Ottův slovník naučný/Lipnice (obec)

Ottův slovník naučný
Lipnice	Lipnice (obec)	Lipnička

Údaje o textu
Titulek:	Lipnice (obec)
Autor:	Koliha, August Sedláček, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 72–73. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Lipnice
Související články ve Wikipedii: Lipnice (Dvůr Králové nad Labem), Lipnice (Jílovice), Lipnice (Spálené Poříčí), Lipnice (Vintířov), Lipnice nad Sázavou (hrad), Lipnice nad Sázavou

Lipnice: 1) L., starobylé městečko v Čechách, v hejtm. a okr. německobrodském, západně od Něm. Brodu, těsně u jižních zdí hradu Lipnice v nadmořské výši 911 m; má 235 d., 1186 ob. č. (1890), pš., četn. stanici, obč. záložnu, pivovar, škrobárnu, mlýn, pilu, šindelnu, závody kamennické a kartáčnické a několik výroč. trhů. Alod. panství s Budíkovém a Loukovem zaujímá 1696 ha; náleží k němu starý, částečně obydlený hrad s kaplí sv. Josefa, dvůr, majetek Ferd. kn. z Trauttmansdorffu. Škola, založená r. 1396 Vítkem z Landšteina, byla v XVI. stol. českobratrskou, nyní jest pětitřídní. Románský farní kostel, zasvěcený sv. Vítu, byl vystavěn Františkem Leop. bar. Vernierem r. 1688. Nepatrná zvonice stojí podél kostela na skále. Na jednom z vedlejších oltářů jest obraz sv. Josefa z bývalé hrad. kaple. Město mívalo pevné hradby se 2 branami a po jižní straně »Bílou věž« ku své ochraně. Zdi »Bílé věže« byly 2.6 m tlusté a valy kolem ní 5 m hluboké. Za švéd. válek byla cís. vojskem vyhozena do povětří, aby nemohla býti záštitou Švédům na Lipnici usazeným. Před samým koncem XIV. stol. L. byla přičiněním Vítka z Landšteina povýšena na město. Ve 2. pol. XVI. stol. obdržela na přímluvu Burjana Trčky z Lípy znak (obr. č. 2535.). V modrém štítě jsou dvě vysoké věže, spojené stříbrnou zdí. V obou věžích jest vytažena padací mříž a nad brankou románské okénko. Věže jsou pokryty gotickou červenou střechou. Dole mezi věžemi jest zlatý štítek s přeloženými černými ostrvami rodu Hronoviců, prvotních držitelů města i hradu L. Koliha.

