Ottův slovník naučný/Lindenschmit

Ottův slovník naučný
Lindenhau	Lindenschmit	Linderhof

Údaje o textu
Titulek:	Lindenschmit
Autor:	Jiří Guth, Hynek Vysoký
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 42. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Lindenschmit: 1) L. Wilhelm, malíř něm. (* 1806 v Mohuči – † 1848 t.). Otec jeho byl medailleurem a L. navštěvoval r. 1823 akademii v Mnichově, v r. 1824–25 akademii ve Vídni, ale když Cornelius r. 1826 z Düsseldorfu přistěhoval se do Mnichova, vrátil se tam a účastnil se pod jeho vedením monumentálních prací. Pro arkády dvorní zahrady maloval Vítězství Ludvíka Bohatého nad Albrechtem Achillem Braniborským u Giengen, v Sendlingu u Mnichova na kostele fresku Boj bavorských sedláků proti Rakušanům r. 1704, v novém paláci královském (s Foltzem) v kabinetu královnině obrazy dle básní Schillerových, pro loggiu Pinakothéky dva obrazy ze života Leonarda da Vinci (dle návrhů Corneliových). Pro tehdejšího korunního prince, později krále Maxmiliána, vyzdobil hrad Hohenschwangau výjevy z dějin Hohenstaufů a z dějin bavorských vůbec. Potom zabýval se olejomalbou a maloval: Bitvu u Idistavisu (1839, galerie v Karlsruhe); Vjezd Otty I. do Augsburku po bitvě na Lechfeldu; Boj kimbrických žen proti Římanům, pak Boj Uhrů u Prešpurku (galerie v Mohuči). Jsa povolán na dvůr meininský maloval na hradě Landsberku fresky z dějin rodu Wettinského. Po té odstěhoval se trvale do Mohuče, kdež také zemřel. L. vynikal zvláště důkladným studiem dějin a kostymy jeho jsou vždy naprosto věrny. Postavy jeho obrazů jsou plny charakteru a výraznosti. Napsal také knihu: Die Rätsel der Vorwelt (Mohuč, 1846). Gh.

2) L. Ludwig, malíř a archaeolog něm. (* 1809 v Mohuči – † 1893 tamže). Navštěvoval malířskou akademii mnichovskou, kde byl žákem Corneliovým, a universitu, věnoval se pak delší dobu malířství historickému, později však přešel úplně v obor studia praehistorické archaeologie. R. 1851 byl jmenován ředitelem a konservátorem ústředního římskogermanského musea v Mohuči, jež jeho péčí záhy znamenitě zkvetlo a nabylo velikého významu. Z publikací L-ových uvádíme: Das german. Totenlager von. Selzen (Mohuč, 1848); Die Altertümer unserer heidnischen Vorzeit (t., 1858–90, 4 d.); Vaterländische Altertümer des fürstl. Hohenzollernschen Museums zu Sigmaringen (t., 1860); Handbuch der deutschen Altertumskunde, vyšel pouze 1. díl pod názvem: Die Altertümer der merovingischen Zeit, Braunschweig, 1880–1889; Tracht und Bewaffnung des römischen Heeres während der Kaiserzeit mit besonderer Berücksichtigung der rhein. Denkmale und Fundstücke (t., 1882) Od r. 1866 vydával s Eckrem, později s Rankem »Archiv für Anthropologie«. Vý.

3) L. Wilhelm, malíř něm., syn L-a 1) (* 1829 v Mnichově). Studoval r. 1844 na akademii v Mnichově, při čemž cvičil se i v dřevoryjectví, r. 1848 po smrti svého otce ve Frankfurtě n. M. na ústavě Städelově, pak v Antverpách a v Paříži, kde maloval dva obrazy: Vévoda Alba u hraběnky z Rudolstadtu a Žen (oba v Kunsthalle v Hamburce). R. 1853 vrátil se do vlasti, žil několik let ve Frankfurtě, kde maloval karton František I. u Pavie (1858, Germ. museum v Norimberce), pak obrazy: Episoda z dějin Lützowských dobrovolníků (1860); Smrť Františka ze Sickingen (1862); Shromáždění reformátorů v Marburee (1861). Po té r. 1863 přestěhoval se do Mnichova, kde jal se zabývati úsilněji látkami z doby reformační a maloval: genry ze života Lutherova; Souboj Ulricha Huttena s francouzskými šlechtici (1869, museum v Lipsku); Knox a skotští obrazoborci; Rodina Wultera Raleigha navštěvuje jej ve vězení (mus. v Královci), pak velký obraz s figurami v životní velikosti Zavraždění Viléma Oranienského (dv. mus. ve Vídni). Mimo to: Falstaff a veselé ženy windsorské; Anna Boleynová; Venuše u mrtvoly Adonisovy; Narcis; Luther a kardinál Kajetán v Augšpurce a j. R. 1874 přestal pracovati svým způsobem dosavadním, který vynikal zvláštním zahnědlým tónem jeho obrazů, a obrátil se k moderní koloristice školy mnichovské, vedené Pilotym. Už dřívější obrazy »Venuše« a »Narcis« jsou tohoto obratu svědectvím, ještě více však dva obrazy Faustovské: Markétka s klenoty a Ve sklepě Auerbachově. R. 1875 byl jmenován professorem mnichovské akademie. R. 1883–84 pořídil L. výzdobu radní síně v Kaufbeuernu a rovněž radní síně v Heidelberce a v Mnichově. R. 1886 dokončil velký historický obraz: Vjezd Alarichův do Říma. Nověji maloval L. kartony Zajetí Kristovo a Ecce Homo pro malbu sklovou v münsteru ulmském, dále Svatba v Káni galilejské pro Ameriku. R. 1893 byl L. povýšen do stavu šlechtického. Gh.