Ottův slovník naučný/Leger Louis

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Leger
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 791–792. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Louis Léger

Leger [ležé] Louis, slavista francouzský (* 13. ledna 1843 v Toulouse), věnoval se klassickým studiím v Paříži, kdež seznámiv se s M. Chodźkem r. 1863 jal se studovati polský jazyk a literaturu, později pak Jos. Fričem obrácen jeho zřetel k národu českému. R. 1864 podnikl první cestu vědeckou do Čech, r. 1867 do Chorvatska k otevření záhřebské akademie, byv tam pozván bisk. Strossmayerem, s nímž se byl seznámil o pařížské výstavě. R. 1868 nabyl L. doktorátu a jal se přednášeti na Sorbonně o mluvnici ruské. Po pařížských bouřích odebral se r. 1872 do Prahy a vydával zde časopis „La correspondance slave“ (1871—1872), v němž pěstoval vzájemnost česko-francouzskou. R. 1872 byl vyslán za vědeckými účely na Rus a r. 1880 zastupoval Francii v Moskvě při odhalení Puškinova pomníku. R. 1882 navštívil opět země jihoslovanské a balkánské, r. 1885 jmenován professorem jazyků a literatur slovanských na Collège de France a přednáší zároveň ruský jazyk na vyšší škole vojenské a na svob. škole věd politických. Za své zásluhy o Slovanstvo jmenován byl členem akademií petrohradské, bělehradské, záhřebské a české společnosti nauk v Praze; vyznamenán řády bulh., srbským, černohorským a členstvím čestné legie. Hlavní jeho spisy jsou: De Nestore, rerum Russicarum scriptore (1868); Cyrille et Méthode (1868); Le monde slave, voyages et littérature (1873; 2. vyd. 1897); Nouvelles études slaves (1875, 1880 a 1886, 3 sv.); Esquisse sommaire de la mythologie slave (1882); Recueil de contes populaires slaves (1882); Le monde slave au XIXe siècle (1885); Chants héroiques et chansons populaires des Slaves de Bohême (1866); L’état autrichien, Bohême, Hongrie, Habsbourg (1866); La Bohême historique, pittoresque et littéraire (1867; s J. V. Fričem); Histoire de l’Autriche-Hongrie (4. vyd. 1895; vydání angl. v Londýně 1889 s předmluvou M. Freemana); La Save, le Danube et le Balkan (1884); La Bulgarie (1885), Chronique dite de Nestor (překlad s úvodem kritickým, 1890); La littérature russe (1892; 2. vyd. 1897); Grammaire russe (1886); Les racines de la langue russe (podle Reiffa, 1894); Chrestomathie russe (1895); překlad cesty carevičovy do Orientu (1895); Russes et Slaves (1892—99, 3 sv.); Etudes sur la mythologie slave (2 sv.); L’Evangéliaire slave de Reims (s facsimilem 1899). L. jest i spolupracovníkem některých revuí franc., „Žurnalu minist. narodn. prosvěšč.“ v Petrohradě, české „Osvěty“ a j.