Ottův slovník naučný/Límán

Ottův slovník naučný
Limacidae	Límán	Líman

Údaje o textu
Titulek:	Límán
Autor:	Eugen Muška
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 26. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Liman

Límán (z řec. λιμήν = záliv, rus. лимань) nazývá se v širším smysle mořská zátoka sladkovodní. V užším smysle nazývá se l. zvl. typ pobřeží hl. při ústí některých řek v oblasti Černého a Azovského moře, podobný v celku samostatnému pobřežnímu typu pruskému, zv. Haff (v. t.). Dle Pencka jsou l-y pouhou obdobou lagun, dle Philippsona a Sokolova tvoří však zvl. typ pobřeží, lemující přímořské bassiny, vytvořené nálevkovitým rozšířením říčního ústí. Dle podoby těchto mluvíme buď o l-ech odkrytých, jsou-li bezprostředně spojeny s ostatním mořem, neb o l-ech zakrytých, jsou-li od moře odděleny písečnými výspami, zv. u Rusů peresypy (rus. пересыпи), u Němců v podob. Haffech Nehrungen neb Haken. Tak stává se, že některé l-y mívají podobu velikých, sladkovodních jezer, spojených toliko úzkým průlivem s ostatním mořem. Tvar těchto přímořských límanovitých dolin závisí z pravidla na vlastním rázu řeky (je-li hluboká a úzká, je l. hluboký a užší, je-li široká a mělká, je mělký a široký), podobně i geologický útvar závisí na rázu řeky, z níž l. vznikl rozšířením říčního ústí. Fauna l-u je přirozeně z části sladkovodní, z části mořská. L-y v Černém a Azovském moři vyvinuty a rozšířeny jsou nejvíce na z. a s. pobřeží Černého moře. Na s. pobřeží čítá se jich na 20; největší l-y mají ř. Dněpr a Dněstr (v. t.). Sokolov počítá k l-u i zálivy sebastopolský, taganrožský a j. Hloubka l-u nebývá veliká (1-30 m), a toliko některých upotřebeno jest jako přístavů, jiných jako přímořských lázní. Srv. Sokolov, O proischožděniji limanov južn. Rossiji (»Trudy geolog. komitětu«, 1895; X., č. 4.). EMa.