Ottův slovník naučný/Liebscher

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Liebscher
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 1052–1054. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Související: Autor:Karel Liebscher, Autor:Adolf Liebscher

Liebscher: 1) L. Karel, malíř krajin a illustrátor (* 1851 v Praze), studoval na reálce v Mladé Boleslavi, kam otec jeho, technický úředník, na čas s rodinou se přestěhoval, a později v Praze, kdež vstoupil na techniku, načež byl ve státní službě assistentem stavebního odboru. Když však brzy po té stihla ho choroba nervová, z kteréž jen zvolna se zotavoval stálým pobytem ve volné přírodě, rozhodl se nastoupiti dráhu uměleckou, jež dlouho již ho vábila i za studií technických. Zkusil to sprvu s illustrováním, do něhož s úspěchem se zabral; avšak při pracích rozměrnějších a přímo z přírody štětcem pocítil nedostatek odborného školení. Vypravil se tedy r. 1883 do Vídně na školu prof. Lichtenfelsa, kde již za rok dosáhl zlaté medaille Fügerovy. Pobyl pak ještě několik měsíců z části ve Vídni, z části na cestách, načež vrátiv se do Prahy obrátil na sebe r. 1885 pozornost širší veřejnosti ve výstavě Krasoumné jednoty kollekcí obrazův a studií (celkem 128 čísel). Vystavené práce byly zřejmým výrazem talentu technického a bylo z nich zjevno, že L. je nadán schopností vybírati si malebné partie krajinářské a upraviti je hbitou rukou v zaokrouhlené obrazové celky. Od svého prvního vystoupení rozšířil L. okruh své produkce několikráte, a vývoj umění jeho souvisí těsně s cestami, jež konal. Sprvu, když byl zužitkoval v pobřežních motivech istrijských svá studia konaná na jihu, obmezoval se skorem výhradně na motivy české. Krajinářské motivy středočeské vedly ho bezděčně k pojímání intimnějšímu, a kdykoli k nim sáhl, šlo mu hlavně o barevnou náladu a věrné zachycení ovzduší. Čím dále, tím častěji však měl na svých cestách po Čechách příležitost studovati partie vyznamenávající se zvláštními půvaby krajinářskými nebo památnostmi historickými, a bylo to pak objektivní obrazení předmětu samého, na které hlavní důraz položiti měl za nutné. Takové jsou jeho partie šumavské, mnohé pohledy na hrady a města, dva obrazy Hradčan, pohledy na chrám sv. Barbory v Hoře Kutné, na Trosky, Karlův Týn, Zvíkov a j. v. Několikráte sáhl L. i později k studiím z pobřeží Středozemního moře, z nichž Na pobřeží Quarnera (na Jubilejní výstavě r. 1891) náleží k nejlepším. Cesta L-ova do Bosny a Hercegoviny v l. 1895–96 přinesla novou notu do jeho tvorby. Nové podněty vyžadovaly zvláštního přednesu, a potřeba zvláštních effektův světelných a jižního ovzduší vzpružila štětec L-ův k zbystřenému úsilí. Z těchto bosensko-hercegovských motivů buďtež uvedeny: Vznik řeky Ramy v Bosně se zajímavými partiemi skalními a neobvyklými světelnými effekty; Vodopád v Jajcích; Mostar; Bazar v Sarajevě. L. vystavuje od r. 1882 pravidelně na výstavách pražských, r. 1887 uspořádal v galerii »Ruchu« druhou soubornou výstavu a je počet jeho obrazů tak značný, že na úplnější výčet jejich tu místa není. Hlavní okruhy tvoření L-ova jsme již vyznačili. Vedle tabulových obrazů dlužno uvésti L-ovo účastenství na dioramatě Hajení kamenného mostu, malovaném u přiležitosti Jubilejní výstavy, z novějších maleb pak 4 panneaux na schodišti nového Městského musea, provedená a tempera: Starý Vyšehrad; Chrám sv. Mikuláše; Kamenný most a Hradčany. Bohatá a mnohostranná je činnost K. L-ova jako illustrátora. V dílech »Hrady a zámky« a »Čechy« pochází valná většina illustrací z ruky L-ovy; za účelem tím procestoval snad celé Čechy. Na cestách těchto zachycoval partie malebným vzhledem ho vábící též v barevných studiích, proto též je předmětně tak mnohostranným. Z dalších illustračních prací L-ových náležejí k starším kresby provedené pro Holubovo dílo o jižní Africe, jakož i pro německou publikaci »Im fernen Osten«, vydávanou ve Vídni Höldrem. Také v díle »Osterreich in Wort und Bild« nalezneme v oddilu o Čechách jednajícím mnoho illustrací od L-a, po smrti Havránkově pak byl vyzván, aby se účastnil publikací cestopisů arcivévody Ludvíka Salvatora Toskánského prováděním illustrací dle arcivévodových náčrtků. Roku 1887 zařídil si L. soukromou školu krajinářskou, v níž nabyli též někteří mladší krajináři čeští odborného základu.

