Ottův slovník naučný/Louny

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Louny
Autor: Antonín Merz
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 376–378. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Louny

Louny (Laun), král. město v Čechách na pr. bř. Ohře, 188 m n. m., při stanici Rak. stát. dráhy (Praha-Most a L.-Postoloprty), má 561 d., 8013 obyv. č. (1896), jest sídlem okr. hejtmanství a soudu, hl. berního úřadu, má poštu, telegraf, telefon, děkanství, při hlav. chrámu far. úřad, evang. reform. stanici, jíž obcí propůjčen kostelík sv. Petra, a rabbinát se synagogou. Jsou tu tři parní mlýny, dva cukrovary, továrna na kovové zboží, hospodářské stroje, hliněné výrobky a kamna, továrna na obuv, koželužna, již surovinu dodávají velké ústřední jatky pro L. a okolí, 2 tiskárny a knihkupectví. Průmyslu a obchodu napomáhají peněžní ústavy: městská spořitelna (z r. 1863), jež měla 3,871.284 zl. vkladů, 326.208 zl. reserv. fondů, občanská záložna (z r. 1878) s vklady 1,785.613 zl., reserv. fondem 131.355 zl., okres. hospodářská záložna (z r. 1882) se vklady 495.579 zl., se závod. a reserv. fondem 121.876 zl., a Severočes. záložna (z r. 1894). L. mají 4 výroč. a 2 trhy týden. velmi živé. Město leží v úrodné krajině a hlavním zdrojem blahobytu je zemědělství. Rozsáhlé kdysi vinařství zaniklo za války 30leté; sladovnictví a pivovarství vzalo za své zakoupením budov měšť. pivovaru i s právem várečným obcí lounskou (r. 1899). Příznivá poloha nádraží byla příčinou, že zde zařízeny velké strojnické dílny (600 děl.) pro potřeby stát. drah. Během desíti let povstala mezi Pražským předměstím a nádražím, kde se zatím soustředil veškerý průmysl. ruch, nová čtvrť, takže město čítá nyní 660 domů (1899). Z Loun do Libochovic počne se stavěti r. 1900 nová dráha, projektovaná až do Rakovníka. Město hrazené založeno bylo vých. od původní osady, která pak stala se předměstím zv. »Velkým«, a před branou Pražskou povstalo »Malé« či »Pražské«. Na místě starého dřevěného mostu přes Ohři staví se nový železný. Nyní je město úpravné, dobře dlážděné, vodovodem a kanalisací opatřené. Ze 4 koutů pravidelného náměstí vycházejí široké ulice, na západ. náměstí stojí děkanský chrám sv. Mikuláše, svým třídílným věžovitým krytem a štíhlou věží daleko z krajiny viditelný, má pěkné okrasné cimbuří se znaky a fiálami a se 4 nárožními vížkami (v. Čechy, str. 401 b). Na Velkém předměstí stojí pěkný gotický kostel sv. Petra z let 1456—63; od něho k západu na měst. hřbitově kostelík Sv. 14 pomocníků z l. 1714—18; na předměstí Pražském na zrušeném hřbitově gotický kostelík Matky Boží (z r. 1490) s věží (z r. 1612), nyní úplně sešlý. Nynější radnice postavena r. 1825 na místě staré (z r. 1520); v ní jsou úřady zeměpanské. Obecní úřad s okresním výborem jsou v nové budově (z r. 1888). Z obytných domů starých zachoval se v městě jen gotický arkýř domu z r. 1470 a renaissanční budova na náměstí č. 57. R. 1896 zřízena zde obec. reálka (nyní 5tř.); dále jest zde 5tř. obec. a 3tř. měšť. šk. chlap. a dív. s 3tř. městskou šk. mateřskou, 2tř. hospodářská, okr. hospodyňská, pokrač. průmyslová a obchodní škola, městská opatrovna a městská čítárna. Vedle toho jsou zde ústavy obecnému blahu sloužící, jako veřejná nemocnice, lékárna, okres. stravovna, nemocenská pokladna a úraz. pojišťovna.

