Ottův slovník naučný/Linničenko

Ottův slovník naučný
Linnéova soustava rostlin	Linničenko	Linnich

Údaje o textu
Titulek:	Linničenko
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 56. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související na Wikidatech: Andrij Lynnyčenko

Linničenko: 1) L. Andrej Ivanovič, literární historik ruský (* 1822 — † 1888), byl professorem ruské slovesnosti v něžinském lyceu a na universitě kijevské. Vydal: Očerk razvitija važnějších iděj otěčestvennago jazykoznanija (dissertace; Kijev, 1845); Kurs istoriji poeziji (t., 1861 a několikráte); Karamzin, kak preobrazovatěl rus. jazyka (t., 1867); Žurnaljnaja dějatěljnost I. A. Krylova (t., 1868). Byl též ředitelem kijevského ženského gymnasia a získal si značných zásluh o ženské vzdělání v jiho-záp. krajích Ruska. Srv. Ikonnikov, Biografičeskij slovarj profes. i prepodavatělej kijev. universitěta (t., 1884).

2) L. Ivan Andrejevič, historik ruský (* 1857 v Kijevě), syn před., absolvovav r. 1875 gymnasium vstoupil na historicko-filologickou fakultu university sv. Vladimíra v Kijevě. Za dissertaci Vzaimnyja otnošenija Rusi i Poljši; č. I.: Rusj i Poljša do konca XIV. stol. (Kijev, 1884) stal se magistrem ruské historie. Téhož r. 1884 počal jako soukromý docent přednášeti o ruské historii na novorossijské universitě (v Oděsse). R. 1888 přešel na moskevskou universitu, kde přednášel o historii slovanských národů. V Moskvě založil L. t. zv. slovanskou kommissi při Cís. mosk. archaeol. spolku a redigoval časopis »Archeologičeskija Izvěstija i Zamětki«, vydávaný řečeným spolkem. R. 1894 nabyl na kijevské universitě hodnosti doktorské, sepsav dílo Čerty iz istoriji soslovij v Jugozapadnoj Rusi XIV. — XV. v. (Moskva, 1894), a od r. 1896 jest prof. ruské historie na novorossijské universitě v Oděsse. Vědecké práce L-vy týkají se ruských dějin, dějin ruské literatury a archaeologie. K ruské historii vztahují se spisy (kromě uvedených již shora): Věče v Kijevskoj oblasti (Kijev, 1881); Russkaja istoričeskaja nauka i archeologičeskje sjezdy (»Oděsskij Věstník«, 1884, č. 182); Sovremennoje sostojanije voprosa ob obstojatěljstvach kreščenija Rusi (»Trudy Kij. Duch. Akad.«; 1886, č. 12); Archivy v Galiciji (»Kij. Starina«; 1888, č. 8. — 10.); Naučnoje značenije zapadnorusskoj istorji (t., 1889 č. 1.); Bračnyje razvody v drevněj Poljšě i jugozapadnoj Rusi (»Jurid. Věstnik«; 1890, č. 12.); Krit. obzor sovremennoj literatury po istoriji Galickoj Rusi (»Žurnal Min. N. Prosv.«; 1891, č. 5. — 7.); Juridič. formy šljachetskago zemlevladěnija i suďba drevněruss. bojarstva v Jugozapadnoj Rusi (»Jur. Věstnik«; 1892, srpen); Novootkrytoje svidětěljstvo epochi vel. kn. Izjaslava Jaroslaviča (»Arch. Izv. i Zam.«; 1894, XI.). K dějinám rus. literatury vztahují se L-vy stati: Kraledvorskaja rukopisj i Joakimovskaja lětopisj (»Žurn. M. N. Prosv.«, č. 219., odd. 2.); Novyje matěrjaly dlja biografiji N. V. Gogolja (»Russ. Myslj«; 1896, V.); Žizněnnaja drama Puškina (»Oděss. Listok«; 1899, č. 157. a 158.). Archaeologie týkají se L-vy práce: Sovremennaja kurganomanija (»Gazeta Gatcuka«; 1889 č. 33. a 34.); Archeologičeskija izslědovanija v Foltavskoj gub. (t., 1889, č. 10.) a j.