Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Llorente

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Llorente
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 215. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Llorente [ljo-] Don Juan Antonio, dějepisec špan. (* 1756 v Rinconu del Soto u Calahorry v Aragonii — † 1823 v Madridě). Studoval v Tarragoně a Zaragoze a r. 1779 byl vysvěcen na kněze. R. 1 782 stal se gen. vikářem v Calahoře, r. 1785 kommissařem inkvisice v Logroně a r. 1789 gen. sekretářem téže instituce v Madridě. Pro svůj návrh na reformu této instituce upadl po odstoupení liberálního ministerstva Jovellanova (1798) v nemilost a teprve r. 1806, když byl napsal na přání Godoyovo svůj spis proti baskickým právům, stal se kanovníkem při hlavním chrámě v Toledě a později kancléřem university toledské. R. 1808 odebral se na rozkaz Muratův do Bayonnu, aby súčastnil se prací o nové ústavě španělské. Byl proto doma nenáviděn a uchýlil se pak s králem Josefem do Paříže. Na rozkaz téhož krále badal po zrušení inkvisice r. 1809 v inkvisičních archivech a spravoval zrušené kláštery. Na naléhání kleru byl však r. 1822 z Paříže vypověděn pro svoje poněkud frivolní dílo; Portraits politiques des papes (Pař., 1822; 2 sv.), načež uchýlil se do Madridu, kdež za krátko zemřel. Hlavní jeho dílo jest Historia critica de la inquisicion de España (Madrid a Paříž, 1822, 10 sv.; franc. v Pař., 1817—18; něm. od Höcka v Gmündě, 1819 až 1821), kterýž spis má jistou hodnotu jakožto pramen, protože akta inkvisiční se ztratila, přece však nezasluhuje té víry, jakou mu dávali. Mimo to napsal: Noticias historicas de las tres provincias vascongadas (Madr., 1806—08; 5 sv.); Memoria para la historia de la revolucion española con documentos justificativos (Pař., 1814—16, 3 sv.; fr. t., 1815—19) pod pseud. M. Nellerto (anagramm z L.), jež jest důležitým příspěvkem k osvětlení dějin špan. od r. 1808, a autobiografii Noticia biografica (Paříž, 1818). Konečně dlužno uvésti jeho Observations critiques (Paříž a Madrid, 1882) o Lesageově Gilu Blasovi, o němž tvrdil, že je psán dle »Bakaláře salamanského « od Ant. de Solis. — Srv. R. Buron, Compendio de la historia critica de la inquisicion de España (Paříž, 1823; také franc.).