Ottův slovník naučný/Libáň

Ottův slovník naučný
Libakovice	Libáň	Libanice

Údaje o textu
Titulek:	Libáň
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha: J. Otto, 1900. S. 1008. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Libáň
Související články ve Wikipedii: Libáň (Nasavrky)

Č. 2516. Znak města Libáně

Libáň: 1) L., původ. Ljubaň, starobylé město v Čechách nad Bystřicí, v hejtm. jičínském; má 285 d., 1862 obyv. č., 3 n. (1890), okres, soud, četn. stanici, poštu, telegraf a stanici železn. dráhy (Kopidlno–Bakov), farní kostel Sv. Ducha z r. 1754, 5tř. šk. (se dvěma paral.), radnici, lékárnu, cukrovar, par. pilu, výrobu dřevěného nářadí, občan, a okres, hospodář, záložnu, sadařství. L. již r. 1340 jmenuje se městečkem a náležela ode dávna ke hradu Staré, s níž r. 1688 dostala se k panství kopidlanskému. Arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic založil zde špitál. Asi v XV. stol. založen tu farní kostel. Na prosbu Jiř. Pruskovského z Pruskova od kr. Maxmiliána I. povýšena (1574) L. na město, při čemž jí vysazeny dva výroč. trhy a znak městský (obr. č. 2516.): v červeném poli na zeleném kopci o 3 pahrbcích mezi 2 stříbrnými věžemi městská brána, v níž stříbrná podkova dolů obrácena; mezi věžemi ná stínkách brány kráčí jelen přirozené barvy. Vedle toho obdrželo město majestát na vybírání cla. V XV. a v XVI. stol. přijali obyvatelé víru pod obojí. Po r. 1623 přičiněním jesuitů jičínských obyvatelé opět uvedeni byli do lůna římsko-katolické církve. R. 1820 a 1821 zuřily zde požáry. L. jest rodiště historika dra Jos. Emlera. — 2) L., osada t. u Vochoze, hejtm. Chrudim, okr., fara a pš. Nasevrky^{[red 1]}; 10 d., 72 ob. č. (1890). Na blízku zříceniny hradu Stradova.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Nasavrky.