Ottův slovník naučný/Liberalismus

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Liberalismus
Autor: Adolf Srb
Zdroj: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 1016–1017. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Liberalismus

Liberalismus znamená v mluvě parlamentní politický proud směřující k uplatnění svobodomyslných zásad v celém životě veřejném. V Rakousku stotožňuje se se snahami centralisačními a germanisačními v ohledu politickém a národním, s kapitalistickým vykořisťováním v ohledu hospodářském. Německý l. proslavil se smutně krutým pronásledováním národů neněmeckých. Nepřiznávaje těmto národům rovného práva s Němci skracoval je ve všech oborech veřejného života. Otcem německo-rakouského l-mu jest rytíř Schmerling, jenž ústavou ze dne 26. ún. 1861 snažil se pojistiti Němcům na vždy nadvládu v říši a v jednotlivých zemích pořídiv za tím cílem volební řády pro říšskou radu i sněmy zemské ve velikém odporu se skutečnými poměry. Stoupenci jeho kráčeli věrně v jeho šlepějích. Na vrcholu své moci nalézal se německý l. v druhé polovici let šedesátých a v prvních letech sedmdesátých. Tehdy dostoupilo pronásledování národů slovanských a hlavně národa českého míry nejvyšší. Nejsmutnějším činem l-mu jsou pověstné volby dubnové r. 1872 do sněmu českého, při nichž liberální vláda se neštítila sáhnouti k nejhanebnějším prostředkům, aby zjednala stoupencům svým většinu na sněmu. Spojena s nekalými mocmi peněžními podporovala nemravné spekulace jejich a účastnila se jich. Tyto národohospodářské orgie skončily se ohromným úpadkem r. 1873. Politická váha její klesala rychle, a když r. 1879 zástupcové českého národa vstoupili do říšské rady, pozbyla vlády své úplně a počala ztráceti půdu v lidu německém, který z valné části stojí v táboře německo-nacionálním. – V českém národě počala záhy po zavedení ústavního života tvořiti se strana liberální, která ovšem se stranou německo-liberální neměla společných zásad politických a hospodářských. Strana tato, nazývaná stranou svobodomyslnou nebo mladočeskou, domáhala se ráznějšího vystupování na obranu politických a národních zájmů českého národa a uplatnění zásad svobodomyslných. Po dlouholetých tuhých bojích se stranou staročeskou domohla se r. 1889 skvělého vítězství při volbách do sněmu zemského a při volbách do říšské rady r. 1891 vytlačila stranu staročeskou úplně. Té doby zastupuje sama lid český na sněmě i na říšské radě. -rb.