Ottův slovník naučný/Legis-Glückselig

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Legis-Glückselig
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 794–795. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Legis-Glückselig Gustav Thormund, vlastně August Anton Glückselig, něm. spisovatel (* 1806 v Praze — † 1867), studoval ve svém rodišti na akademickém gymnasii a nedokončiv potom studií filosofických vstoupil do stavu vojenského. Neuspokojen tu způsobem života obral si dráhu spisovatelskou. Jeho literárně historické studie vztahovaly se nejprve na památky norských starožitností: Fundgruben des alten Nordens (1829 až 1830); Alkuna, nordische und nordslavische Mythologie (1831); Handbuch der altdeutschen und nordischen Götterlehre (1830). Vrátiv se po červencové revoluci z Lipska, kde až dosud trvale přebýval, do Prahy, vydal: Topographischer Grundriss von Prag u. dessen Umgebungen (1835); Illustrierter Wegweiser durch Prag (1853); Miniaturgemälde von Prag (1853); Diplomatische Geschichte der aufgehobenen Klöster und Capellen in der königl. Hauptstadt Prag. Aus der Handschrift des Joh. Nep. Zimmermann neu herausgegeben (1837). R. 1836 byv zvolen stavovským sněmem za korunovačního historiografa, vydal Aktenmässige Darstellung des königl. böhmischen Erbhuldigungs-, Belehnungs- und Krönungs-Ceremoniels (1836). V l. 1852—56 redigoval „Illustrierte Chronik von Böhmen“ a vydal v téže době nádherné dílo Prager Dom zu St. Veit. R. 1862 uveřejnil archaeol. studii o Kristově obrazu edesském (Christus-Archäologie), věnov. hr. Fr. Thun-Hohensteinovi (otci ministra kultu Lva Thuna). Na sklonku svého života žil na zámku děčínském, kde pořádal archiv a sepsal Denkwürdigkeiten des Grafenhauses Thun-Hohenstein (1866). L.-G. zabýval se též slavistikou; napsal životopis Dobrovského (1837), Kritische Beiträge zur slav. Philologie (otisk ze Schmidtových „Blätter für Literatur“), Geschichte des böhmischen Staats- und Privatrechtes (otisk z Kudlerova „Monatschrift für Rechts- und Staatswissenschaft“), životopis Hankův v Klarově almanachu „Libussa“ z r. 1852, a popuzen tiskovou pří, kterou si jako redaktor Medauova Litoměřického kalendáře z r. 1863 způsobil svým záštím proti Čechům, napsal Die Königinhofer-Handschrift. Offenes Sendschreiben zur endgiltigen Lösung der Echtheitsfrage v „Const. österr. Zeitung“ (1863; feuilletony v č. 276—279).