Ottův slovník naučný/Levín

Ottův slovník naučný
Levien	Levín	Levirát

Údaje o textu
Titulek:	Levín
Autor:	Jan Karel Hraše, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 969. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Levín
Související články ve Wikipedii: Levín (hrad, okres Semily), Levín (Hvězdonice), Levín (Králův Dvůr), Levín (Lišov), Levín (okres Litoměřice), Levín (Olešnice), Lewin Kłodzki

Levín: 1) L. (Lewin), starobylé městečko v Čechách, v hejtm. litoměřickém, okr. úštěckém, má 107 d., 2 ob. č., 566 n. (1890), far. chrám Pozdvižení sv. Kříže (ve XIV. st. far.), 4tř. šk., radnici, četn. stanici, poštu, telegraf, stanici železn. trati Lovečkovice–Úštěk, popl. dvůr s ovčínem, chmelařstvi a výroč. trhy. Opodál železité lázně Sedlo. Na blízku veliké ložisko hrnčířské hlíny, z níž přicházejí do obchodu výrobky z okolních hrnčířských dilen pod jménem »levínské nádobí«. L. jmenuje se již r. 1186. Na někdejší tvrzi, jejíž nepatrné zbytky nalezeny byly poblíž věže o samotě stojící, seděli v XV. stol. Berkové z Dubé, poč. XVI. stol. pánové z Vartemberka. Na přímluvu Václava z Vartemberka povýšil císař Ferdinand I. L. na městečko a nadal je měst. znakem (vyobr. č. 2514.): ve zlatém štítě Obraz sv. Václava. Pánové z Vartemberka prodali (1542) L. Oldřichovi Dubanskému z Duban, seděním na Liběšicích, od kteréžto doby trvalo městečko při panství liběšickém. Od 1. pol. XVII. stol. zanikla zde fara, proto přeložili sem jesuité faru liběšickou. R. 1791 vyhořelo městečko i s farním kostelem, načež tento brzy znovu postaven. — 2) L., víska t. u Vranova, hejtm., okr. a pš. Benešov, fara Vranov; 2 d., 45 ob. č. (1890). Kdysi býval (?) zde dvůr Leviněves. — 3) L., osada t. u Hůrek, hejtm. Č. Budějovice, okr., fara a pš. Lišov; 18 d., 104 obyv. č. (1890). — 4) L., ves t., hejtm. Bydžov N., okr, fara a pš. Chlumec n. C; 16 d., 151 obyv. č. (1890), popl. dvůr. — 5) L., ves t., hejtm. Hořovice, okr. Beroun, fara Podčáply (částečně Zdice), pš. Zdice; 37 d., 288 obyv. č. (1890). — 6) L., far. ves t. (hejtm. Jičín), viz Olešnice (Levínská). — 7) L., někdy hrad t., nad Olešnicí (Levínskou), v hejtm. jičínském, okr. novopackém. Kdy hrad vystavěn, neznámo. Ve XIV. st. seděli zde Levínští z Levína, r. 1380 Zdeněk z Hustiřan. Hrad zpustl v XV. stol. a zříceniny jeho připojeny k panství kumburskému. — 8) L., ves t. (hejtm. Ústí n. L.), viz Lovín.

9) L., město v hrabství Kladském, v prus. vládn. okr. vratislavském, na ř. Schnelle, 438 m n. m., má katol. chrám, okr. soud, tkalcovství a 1426 ob. (1895), z nich 35 evang. a 1 žid. Zaznamenati dlužno, že městská rada levínská dopisovala si ještě r. 1619 s městy českými, zejména s Náchodem, česky, ačkoliv na radnici její úřadovalo se německy. (List zhostní ze dne 5. bř. 1619 v archivu města Náchoda mezi listy zhostními.) H-še.