Ottův slovník naučný/Libeň

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Libeň
Autor: L. Hejtmánek, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 1014-1015. Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Libeň (rozcestník)
Související články ve Wikipedii:
Libeň, Libeň (Libeř), Libeň (Měník), Vysoká Libeň

Libeň: 1) L. (Stará a Nová), město v Čechách při vtoku potoka Rokytky do Vltavy. R. 1890 měla 531 d. s 12.536 obyv.; r. 1895 17.240 osob a koncem r. 1899 přes 20.000 ob. v 732 domech. Obyvatelstvo je téměř naskrze české (Němců v r. 1890 přihlásilo se 159), víry katolické (židů r. 1890 386, jinověrců 141). Farní expositura zřízena byla v Libni r. 1837; před tím příslušela L. do farnosti prosecké. Katol. kostela L. nemá. Bohoslužby konají se zde v kapli zámku pražského, jež od r. 1770 byla nadána právem veřejnosti. Židovská synagoga v Libni byla dostavěna a účelu svému odevzdána r. 1858. Město L. skládá se ze čtyř částí: ze Staré a Nové Libně, ze Židovského města a z Malých Holešovic. L. je středisko rozvětvené sítě erárních, okresních a obecních silnic (celkem 10), stanice dvou drah (Severozápadní a Severní), má erární poštu s telegr. i telefon, stanicí, elektr. dráhu, jíž jest spojena s Prahou, a přístav pro nákladní lodi. Průmyslových závodů je 53; z těch velkých továren 28, z nichž jsou hlavní: Českomoravská akc. strojírna, Pražská akc. tov. (dříve Ruston a spol.), továrna na voskovaná plátna, lihovar, plynárna, přádelny atd. Živností a závodů řemeslných je 584. V oboru továrním převládají továrny na obrábění kovu; ze živností řemeslných jsou obuvníci nejčetnější. V Libni je tiskárna, občanská záložna se zastavárnou, lékárna a 2 materiální obchody, 2 školy měšťanské, 5 obecných, celkem všech s 59 třídami; průmysl, pokr. škola s 3 roč. o 17 odděl., dětská opatrovna o 3 odděl., vychovatelna pražské obce 2třídní se školou pokračovací, 4 školy hudební a obec. škola německého Schulvereinu o 5 třídách. O chudinu postaráno jest měst. chudobincem a nemocnicí, chudin, kuchyní a »Libuší«, spolkem na podporu chudé mládeže. — L. bývala již v dávných dobách převážnou měrou osadou dělnickou; obyvatelstvo její zaměstnávalo se buď doma živnostmi řemeslnými, anebo pracovalo v domácím panském dvoře, v měděném hamru, v kartounce, v papírnách, v bělidle, v pivovaře nebo chodilo pracovat do Prahy. Však při tom se v Libni čile vinařilo na 40 vinicích a polařilo. Jako obec existuje L. od r. 1363, kdy jmenuje se jejím majetníkem rodina Rotlewů z Prahy. Od té doby L. drželi: Rotlewové v l. 1363—1438, Václav Cvok, novoměstský pekař, v l. 1438—55, Ludmila z Chýš a z Jirné a Jan Běškovec z Běškovic do r. 1475, proslulý válečník Václav Vlček z Minie r. 1485, Jan Vlašimský z Cimberka v l. 1485—93, Jan z Roupova a syn Václav r. 1499, Zikmund Holec z Květnice r. 1520, Mikuláš Bryknar z Brukšteina a synové až do r. 1595, Eliška Hofmannová z Donína r. 1611, Jan z Černhausu a dědici r. 1651 (v tomto období propadla L. r. 1634 konfiskaci) a Jan Hartvík, říš. hrabě z Nostic, do r. 1662, kdy za 82.000 zl. koupilo L. Staré město pražské. K Libni patřila od polovice XVI. stol. tvrz Podviní a dvůr, jež Mik. Bryknar koupil od Mik. Sulka z Hrádku i s jiným zbožím za půl deváta sta kop praž. gr. Z tvrze nezachovalo se ničeho. Poblíž místa, kde stávala, stojí Podviní mlýn. Nejstarší částí Libně je zámek (kdysi tvrz a dvůr) a okolí, pojmenované Stará L. Židovské město datuje se už za Bryknarů (1595) pod jménem Judendorf. Tato čtvrť mívala své privilegie, udělené jí r. 1656 hr. Hartvíkem z Nostic, které vzaly po r. 1848 za své novým vládním systémem a zákonodárstvím. Nová L. vyvinula se na základě emfyteutických prodeji vinic a pozemků nejvíce v XIX. stol. Malé Holešovice děkují za svůj vznik vinicím a existence jejich datuje se od Karla IV. Vinice tyto dle svého protějšku zvány byly Holíšovicemi a to Malými na rozdíl ode vsi Velké Holíšovice; jako vinice patřily král. úřadu viničnímu. Když osídlením vinic vznikla ves, připadla za Bryknarů, kteří tu byli majetníky některých vinic, ke zboží libeňskému. Zámek L., nejstarší budova (č. 1.), je v místech bývalé tvrze, po níž nezbylo památky. Zámek vystavěla původně paní Eliška z Donína. R. 1608 zámek již stál a byl v něm uzavřen mír libeňský. V nynější podobě stranu průčelní upravil hr. Hartvík z Nostic před prodejem Libně Starému městu. Staroměstská obec učinila zámek letním sídlem purkmistrů a místem, kde přijímala a hostila vznešené hosty. Když ve válkách pruských byl zámek zpustošen, r. 1769 Bedřich z Friedenberka, primátor Starého města pražského, dal ke starší západní straně zámku přistavěti z kamene čásť východní a zřídil znovu kapli i celou budovu nákladem 40.000 zl. Zámek L. hostil r. 1770—73 ob čas cís. Marii Terezii, r. 1786 cís. Josefa II., r. 1790 před korunovací cís. Leopolda II.; v l. 1803—04 sídlil v něm 6 neděl s celým dvorem císař František I. V zámku bývaly vyvěšeny podobizny praž. primátorů; nyní převezeny jsou do pražské radnice a zámek upraven na vychovatelnu. V okolí Libně podnes se o samotě rozkládají bývalé vinice: Malovaný Lis, Kopytářka, Rokoska, Kolínská, Skořápková, Vlachovka, Košinka, Na stráži, Mazanka, Báň, Pekařka, Císařecká, Šetelka, Kolčavka a j. Na býv. vinici Palmovce, nyní zastavěné domy, složil Vítězslav Hálek své poslední písně. Některé jmenované vinice měly velmi pestrou minulost. Tak Kolčavka dle vinič, knih stářím sahá až do XV. stol. Bývala to nejkrásnější vinice v Libni a drželi ji: starob. savoj. rod hr. Millesimo, hrab. Leopoldina Příchovská, Francouz Doujand ďHoulier atd. Kolem pivovaru anglické společnosti vinula se kdysi starodávná cesta Svatováclavská k Proseku. Kapličky nad vinicí Kundrátkou a za lihovarem pocházejí z dob po sv. Václavu. Hejtmánek.

