| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Kynžvart |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 494. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Lázně Kynžvart |
Kynžvart, Kinžvart (Königswart), někdy báňské město v Čechách při stan. Rak. st. dráhy (Cheb-Plzeň) v hejtm. planském; má 224 d., 1998 ob. n. (1890), okr. soud, poštu, telegraf, četnickou stanici, far. kostel sv. Markéty (r. 1384 far.), 4tř. šk., lékárnu, pivovar, par. pilu a výroč. trhy. Fid. panství s alod. statkem Markusgrünem a Miltíkovem zaujímá 6681,11 ha; náleží k němu v K-ě zámek, dvůr, pivovar a lázně, jest majetek Richarda kn. Metternicha. Z budov nejvíce zajímá asi ¼ hodiny jižně od města zámek zbudovaný v l. 1681–91, r. 1839 obnovený, v němž chová se bohatá sbírka historických památek, zejména mincí, obrazů, zbraní, minerálů, sbírka zoologická a botanická, rozsáhlá knihovna, obsahující na 28.000 svazků knih. Při zámku kaple sv. Antonína Pad. z r. 1832, v níž jest mramorový oltář umělecké ceny, papežem Řehořem XVI. knížeti Metternichovi darovaný. Kolem zámku prostírá se krásný park a v okolí mnoho vill. Ocelité prameny Viktorův a Richardův položeny jsou asi 680 m n. m. Vyvěrá z nich železa prostá kyselka, jež se rozváží do světa pod jménem »Richardovka«. Lázně navštěvuje do roka přes 500 hostí. Druhdy byly v okolí bohaté doly na cínovou rudu. Ještě do nedávna těžilo se zde přes 50.000 kg cínu; ale světovou soutěží dolování úplně zaniklo. Město leží uprostřed rozsáhlých lesů, kde je hojně procházek na všechny strany. Založení města souvisí s otevřením hor na cínovou rudu. První osadníci byli horníci. Kdy a na čí přímluvu obdrželo město znak, neznámo. Znak (vyobr. č. 2455.): štít polovičný, v pravo červený, v levo stříbrný; uprostř. přes obě pole polovičný zlatý lev. Někdejší hrad K. (Kungeswart) vystavěn na Lysé Hoře (Glatzeberg), vysoké 975 m n. m., za Přemysla II. ku střežení pomezního přechodu. Za krále Jana dostal se hrad v moc loupeživých rytířů, proto na rozkaz Karla IV. dobyt a zbořen (1347). V tu dobu připomíná se tu far. kostel. Král Václav IV. daroval zbořeniště i s okolím Hyncíkovi Pluhovi, při čemž mu dovolil (1398), by na Lysé Hoře znovu postavil hrad. Asi po 10 let držel K. Jindřich z Plavna, jehož syn Jindřich dal jej věnem svému zeti Hynku Krušinovi ze Švamberka, jenž propustil městečku různé svobody, což i jeho nástupci potvrzovali a jednak rozmnožili. Poč. XVI. stol. seděli na hradě pánové z Gutšteina, z nichž Jindřich protivil se králi, začež mu K. od král. komory ujat a král Ferdinand I. zastavil (1534) jej Pluhům z Rabšteina, kteří když se opět králi protivili, odňal jim jej (1547) a zapsal (1558) jej opět pánům ze Švamberka, kteří potvrdili městu svobody a vyprosili mu výroční trhy. Za cís. Rudolfa II. náležel K. opět ku koruně a r. 1586 dědičně prodán Janu Šebestiánu z Cedvic, jehož potomku Krištofovi Henrychovi, poněvadž súčastnil se vzpoury proti králi tím, že podepsal list od obyvatelů a měst kraje loketského k direktorům a správcům zemským se žádostí za ochranu, zámek a městečko s vesnicemi zabrány (1621) a postoupeny (1623) od císaře cizozemcům bratřím Metternichům. R. 1647 hrad od Švédů dobyt a vypálen. Za panování Metternichů bylo městečko všelijak na svých svobodách a starých výsadách zkracováno a ještě jinak utiskováno. Srv. Urban, Gesch. von Königswart a dr. A. Kohn, Der Curort Königswart (Vídeň, 1873).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Lázně Kynžvart