Ottův slovník naučný/Legitimace

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Legitimace
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 795. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Legitimace

Legitimace (z lat.) má v právu rozličné významy. V právu formálním (v soudním řízení) nazývá se l-cí průkaz, že jistá osoba jest oprávněna k určitým úkonům neb jednáním právním; l-mi nazývají se také rozličné listiny, sloužící za průkaz totožnosti osoby; v právu občanském sluje l-cí akt, kterým nemanželské děti uznávají se za manželské. L-ci znalo již právo římské. Zavedli ji křesťanští císařové římští pro děti zplozené v konkubinátu (liberi naturales). Právo římské znalo trojí způsob l.: 1. potomním manželstvím mezi zploditelem dětí a konkubinou (legitimatio per subsequens matrimonium); 2. dle ustanovení Justinianova per rescriptum principis, t. j. povolením císařovým; l. tato nebývala však udělena, když otci bylo možno pojmouti konkubinu za manželku, nebo když měl manželské děti; 3. per oblationem curiae, t. j. tím, že otec dal syna z konkubiny zapsati do seznamu dekurionů, nebo když dceru z konkubiny provdal za dekuriona. – Rak. ob. zák. obč. uvádí (v §§ 160.–162.) tři druhy l. Za legitimované pokládají se nemanželské děti, 1. Když překážka neplatného manželství, v němž děti byly zplozeny, potomně se buď odstraní, anebo když se sice překážka ta neodstraní, avšak z rodičů aspoň jeden o oné překážce v čas uzavření sňatku beze své viny nevěděl. V tomto druhém případě jsou děti vyloučeny z toho jmění, které dle rodinných nařízení vyhrazeno jest manželským potomkům (jak tomu jest u rodinných svěřenství); 2. děti nemanželské legitimují se též pozdějším sňatkem rodičů (per subsequens matrimonium). Účinek l. nastává teprve dobou sňatku, pročež nemohou děti takto legitimované dětem manželským mezi tou dobou zplozeným popírati prvorozenství a jiných již nabytých výhod. Avšak i děti legitimované per subsequens matrimonium jsou způsobilé k nastupování ve svěřenství; 3. děti mohou býti legitimovány též per rescriptum principis za tím účelem, aby dle přání rodičů nabyly buď předností stavu anebo práv k alodnímu majetku anebo obojí výhody. L. děje se toliko k žádosti rodičův, avšak vyžaduje se též svolení dítěte, resp., je-li dítě nezletilé, svolení poručníka a poručenského soudu. Účinky l. řídí se dle žádosti rodičů; děti takto legitimované nemají práva k jmění svěřenskému. – O dědickém právu legitimovaných dětí má ob. zák. obč. ustanovení v §§ 752., 753. a 756.