Ottův slovník naučný/Liti

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Liti
Autor: Jan Jaromír Hanel
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 163. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Liti (leti, lazzi, aldii a pod.), příslušníci zvláštní, u národů germánských od nejstarších dob již se vyskytující třídy obyvatelstva, stojící as uprostřed mezi stavem svobodných Germanů i otroků. Byli to původně bezpochyby členové oněch germánských menších národností, které ve vzájemných rozbrojích přemoženy a od vítězů k placení poplatků přinuceny jsou. Poplatky ty platili l. v plodinách pozemků, jim ponechaných, a poněvadž svobodní Germané nebyli povinni k podobným dávkám, vyloučeni jsou l. již proto ze třídy úplně svobodných a nepřiznáváno jim ani právo zbraní, ani právo bráti podílu na národních shromážděních. U národů germánských, kteříž zůstali ve svých původních sídlech, jako na př. u Sasů, bylo postavení litů dosti příznivé, kdežto u národů dlouhými boji po nových sídlech se pídících, jako na př. u Longobardů, postavení litů stále se horšilo, tak že l. málo jen lišili se od otroků. Poměr litský zakládal se i tím, že osoba svobodná vstoupila v manželství s litem, i formálním odevzdáním se osoby svobodné v odvislost litskou a konečně propuštěním otroka na svobodu, čímž tento zpravidla litem se stal. Zrušiti mohl se poměr litský propuštěním na svobodu, vykoupením se lita a někdy i za trest pánu jeho. Postavení hospodářské i právní litů horšilo se v pozdním středověku hlavně proto, že nemohli (rovněž jako otroci) bez dovolení pána svého opustiti pozemek, na němž byli osazeni. Že zároveň s tímto mohli býti prodáni, jevíce se takto příslušníky půdy (glebae adscripti). Přece však pokládáni jsou osobně za svobodné, až konečně, až na malé výjimky ve stol. XIII. a XIV., splynuli s nevolníky. Srv. Hermann, die Ständegliederung b. d. a. Sachsen (1884); Boos, Die Liten u. Aldionen n. d. Volksrechten (1874). –l.