| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Likvidatura |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 16–17. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
Likvidatura (z lat), též průkazna neb osvědčování, jest činnost účetnická, kterou úředník k tomu ustanovený dříve, než se při pokladně něco přijme nebo vydá, pravost a správnost, t. j. likvidnost účinu dle příslušných průkazů, totiž poukázek, odevzdacích listin neb kvitancí prozkoumá, upraví a pak teprve pokladníku k pořízení odevzdá. Tím pak, že účiny pokladní nepořizují se pouze jediným úředníkem, nýbrž dvěma, z nichž jeden bez spolupůsobení druhého nemůže ničeho vykonati, dána jest kontrola řádného zapravení příjmů, jakož i řádné výplaty výdajů. Společná působnost těchto úředníků jest zařízena tak, že první úředník osvědčí napřed pravost náležitostí, kdežto druhý obstarává platbu. Zařízení toto zove se též vniterní kontrolou pokladniční. Při úřadech berních, celních a důchodkových obstarává úřad likvidátora vždy kontrolor, při pokladnách zemských a pokladnách poukazujících úřadů vůbec přísluší l. účtárnám správních úřadů, platbu pak obstarávají pokladny samy. L. spočívá především v prozkoumání kompetence, t. j. oprávněnosti pokladny k pořízení účinu, o který jde, pak v prozkoumání listin stranami doručených co do jich pravosti, neporušenosti a pravoplatnosti, pak ve výkonu osvědčovacím samotném. Kompetence spočívá dílem na zákonech finančních a na zvláštních předpisech správních, dle nichž pro určité druhy účinů pokladny již předem jsou určeny, dílem na poukázkách pána hospodářství neb administrativních úřadů a konečně v předpisu náležitostí v knihách účetních. Listina musí býti pravá, t. j. musí skutečně vycházeti od vystavitele k tomu oprávněného. K posouzení všech těchto vlastností slouží zvláštní předpisy, dílem rázu všeobecného dle ustanovení vš. zákonníka občanského, dílem předpisy zvláštní pro určité listiny platné, k jichž zachovávání arciť musí likvidátor přihlížeti. Výkon osvědčovací děje se pak tak, že likvidátor po bedlivém prozkoumání náležitosti zapíše v příslušné knize účetní v sloupcích k tomu určených částku za pravou uznanou, jakož i příslušné srážky k ní se vztahující a zapíše totéž i v listinách, jež jako doklad denníkový mají se pak zadržeti, a vyznačí markantním způsobem buď na kvitanci nebo na odvodní listině číslicemi i slovy obnos, který hotově se má buď přijmouti neb vyplatiti, podpíše doložku tuto a připojí pečeť úřední. Na listině poznamená se pak rovněž znatelným způsobem počet příloh, pak état nebo fond, folio a rubrika hlavní knihy a v jakém určitém druhu peněz (v zlatě, stříbře a pod.) se platba poříditi má, totiž připojí se likvidační doložka se slovy: likvidno k příjmu obnosem… neb: likvidno k výdaji obnosem…, načež po povšechném vyplnění podmínek osvědčovacích odevzdá likvidátor listiny řádně poukázané straně do ruky a poukáže ji k pořízení platby na pokladníka, který straně pak buď příslušný obnos vyplatí neb jej od ní vezme, listiny jako doklady účetní zadrží a o řádné jich súčtování v příslušných dennících se postará. Dle toho pak, má-li se při pokladně od strany buď něco přijmouti neb jí něco vyplatiti, máme l-ru příjmů a l-ru výdajů státních, o kterých co do přijatelnosti listin platí zvláštní pravidla, jichž arciť likvidátor musí šetřiti.
PD anon 70