Librace (zlat. librare) jest kolébání měsíce, jež způsobuje, že nevidíme vždy ase všech míst na zemi jen přesně téže polovice povrchu měsíčného, nýbrž ičásti polovice jinak od nás odvrácené, tak že celkem viděti můžeme po sobě 0·57 čili 4/7 povrchu měsíčního, kdežto ostatní 3/7 zůstávají nám neviditelnými. Za siderický měsíc shledáme, že ve středu kotouče měsíčního nenalézá se vždy týž bod (kratér), nýbrž že sousední body sprava nebo sleva, shora neb zdola do středu toho vstupují aměsíc tedy takořka kolébá se sjedné strany na druhou ashora dolů. L.měsíce je buď zdánlivá (optická) nebo skutečná (fysická). L.zdánlivá závisí na stanovisku pozorovatele vzhledem ku měsíci, fysická nikoli. L.optická jest: a)l.v délce (geocentrická), b)l.všířce (geocentrická), c)denní neb parallaktická. Za dobu, za kterou otočí se měsíc jednou kolem své osy, oběhne právě jednou kolem země. Kdežto rotace měsíce je rovnoměrná, je rychlost na elliptické dráze kolem země vpřízemí největší, vodzemí nejmenší, pohyb ten je nerovnoměrný atím vzniká l.vdélce, neboť rychlost měsíce na dráze je brzo větší, brzo menší než rychlost rotační. Tato l. obnáší nejvýše 7°35’ na každou stranu, t.j.někdy přijde bod o7°35’ na západ ležící do středu měsíce, někdy opět bod o7°35’ na východ ležící, tak že vidíme vprvním případě kus měsíce na západním kraji dříve neviditelný ave druhém takový kus na východním kraji. Zdá se, že se měsíc kolébá od východu na západ anaopak. L-ci vdélce nejprve pozorovali Hevel aRiccioli. L.všířce vzniká tím, že rotační osa měsíce je ke dráze nakloněna o831/2° azůstává rovnoběžnou spůvodní polohou. Tím se stává, že jednou obrácen je knám pól severní ajižní odvrácen, tak že vidíme ještě čásť povrchu měsíčního za pólem severním, kdežto pólu jižního nevidíme; po druhé opět pól jižní je viditelný aseverní od nás odvrácen. Vidíme tedy časem kusy povrchu za pólem severním aza pólem jižním aměsíc zdá se kolébati se od severu na jih anaopak. L.všířce obnáší celkem nejvýše 6°47’ na každou stranu a nejméně 6°29’; objevil ji Galilei.— Pro po měrnou blízkost měsíce avelikost země vidíme různé polovice povrchu měsíčního dle toho, jsme-li blíže severnímu nebo jižnímu pólu země. Tak vzniká l.denní nebo parallaktická. Pozorovatel viděl by ze středu země nějaký bod uprostřed kotouče měsíčního, pozorovatel na povrchu země viděl by uprostřed kotouče bod jiný; oba směry tvořily by úhel rovnající se výškové parallaxe měsíce, ten pak by byl největší na obzoru, rovnaje se parallaxe horizontální, asi±57’. Celková l.parallaktická činí tedy 1°54’. Všecky body viditelného povrchu měsíčního kolébají se mezi východem azápadem otuto hodnotu od východu kzápadu; proto vidíme na východním kraji měsíce nové části. Také tuto l-ci znal již Galilei. Ačkoli mimo jmenované již muže též Langren, Newton, Jak. Cassini, Heinsius těmito l-mi se zabývali, přece založena byla nynější theorie l. teprve pojednáním Tob.Mayera (1748). Při střední l-ci (hledíme-li totiž kolmo na osu měsíce vpřízemí) nalézá se kratér MöstlinA skoro ve středu měsíčního kotouče, jak to vídáme na mapách měsíce. Společným působením všech tří l-cí může zdánlivý střed měsíce pošinut býti ovíce než 10°koule měsíční vzhledem ku průměrnému středu (kratéru MöstlinA). Warren de la Rue použil l. velmi důvtipně ktomu, aby pomocí stereoskopických fotografií měsíce vykouzlil zraku našemu kulovou podobu měsíce. L.fysická je skutečné kolébání nebo kývání měsíce kolem osy kzemi namířené, způsobené odchylkou měsíce od tvaru kulového. Nemá-li měsíc tvaru kulového, nejsou-li momenty setrvačnosti vzhledem ke třem hlavním osám stejné a je-li rovník měsíce kekliptice nakloněn atd., způsobuje přitažlivost země, jak již Lagrange ukázal (1780), nutně kývání osy měsíčné namířené kzemi. Pohyby ty jsou však velmi malé aproto snadno bývaly zakryty chybami pozorovacími, až teprve E.Hartwig aJ. Franz ustanovili vnovější době heliometrem malou hodnotu fysickél.Vrý.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Librace