostlé, výtrusy jsou hruškovité a nemají stopek. L. obsahuje druhy veliké, kulaté až krátce kyjovitě hruškovité, z mládí zevně i uvnitř pěkně bílé, masité (u L. bovista L. jedlé), za zralosti zevně suché, blánité, až kožovité, na vrcholku nepravidelně se otevírající. Z otvoru temenního při doteku vyprašují se výtrusy; deštěm i jinými vlivy atmosferickými zrušuje se okrovka a posléze zbývají jen stopkovité, sterilním pletivem vyplněné zpodiny plodnic. Pýchavky rostou na půdě lesní, na travnatých místech, na zpodu pařezů a jinde. Nejsou jedovaté a prášek výtrusný neškodí očím více než kterýkoli jiný jemný prach. Známo jest přes 30 druhů, z nichž většina evropských. Největší jest L. bovista L. (L. giganteum Batsch), pýchavka obrovská, s plodnicemi zhusta průměru lidské hlavy, ba až půl metru širokými, kulatými, za zralosti žlutavými až hnědavými, s okrovkou na temeni velmi křehkou, lámavou. Roste na pažitech, lukách, pahorcích, zvláště v krajinách hornatých. Hodí se nejlépe k účelům lékařským a za mládí, dokud jest bílá, může se jísti jako příbuzná, ale menší L. caelatum Fr., pýchavka dlabaná. Stopkovitě zúžené dole jsou: L. piriforme Rupp, pýchavka hruškovitá, s plodnicí posázenou jemnými, pomíjejícími šupinkami, L. gemmatum Batsch, pýchavka bradavkatá, se šupinkami, bradavkami neb kolci na povrchu, L. constellatum Fr., pýchavka hvězdovitá, s velikými, opadavými ostny, kolem kterých rozestaveny jsou do 6—8hranných oček drobnější kolce. lč.
PD old 70
Související na Wikidatech: pýchavka