Dějiny. Nejstarší pamět písemná o osadě zdejší jest z r. 1088, uvádějící knížecí přívoz přes Ohři. Město vysazeno králem Přemyslem II. s právem magdeburským. Stavěli je podnikatelé Němci, kteří osadníkům z pův. osady vykázali ulici podél jižní strany hradeb, která zachovala si jméno »česká ulice« do dneška. Původně nevelký obvod pozemků městských již v XIV. stol. značně se rozšířil, když král Jan daroval k městu louky podél řeky a měšťané přikoupili se svolením krále Karla 8 lánů s městem sousedících. Osada Lužerady splynula také s pozemky šosovními. Německé obyvatelstvo mizelo rychle a již koncem XIV. stol. byly L. českým městem. S městem zároveň založen byl u Pražské brány klášter dominikánův. Královskou rychtu prodal (1321) král Jan měšťanu Berovi, jenž, vynikaje bohatstvím, založil (1331) klášter panenský sv. Anny, nadav jej statky Dobroměřicemi, Ranou, Nečichy, Trhlavou. Král Jan obnovil výsady městské i přidal nové (1325). Na pořízení dlažby udělil výsadu vybírání cla v branách (1335). Za Karla IV. obdržely L. výhradní sklad soli a zavázány k nim v tom Libochovice, Slavětín a Třebenice (1352), později přenechána jim též šrůtka. Václav IV. dal L-nům popravu v okolí, povolil clo z dobytka na zakoupení válečných potřeb a vysadil trh výroč. a týdenní. Lounští přijali záhy víru pod obojí a již r. 1418 zbořili oba kláštery a zmocnili se jich statků. Ve válkách husitských poddali se r. 1421 Pražanům a byli pak účastni se svou obcí v poli pracující ve všech taženích. Přidavše se později k Táborům bojovali vedle nich v bitvě u Lipan. Během válek byli zabrali všecky statky kláštera postoloprtského a jiné duchovní v okolí. Když pak Sigmund za krále do země byl přijat, spěchali poddati se mu se vším se žádostí, aby je při tom držení zachoval. Král byl však učinil již zapisy na Smolnici Matiášovi Loudovi z Chlumčan a panu Benešovi, řečenému Svině, na Brzvany a Skupice. Aby Lounské při tom zachoval, dosvědčil jim, že jim to dříve dal, než oněm zapsal! O Smolnici později učiněna smlouva ubrmanska, a když Louda odkázal právo své kolleji při universitě pražské, po něm jmenované, odváděli Lounští polovici příjmů do Prahy. Král Sigmund, vraceje se z Chebu od sjezdu s knížaty německými přes Žatec, dojel do Loun a tu 12 dní se zdržel. Před odchodem svým učinil zápis v 1300 kopách pražských na zboží kláštera postoloprtského, slevil polovici platu komorního a na zaplacení jeho zapsal jim Březno a Malnici. Statky kláštera sv. Anny u Loun dal jim, aby zařídili špitál pro chudé. Poněvadž kancléř Šlik nebyl přítomen, list pečetěn jen pečetí menší. Když pak Sigmund na cestě z Prahy ve Znojmě zastavil, nestihli ho poslové lounští již na živu, a tak stalo se, že zápis kommissí sněmovní, za krále Ladislava ustanovenou, nebyl uznán a Lounští museli vrátiti (1454) veškeré statky postoloprtské králi. Po smrti Sigmundově Lounští učinili jednotu se Žatcem a Slaným až do volení nového krále a pomáhali od r. 1448 horlivé jednotě Poděbradské, účastníce se všech výprav i sjezdů. Král Jiří Poděbradský potvrdil Sigmundovo věnování statků někdy kláštera sv. Anny k zařízení špitálu, zapsal jim opět Březno a Malnici v 60 kopách. V době sporů vyšších stavů s městy L. vypudily několik svých měšťanů stavu rytířského, z čehož měly nemalé obtíže. Zvláště bohatí Sokolové z Mor. na sněmu i u krále všemožně se snažili dosáhnouti nápravy křivdy a náhrady za škody jim způsobené. Po 10 letech prostředkovaním kn. Karla Minsterberského záležitost ta ukončena tím, že Lounští musili koupiti statky vypuzených za smluv. cenu R. 1517 stihla město pohroma strašná. Založeným ohněm vyhořelo uvnitř hradeb zcela a předměstí z větší částky. Kryty bran, zdí městských a bašt, teprve r. 1500 dokončené, shořely též. Radnici znovu postavil do r. 1520 mistr Mikuláš z Prahy. Věž kostelní byla taktéž obnovena a novým krytem dle původního vzoru opatřena. Kostel nynější založen dle plánů mistra Benedikta Rety z Pistova r. 1520 mistrem Pavlem z Pardubic a dokončen r. 1538. R. 1546 Lounští účastnivše se s ostatními stavy odboje byli pokutováni odnětím statků, jež byli od dob Vladislavových zase získali. Jen statky kdysi klášterní ponechány jim k opatřování potřeb všech záduší, škol a chudých, a r. 1561 prodáno jim panství a vrchnost nad nimi za 800 kop gr. čes. R. 1577 postavena nová škol. budova. R. 1620 po vzdáni se města Valdšteinovi zabaveny jsou městu všecky statky pozemské a zasazena vývoji jeho rána smrtelná. Ačkoliv město přijato na milost a svobody mu potvrzeny již r. 1627, přece nevráceny mu zabavené statky. R. 1623 přes zákaz císařův a bez jeho svolení zastaveny vesnice lounské Volfovi z Vřesovic v 50.000 kopách.

