Ottův slovník naučný/Livorno

Ottův slovník naučný
Livores	Livorno	Livousy

Údaje o textu
Titulek:	Livorno
Autor:	Jaroslav Vlach
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 206–207. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Livorno

Livorno: 1) L, hl. město italské provincie L. a po Janově nejpřednější přístav italský. Leží při moři Středozemním, na tratích železničních Pisa — L. a L.-Colle Salvetti, a má spojení po poštovních parnících s Janovem; sídlo biskupa, prov. praefekta, soud. dvoru. Má 106.000 obyv. Město protíná několik tratí dráhy koňské a několik průplavů, z nichž pro lodi splavný průplav vede od města k řece Arnu, která 18 km severněji se ústí do moře. Přistav starší (Porto Vecchio) je pro větši lodi námořní příliš mělký; novější, r. 1855 započatý (Porto Nuovo), chrání proti moři otevřenému molo v polokruhu vystavěný a opatřený na obou koncích majákem. Na náměstí Garibaldově (Piazza Garibaldi) postaven jest pomník Garibaldův, na velikém náměstí Vittorio Emanuele jezdecká socha Viktora Emanuela; oba pomníky jsou dílem prof. A. Rivalta. Na záp. konci hlavní třídy (Via Vittorio Emanuele), která honosí se bohatými výklady, již poblíž přístavu vypíná se socha velkovévody toskánského, Ferdinanda I., dílo Giovanniho dell’ Opera, obklopená čtyřmi sochami kovovými představujícími turecké otroky, dílem Pietra Tacca. Na náměstí Carlo Alberto postaveny jsou sochy (v nadživotní velikosti) obou posledních velkovévod toskánských, Ferdinanda III. a Leopolda II., práce Fr. Pozziho a Em. Domiho; na náměstí Cavourově stojí mramorová socha Cavoura od Cerriho. — Z veřejných budov vyniká pouze zámek královský; za to L. má četné katolické chrámy, evang. chrám, chrám Valdenských, řecké a armenské modlitebny, synagogu (z poč. XVII. stol.), několik divadel, arsenál s velikou cisternou na pitnou vodu. Z ústavů vyučovacích má přední místo král. námořní akademie a král. technický ústav pro námořnictví obchodní; filiálka Národní banky, bursa, veliký špitál. — Značné jest v L-ně loďařství (velikolepá loděnice Orlandská staví pancéřové fregatty pro italské loďstvo námořní); slevárny, výroba skla a porculánu. výroba oleje, spracování korálů. Vyváží se bavlna, vlna, hrubé hedvábí do zemí východních a dováží se obilí a ruský petrolej z přístavů černomořských. Doprava lodí v přístavu livornském v l. 1896 a 1897 jeví se takto:

		1896		1897
		lodí	tun	lodí	tun
italských	přijelo	3298	913.155	3394	983.976
italských	odjelo	3303	909.837	3358	983.052
cizích	přijelo	730	632.900	684	687.366
cizích	odjelo	719	631.159	678	689.429
vůbec	přijelo	4028	1,546.055	4078	1,671.342
vůbec	odjelo	4022	1,540.996	4036	1,672.481

Po lodích v obou letech (v tunách) dovezeno zboží r. 1896 543.560, vyvezeno 205.756 (úhrnem 749.316), r. 1897 dovezeno 562.154, vyvezeno 221.621 (úhrnem 783.775). Město má veřejnou zahradu a krásné procházky; z těch vyniká Viale Regina Margherita s pěknými villami a zahradami, jež na jih od města vede do předměstí Ardenzy, 3 km vzdáleného. Též pobřeží mořské zdobeno jest villami a hôtely uprostřed skvostných zahrad a sadův. Poslední dobou L. i jako mořské lázně pro krásné své okolí a zdravý vzduch se vyhledává. Poblíž města pne se pahrbek zv. Montenero se slavnou kaplí P. Marie. — L. vzmohlo se teprve poč. XV. stol., když připojeno k Florencii. Alessandro de’ Medici opevnil místo a vystavěl pevnůstku; Cosimo I. prohlásil přístav za svobodný. Od doby té L. vzmáhalo se stále více, až za velkovévody Ferdinanda I. na poč. XVII. stol. stalo se důležitým přístavem námořním. Za vlády francouzské L. bylo hl. městem depart. středomořského. S ostatním Toskánskem L. připojeno r. 1860 ku království Sardinskému.

2) L., provincie král. Italského v Toskánsku; skládá se z města L-na s okolím a z ostrova Elby, má 326 km² a 124.603 obyv.; dělí se ve dva kraje; L. a Porto Ferrajo (na Elbě) s 5 obcemi. Vch.