Ottův slovník naučný/Linguatulina

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Linguatulina
Autor: Antonín Nosek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 49. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jazyčnatky

Linguatulina, Linguatulidae, jazyčnatky. Pavoukovití členovci v dospělém stavu v dutině nosní (člověka, koně, přežvýkavců, šelem, krokodilů) nebo v plicích hadů (Naja, Boa a j.) a tigra cizopasící a působící onemocnění doprovázené prudkým kýcháním, kašlem, křečí a j. příznaky na vzteklinu někdy upomínajícími. Mláďata žijí v útrobách a blanách různých zvířat, jako myší, zajícův, kočkovitých šelem, vačnatců, delfínův, želv, obojživelníkův a ryb a ve svalech užovky. Tělo na zad zúžené jest nejčastěji sploštělé, příčnými řadami krátkých ostnů poseté, kroužkované, podlouhlé, 2 až 13 cm dlouhé (samičky větší samečků), barvy bílé. Místo ústních ústrojů jen 2 páry dvojitých háčků. Tělo bez okončin. Otvor ústní vede do ústní dutiny, zužující se v úzký jícen, který pak přechází v širší, válcovitý, žlaznatý žaludek, prodloužený v tenké, dlouhé střevo, končicí se řití. Malpighiovy žlázy chybějí; taktéž průdušnice, cévy i srdce a smyslové ústroje. Soustava nervová zastoupena jest podjícnovou zauzlinou, která objímá jícen postranními větvemi jako kroužkem a vysílá do těla četné větve jiné. Zvířata jsou odděleného pohlaví. Ústroje samičky složeny jsou z dlouhého, válcovitého vaječníku, táhnoucího se nad zažívací rourou, ze 2 vejcovodův ústících do dlouhého kolem střeva vinoucího se uteru, ve kterém bývají nahromaděny tisíce vajíček a zárodků. Po stranách předního konce uteru ústí 2 receptacula seminis. Uterus končí se otvorem pohlavním nedaleko řiti. Ústroje složeny jsou z 1–2 varlat, ústících ve váčku chamovém, z něhož vycházejí 2 chamovody, opatřené 2 slepými přívěsky nazad se táhnoucími (propulsačními přístroji). Oba chamovody ukončeny jsou 2 dlouhými ostny (cirri), v klidu spirálně stočenými, které uloženy jsou ve zvláštních schránkách a vycházejí na venek otvorem za druhým párem háčků. Vývoj jest složitý. Prvý vývoj vajíček děje se v uteru v těle matky. Rýhování jest totální. Vajíčko svrhne kutikulární vrstvy a v uteru objeví se zárodek, opatřený na zpodu 2 pahýlky s drápky, nazad více méně v ocas zúžený, který mnohdy i chybí. Ocas bývá ku předu pod břicho překlopen. Zárodky opustivší tělo matky ocitnou se ve hlenu nosním nebo plicním, s nímž bývají ven vyvrženy. Většinou uchytí se na trávě, v prachu a j. Odtud dostávají se do žaludku svého mezihostitele (hlodavců, přežvýkavců, šelem a j., zřídka kdy člověka). Obalné blány se tam zničí a zárodek ten prodere se do jater, plic a jinam. Mláďata opatřena jsou před ústy chitinovým bodcem, po jehož stranách jsou citové bradavky. Žaludek končí se slepě. Po stranách jícnu jest skupina nervových buněk. Žlaznaté buňky jsou v určitých skupinách a ústí na venek. Tato dvojnohá larva, jakmile se usadí, obroste zduřelým pletivem svého okolí a v této schránce mění se dále. Svléká se několikráte a proměňuje se v tvar, dříve popsaný jako Pentastomum (denticulatum). Ztrácí i ony 2členné pahýly i bodec předústní; tělo původně hladké stává se kroužkovaným. Kroužky kol do kola jsou ostnité. Místo bodce objevují se před ústy 2 páry háčků vyrůstající v jamkách. Larva roste do délky, svinuje se a háčky ony postupují ponenáhlu nazad k ústům. Vývoj ten trvá až 6 měsíců, načež larva schránku prolomí. Dostane-li se náhodou do svého hostitele, uchytí se buď hned v ústní dutině, nebo ze žaludku prodírá se na místa svrchu uvedená, kde úplně dospívá. L. obsahují 2 rody: Linguatula se 4, Porocephalus as s 20 druhy. – Srv. Diesing (Monografie, 1841); Beneden (»Ann. Sc. etat.«, 1849); Leuckart, Bau und Entwg. der Pentast. (1860); Csokor (1887); Lohrmann (»A. f. N.«, 1889); Schubart (»Z. f. w. Z.«, 1853); Stiles (t., 1891; s podrob. seznamem 143 spisů); Schipley (»Archive de Parasitologie«, 1898, 1. sv.) a j. Nsk.