Č. 2617. Pečeť města Loun z XIV. stol.
Po jeho smrti dány v užívání některým jeho věřitelům až do vyplnění jich požadavkův. Ti však podrželi je, i když byli se svými nároky
Č. 2618. Znak města Loun.
úplně vyrovnáni. Lounští domáhali se s neslýchanými obětmi ožebračených měšťanů vrácení těch statků plných 60 let, až k tomu docházelo, že nesprávní držitelé chtěli jim penězi zaplatiti. Když to bylo odmítnuto, konečně r. 1684 statky zádušní Dobroměřice, Nečichy, Chrabčice a Raná vráceny městu. Za těch 60 let po celou 30letou válku zakusili měšťané nevýslovných běd a útrap: město vydrancováno několikráte, i oheň hubil majetek, a tak konečně došlo k tomu, že v r. 1641, když do každého domu 10 až i 20 vojáků bylo ubytováno, přes 20 rodin, všechno opustivše, z města ušlo, nemohouce nátisků soldatesky snášeti; z ostatních mnozí, jsouce sami hospodáři, pro nemožnost zdělávati pole svá po okolních vesnicích vyhledávali práci nádennickou. Později něco málo let zpousta byla již tak velká, že krajští kommissaři uznali pod přísahou celé město za 3 osedlé poplatným! Když Slané bylo zastaveno, ustanoveny L. r. 1663 za mustrplac a krajské město pro slanský kraj, čimž přibylo jim zase jen nových svízelí. Po ukončení 30leté války byly L. sotva stínem bývalého lidnatého města. R. 1667 napočítáno 700 obyvatel. Stav živností a řemesel v městě zvolna sice se lepšil, ale nebyl to již život pravý, činorodý. K tomu přicházely na město vždy nové pohromy. Zvláště za válek s Pruskem (roku 1758 a 1759) měšťané mnoho trpěli. V r. 1787 napočteno v L-nech 186 domův, dvorův a chalup na předměstích 105, obyvatel v 700 rodinách 1750. R. 1788 zaveden v L-nech magistrát. Důležitost Loun na cestě do vnitrozemí ještě v tomto století uznávána. R. 1813 byly L. obydlím spojených mocnářův a za bitvy u Chlumu přebýval tu císař František. R. 1849 velká čásť města vyhořela. Od let šedesátých město ponenáhlu se pozvedalo, a když vystavěna r. 1870 dráha Pražskoduchcovská, počalo rychle prospívati v každém směru. Znak městský (vyobr. č. 2618.): štít modrý, v něm u zpodku zeď městská stříbrná s cimbuřím; do ní brána otevřená se zlatou mřeží do pola spuštěnou, za zdí stojí dvě věže stříbrné s cimbuřím se střechami cihlovými, zlatými makovicemi. Mezi věžemi v červeném štítě zlatý půlměsíc s hvězdou. L. jsou rodištěm Jaroslava Vrchlického a Emila Holárka. — Hejtmanství a okresní soud zaujímá 358,10 km², čitá 5012 d., 34.871 ob. č., 463 n., 3 jiné národ.: ze 35.389 přítom. obyvatel 34.445 katol., 126 evang., 815 žid., 3 jiného vyzn.; z těch 17.266 muž, 18.123 žen. — Srv. — R. Wunš, Dějiny svob. král. m. Loun (Praha, 1868); Dušek, Archiv kr. m. Loun (»Věstn.« Kr. čes. spol. nauk); Lounská práva (»Právník«). A. Merz.