Ottův slovník naučný/Legalisace

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Legalisace
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 788. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Legalizace

Legalisace (z lat.), ověření, jest v širším slova smyslu název pro úřední (buď soudní neb notářské) písemné potvrzení, že buď opis nějaké listiny jest srovnalý s originálem (t. zv. vidimace opisu), buď že jistá listina nebo podpis na originále jisté listiny jest pravý (l. v užším slova smyslu). L-ci podpisů vykonávají v Rakousku buď soudy (§ 285. cís. pat. z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.) anebo notáři (§ 79. notář, řádu z 25. čce 1871 č. 75 ř. z.). L-cí osvědčuje notář, že jistá strana legalisovanou listinu v jeho přítomnosti vlastnoručně podepsala anebo podpis na listině se nalézající za svůj vlastní uznala. Nezná-li notář strany osobně, musí mu identita (v. t.) potvrzena býti dvěma osobně mu známými svědky. V legalisační formulce musí notář výslovně poznamenati, zdali buď podpisatele listiny zná osobně či zda mu identita dosvědčena byla svědky, jejichž jména musí též udati. Podobné náležitosti stanoveny jsou pro l-ci soudní.