Ottův slovník naučný/Lille

Ottův slovník naučný
Lilkovité	Lille	Lillebonne

Údaje o textu
Titulek:	Lille
Autor:	Eugen Muška
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 23. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Lille

Lille [líl], vlámsky Ryssel, hl. město fran. depart. Nord (sev. Francie), opevněné, 205 km ssv. od Paříže, 24 m n. m., v širé rovině, protékané ř. Deule, na Sev. dráze, má 201.211 obyv., jest duchovním, obchodním a průmyslovým střediskem departementu Nord, má ráz moderního města, široké, výstavné ulice, četné obchodní domy, velká náměstí. Jest sídlem rozmanitých úřadů departementních, soudního dvoru I. třídy, rozličných vojenských sborů (velitelství I. armádního sboru Nord a Pas-de-Calais, velitelství dělostřelectva a génie), má filiálku Franc. banky, četné vědecké ústavy, jako. svob. universitu křesťanskou s 6 fakultami (theol., práv., lékař., filosof., pharmaceut. a fakulta des sciences), čtyřfakultní universitu městskou, četná lycea, mnoho škol obecných a měšťanských, vyšší obchodní školu, průmyslovou školu, zemědělskou šk., ústav pro slepé a hluchoněmé, knihovnu (75 000 sv. a 800 rkp.), museum umělecké, technologické, ethnografické, zahradu botanickou, divadlo, četné spolky vědecké, umělecké a humanní, jest sídlem konsulův: italského, španělského, belgického, portugalského, perského a j. L. je město po přednosti průmyslové a obchodní. Nejpokročilejší jest průmysl textilní, hlavně bavlnický, zaměstnávající na 12.000 dělníkův v 31 závodech, mimo to vyrábí se mnoho zboží prýmkářského a stávkového. Vedle textilního průmyslu značně vyvinuta jsou i jiná odvětví průmyslová, jako továrny tabákové zaměstnávající 1200 dělných sil (výroba 5,5 mill.kg tabákového zboží), pivovary (29 závodů, výroba 500.000 hl), čistírny olejů, továrny chemické a barvírny, výroba rozmanitých strojních součástek a j. Obchod vede se hlavně textilním zbožím, vedle toho zvl. však důležitý jest obchod obilný, prostředkující vývoz a prodej obilí departementu. Z památek vyniká na prvém místě Notre Dame della Treille, zv. též kathedrálou, vystavěný v l. 1855—92 v gotickém stylu XIII. stol., dle plánů angl. architektů Clutona a Burgesa, chrám sv. Morice z XV. stol., sv. Kateřiny z XV., XVI. a XVII. stol., sv. Magdaleny ze XVII. stol., sv. Petra a Pavla v moderním slohu románském, pěkná synagoga, městská radnice z r. 1846 (dle plánů architekta Benvignata), palác umění (1888—95), výstavní palác koncertní (Palais Rameau), nádherná stavba praefektury (1868), vojenská nemocnice, palác bursovní, stavěný ve slohu pozdní renaissance; vedle toho četné soukromé domy ve svérázném slohu renaissance a baroku XVI. a XVII. stol. Z pomníkův vyniká pomník generála Négriera. V museu uměleckém, nazvaném dle svého zakladatele »Wicar«, některé malby Rubensovy, van Dyckovy, kol. 1500 maleb italských mistrův a j. Obyvatelé zovou se Lillois.

Dějiny. L. vznikl nejspíše z podhradí založeného kolem hradu hrabat flanderských, obtékaného ř. Deule a Lys, pročež zval se později L’isle, t. j. ostrov, z čehož vzniklo L’île a konečně L.; vyvrácen byl r. 1213 Filipem Augustem, avšak r. 1297 znovu vystavěn hraběnkou flanderskou Johanou Cařihradskou (Jeanne de Constantinople), r. 1312 připojen k Francii a ku konci středověku a na počátku novověku byl v držení vévod burgundských, z nichž zvl. Filip Dobrý zvolil si L. za svoji residenci, r. 1667 zmocnil se ho franc. král Ludvík XIV., jemuž po skončení válek o dědictví španělské smlouvou utrechtskou (1713) znovu byl přiřčen, r. 1798 obléhán marně Rakušany. — V L-u narodili se: alchymista Alain de L. (1114—1203), botanik Lestiboudois (1715—1804), malíři Monnoyer (1634—99) a Wicar (1762—1834), architekt Delarue (1790—1866), generál Faidherbe (1818—89) a j. — L., arrondissement ve franc. depart. Nord 776.61 km², 732 862 ob.; rozděluje se na 20 kantonů. EMa.