2) L. Adolf, malíř historický, bratr před. (* 1857 v Praze). Absolvovav několik tříd reálné školy v Praze nabyl odborného vzdělání na umělecko-průmyslové škole ve Vídni, kdež připravoval se za učitele kreslení. Nadání A. L-a vyvinulo se záhy a vyspělo rychle k formové hotovosti. Sotva dvaadvacetiletý účastnil se soutěže na výzdobu foyeru Nár. divadla a obdržel II. cenu, brzy po té pak svěřeno mu provedení osmi lunett v spojovací chodbě divadelní. R. 1885 předstoupil po prvé před obecenstvo pražské s větším počtem tabulových obrazův a studií na výstavě v Rudolfině. Ve výběru předmětů obrážely se v četných studiích figurálních a také krajinářských, hbitě zachycených, dojmy z cest, které umělec konal, zejména po Italii a nedávno před výstavou po Slovensku a po Moravě. Vedle toho byly tu náčrtky a skizzy historických podnětův a různé návrhy maleb dekorativních. Tato mnohostrannost tvoření ostala i nadále příznačnou stránkou L-ova nadání, avšak malba dekorativní je přece nejvlastnějším jeho oborem. L. nevynechal také žádné příležitosti, kdy o úkoly podobné běželo. Tak účastnil se roku 1884 soutěže o sgraffita na Rudolfínu, o tři roky později o sgraffita v nádvoří Zemského musea a dosáhl tu druhé a třetí ceny. R. 1891 konkurroval o výzdobu dvorany v Rudolfině (3. cena), r. 1897 dosáhl první ceny za návrhy na malby oken v chrámu sv. Lidmily na Král. Vinohradech. Provedených dekorativních maleb L-ových je hojná řada, jak v domech soukromých (villa Graebova na Král. Vinohradech, villa továrníka Klingra v Nov. Městečku), tak v domech spolkových a veřejných budovách (na spolkovém domě ve Vyškově 8 nástropních postav; koncertní sál ve Všenorech; slavnostní opona lublanského divadla; z novější doby pak rozměrná nástropní malba ve velkém sále Národního domu na Král. Vinohradech a allegorie Uhlí a Železa na kladenské radnici). S úspěchem pokoušel se L. též o dekoraci façad přiváděje tu k platnosti svoji znalost malby freskové. Jednou z prvních prací toho druhu jsou freska na domě v Jindřišské ulici; také výzdoby na radnici a budově záložny v Kolíně, na průčelí domu v ulici Trojické v Podskalí pocházejí z jeho ruky. Výzdoba dvou rodinných hrobek (ve Všenorech a v Jilemnici), jakož i kaple v Lochovicích, pak zmíněné již návrhy na malby tří oken v kostele sv. Lidmily a zakázky na několik obrazů oltářních zavdaly L-ovi podnět ku komposicím náboženským. Všechny tyto výzdobné práce L-ovy jsou toho dokladem, že si umí obratně plochu rozvrhnouti, že mu malířské vyjádření myšlénky nečiní obtíží, že má v paměti hojnou zásobu pos a pohybů a effektního vržení draperie, že ovládá kresbu těla lidského a že zručně si dovede vypočísti dojem celkový a barevný effekt vyvážiti. Bohatost produkce L-ovy vynikne ještě více, když vezmou se v úvahu četné jeho obrazy tabulové. Mezi těmi náleží první místo rozměrnému historickému obrazu Žižky před Kutnou Horou, malovanému r. 1888. O tři roky později komponoval a provedl na velkém dioramatě pro Jubilejní výstavu celou čásť figurální. Namaloval též několik podobizen a zkoušel se nikoli bez úspěchu v studiích krajinářských. V těch o menších studiích také bývá zřejmo, že se snaží o vystihnutí zvláštních světelných effektů a že neuzavírá se moderním pokrokům technickým. Ovocem jeho studií na českém venkově, na Moravě a na Slovensku konaných jsou četné »národopisné« obrázky menších rozměrů, obě známé scény z »Prodané nevěsty« v reprodukcích hojně rozšířené, serie krojových vyobrazení na popud redakce »Květů« pracovaná a Topičem vydaná a konečně Valašská Madonna z Národopisné výstavy známá a zakoupená pro chrám na Radhošti. Při lidových motivech hledí si L. vždy přesnosti krojové. Hluboko procítěna je »Valašská Madonna«, na níž důkladné studie namístě konané všude jsou zjevny a jejíž tlumena barvoškála a pečlivé technické provedení, odpovídající povaze předmětu, činí z trojdílného toho obrazu dílo z L-ových nejsympathičtějších. Při ocenění neunavné produktivnosti L-ovy nesmí se zapomenouti též na jeho práce illustrační. Přispívalť kresbami do illustrovaných časopisů českých, do díla »Čechy« i do »Hradů a zámků«, jakož i do publikace »Österreich in Wort und Bild«. Pro effektní malebnou manýru, k způsobu mechanické reprodukce lehce se přimykající, byl v letech osmdesátých z illustrátorů nejvíce zaměstnávaných (spisy Svatopl. Čecha: Václav z Michalovic, Ve stínu lípy; Vrchlického Legenda o sv. Prokopu). Vedle činnosti umělecké věnuje se L. též povolání učitelskému, zastávaje od r. 1881 úřad učitele, nyní docenta kreslení na českém vysokém učení technickém.