2) L., osada t. u Měniku při Cidlině, hejtm., okr., fara a pš. N. Bydžov; 10 d., 68 ob. č. (1890). V XV. stol. připomíná se zde vladyčí sedění s tvrzí. — 3) L., též L. Nová, ves t., hejtm. Kr. Vinohrady, okr. Jílové, fara Zlatníky, pš. Dol. Břežany; 27 d., 267 ob. č. (1890), popl. dvůr arcibiskupství pražského a samota Ovčín. L. bývala za starodávna majetkem kláštera kladrubského, později kláštera sv. Jana Křt. na Ostrově. Cís. Sigmund zapsal ji Matěji Karlštejnskému z Černošic, později tu seděl Ctibor z Beztahova, r. 1475 Jan Beneda z Nečtin a jeho potomci, dále Špetlové z Janovic, Jiří Voděradský z Hrušova (od 1573). R. 1584 koupil L. Vilém z Rožmberka a daroval ji pokladači Ed. Kelleyovi, po jehož smrti připadla král. komoře, načež byla prodána (1597) Krištofovi Želinskému ze Sebuzína; brzy pak přikoupena k Dol. Břežanům. Kdysi se tu připomíná tvrz. — 4) L. Vysoká, ves t., hejtm. a okr. Mělník, fara Řepín, pš. Vtelno; 83 d., 553 ob. č. (1890), kaple Nejsv. Trojice, dvůr a pivovar tereziánského ústavu ve Vídni, cihelna, pohanské pohřebiště a samota Habersko. Ves bývala majetkem duchovních stavů. R. 1595 koupil ji Tobiáš Hrzan z Harasova od Sigmunda Karla z Nežetic. Tobiášův potomek Václav účastnil se vzpoury stavů čes., začež mu z trestu jeho jmění od král. komory zabráno a L. V. i s tvrzí prodána (1622) Filipovi Fabriciovi z Rosenfeldu, za něhož připojena k Řepínu.