L. založena snad od Ctibora z L. (1238 až 1249), předka pánů z Cimburka. Jisto jest, že patřila r. 1316 Remuntovi z Lichtemburka a potom synům Řehníkovým (tuším Janovi a Martinovi z Dražic), kteří ji propadli. Král Jan daroval L-ci (1319) Jindřichovi z Lipého († 1329). Po něm následovali synové jeho, z nichž jeden, Čeněk, L-ci r. 1346 ujal, ale hned po něm držel ji bratr Pertolt († 1347) a potom zase Čeněk († 1365). Od strýce a nástupce jeho Jindřicha koupil L-ci Karel IV. a obdařil městečko, ke hradu přihrazené, právy města Něm. Brodu (1370). R. 1376 zastavil L-ci Bočkovi z Poděbrad a jeho příbuzenstvu, ale Václav IV. dal ji dědičně (1379) Vítkovi z Landšteina, jenž ji od Bočka vyplatil. Po jeho smrti držel L-ci nějaký čas (od r. 1386) Jindřich Škopek z Dubé († 1395), ale potom ujal Vilém, syn Vítkův, L-ci. Týž obdařil (1398) městečko pod hradem a druhé nově založené (nyní Dol. město) právem, aby o statcích svých řídili. Při kapli hradské založil kapitolu († 1398). Čeněk z Vartemberka pak L-ci s jeho dcerou Kateřinou vyženil a tu r. 1417 kněží podobojí světiti dával. Po jeho smrti (1425) dělal si Oldřich z Rožmberka právo k L-ci, ale opanoval ji před r. 1429 Jan Smil z Křemže, jenž (1434) městečko obdařil. Nedlouho potom nabyl L. Mikuláš Trčka z Lípy a učiniv ji sídlem držel k ní vesnice daleko v okolí. R. 1437 stavěl o hradě († 1453). Po něm následoval syn Burjan († 1480) a Burjan († 1522), tohoto syn, za něhož se tu biskup Augustin Sankturienský zdržoval. Po Janovi starším († 1540) následovali synové, kteří r. 1550 svobody města potvrdili. Jeden z nich, Burjan, obdržev L-ci za díl, prodal ji (1561) Františkovi hr. z Thurnu, jenž r. 1566 svobody města potvrdil. Když se synové jeho dělili, dostala se L. Martinovi, jenž ji prodal (1594) Janovi Rudolfovi Trčkovi z Lípy. Tento obdařil r. 1594 město a daroval k němu (1633) dům. Když po jeho smrti (1634) vše jeho jmění zabráno, darována L. (1636) Matoušovi sv. p. z Vernieru, jenž (1637) obec obdařil. R. 1645 Švédové L-ci obsadili a plenili odtud daleko v okolí. Proto hrad (1646) od císařských, ač marně, obléhán a opuštěn od nepřátel teprve po r. 1648. Po Matoušovi zůstali tři synové, z nichž František Leopold L-ci ujal (1664 až 1666), avšak po jeho smrti prodána od dědicův druhému bratru Janovi Bartoloměji (1692). Tento zemřel ok. r. 1711 a syn jeho Fr. Bernart zavedl se tak, že musil L-ci prodati. Koupil ji r. 1760 Karel Josef hr. Palm-Gundelfingen, po němž r. 1770 syn a r. 1814 vnuk téhož jména následovali. R. 1842 koupila L-ci Josefa hr. z Trauttmansdorffu, jejímuž rodu velkostatek posud náleží. R. 1847 sřítila se věž nad branou a stav starého zámku byl potom, zvláště po ohni r. 1869, když docela vyhořel, tak chatrný, že r. 1873 vydán zevrubný popis a dějiny hradu a připsán Ferdinandovi hr. z Trauttmansdorffu, aby památnost tuto zachoval, avšak neuděláno potom ani nejnutnější, tak že hrad zůstal zříceninou a ustavičně hyne. Sčk.

2) L., ves t., hejtm., okr., fara a pš. Král. Dvůr n. Lab.; 57 d., 370 obyv. č. (1890). — 3) L., chybně Litmice (Littmitz), ves t. na Lipnickém potoce, hejtm. Falknov, okr. Loket, fara a pš. Lomnice u Lokte; 91 d., 639 ob. n. (1890), 2tř. šk., popl. dvůr, pivovar na místě, kde stával v XVI. stol. zámek, doly na zelenou skalici, wolframovou rudu, hnědé uhlí, továrna na hliněné nádobí a výroba minerál, barev, mlýn. Ves jest prastarého slovanského původu; stával v ní manský statek se službou ke hradu Lokti. V XVI. stol. držela L-ci rodina z Fictum, od níž ji koupila (1592) obec loketská, jíž r. 1621 zabrána a prodána (1623) Marii Magd. Hertlové. R. 1644 koupil zboží lipnické Jan Hertvík z Nostic, jehož potomci odprodali ji (1719) obci loketské, jež drží ji dosud. — 4) L., ves t. při české obchod. dráze (Rokycany–Nezvěstice), hejtm. Plzeň, okr. Blovice, fara a pš. Spál. Poříčí; 82 d., 505 ob. č. (1890). Připomíná se r. 1391 jako nová ves. — 5) L., ves t., hejtm. a okr. Třeboň, fara Jilovice, poš. Borovany; 39 d., 250 ob. č. (1890), 1tř. šk. Tu a v okolí ložiska dobré hrnčířské a cihlářské hlíny. — 6) L. Dolní, kdysi městečko t., viz Město Dolní.

7) L., ves na Moravě, hejtm. a okr. Dačice, fara Čes. Rudolec, pš. Vel. Lhota; 31 d., 216 ob. č., 2 n. (1890), myslivna.