Ottův slovník naučný/Luna

Ottův slovník naučný
Lummel	Luna	Luna (pohoří)

Údaje o textu
Titulek:	Luna
Autor:	Vladislav Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 459. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Luna (bohyně)

Luna, římská bohyně měsíce (od lucere, svítiti), jejíž chrám na svahu Aventinu za cirkem založen prý od Servia Tullia, po požáru Neronově obnoven jako templum Solis et Lunae. Jiný chrám měla L. Noctiluca na Palatinu. Slavnost Luny konána 31. března. Při zatmění měsíce byl zvyk ohlušujícím hřmotem Luně napomáhat, by nabyla prvotního lesku; mělo se tak asi zaplašili zvíře, které ji ohrožovalo. Sol a L. jsou též božstva cirku, jimž vítězové obětovali; neboť oba užívali spřežení, Sol spřežení ořů, L. dvojspřeží mezků. Sol a L., onen vyjížděje z Okeánu na nebesa, tato sjíždějící k Okeánu (tak vyobrazeni na štítu kapitolského chrámu Domitiánova), jsou symbolem věčnosti a slovou aeterni. — L., jevíc vedle jádra latinského vliv sabinský i řecký, arciť záhy stotožňuje se s Dianou, k níž jest v témž poměru jako Sol k Janovi n. k Martovi. klk.