Ottův slovník naučný/Krov

Ottův slovník naučný
Kroužilky	Krov	Křováci

Údaje o textu
Titulek:	Krov
Autor:	Jindřich Fialka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 260–265. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Krov

Krov, též vazba neb stolice střechy, slove strojba ve střeše, která podporuje plochu střechy. Při konstrukcích k-u nad volnými prostorami nebo kde v půdě není vhodné vnitřní podpory, rozeznávají se v k-u vazby plné a vazby prázdné. Plnou vazbou zove se taková část k-u, kde strojbou krovovou se získá podpora pro části nesené; v té bývají obyčejně všecky součástky, které se v k-u jeví, jako: vazní trámy, sloupy, vzpěry, rozpěry, věšáky, kleštiny, vaznice, pozednice, krokve, pásky atd. Prázdnou vazbou slove pak ta čásť k-u, kde jsou jen části nesené, totiž vaznice a krokve. K-y lze děliti buď dle látky, z níž jsou zhotoveny, nebo dle způsobu, jakým se krokve podporují.
Dle látky rozeznávají se: 1. k-y dřevěné, 2. železné, 3. smíšené, při nichž použito dříví i železa. Lépe jest děliti k-y dle způsobu, jakým se podporují krokve, a tu rozeznávají se násl. soustavy: 1. Soustava hambalková neboli stolice německá, jakožto nejstarší způsob k-ů, u které krokve leží ve směru největšího spádu střechy, t. j. kolmo na okap a na hřeben, jsouce podporovány hambalky. U starších druhů této soustavy čepovaly se krokve při okapu ve všech vazbách, tedy plných i prázdných, do vazných trámů, čehož přirozený následek byl, že k-y takové měly v sobě spoustu dřeva. U pozdějších k-ů soustavy hambalkové (vyobr. č. 2395.) čepovaly se krokve jen v plných vazbách do vazných trámů v, kdežto v prázdných vazbách nahrazen jest vazný trám krátčete k, z nichž každé jedním svým koncem leží na pozednici p a druhým koncem jest začepováno do výměny nebo příčky r. Poněvadž plné vazby v k-u se dělají ve vzdálenosti as 4 až 5 m od sebe, je přirozeno, že tím se ušetřily vždy mezi 2 plnými vazbami buď 3 nebo 4 vazné trámy.
Dle toho, jak dlouhá je krokev, podporuje se ve vzdálenostech 4—5 m od sebe hambalky h. Ve starších strojbách byly též hambalky ve všech vazbách, v pozdějších umístily se jen do plných vazeb a tu ukládaly se obyčejně na průběžné vodorovné trámy, zv. vaznice. Podpora pro hambalky získala se buď sloupy stojatými nebo ležatými a dle toho rozpadala se soustava hambalková na stojatou stolici německou (vyobr. č. 2395.) a ležatou stolici něm. (vyobr. č. 2396.). Aby u stojaté stolice se udržel sloup s v poloze svislé, opíral se šikmými pásky n a vaznice odlehčovala se pásky n₁. U ležaté stolice čepovala se vaznice na ležatý sloup s₁ (vyobr. č. 2396.) a podpírala se ještě plátem ze sloupu vytvořeným. Z té příčiny býval sloup nahoře tlustší než u zpodního konce. Vaznice pak mívala v průřezu tvar pětiúhelníkový. Delší hambalky byly neseny v prázdných vazbách podvlakem p₁, který byl v plných vazbách uložen na rozpěru r₁, pásky n₁ vylehčenou.
Množství dlabů pro krokve v bezprostřední blízkosti okapu, tedy v místě, kde nejvíce vody se střechy stéká a kde snadno krytina vlivem větru se poškozuje, mělo při krytině nedobře udržované za následek zahnívání trámů v těchto koncích.

2. Pražský tesařský mistr Míchal Ránek zlepšil soustavu německou tím, že nepoužíval ani hambalků ani krátčat a čepoval krokve do vodorovných prahů umístěných nad pozednicí na vazných trámech a krokve podepřel vaznicemi načepovanými na šikmé sloupce, které mezi sebou rozpěrou vzepřel, vytvořiv tak samostatnou soustavu, zv. soustavu Ránkovu. Z této soustavy pak povstala nynější:

3. soustava vaznicová, jejíž krokve jsou podporovány výhradně vaznicemi a směřují kolmo na okap a hřeben. Vaznice kladou se pod ně do vzdálenosti 4—5 m od sebe a podporují se buď svislými sloupy nebo šikmými vzpěrami a kleštinami, nebo jakýmikoli jinými bezpečnými částmi stavení, jako jsou zděné nebo kamenné pilíře, sloupy, zdi, komíny atd. Tuto soustavu možno děliti na dva veliké druhy: a) kde k. je sestrojen nad budovou bez jakýchkoli vnitřních podpor, b) kde k. je sestrojen nad budovou s použitím podpor, vycházejících ze stavby samé. Dle různých okolností, jako: dle druhu budovy, dle vzdálenosti, dle tvaru a látky podpor, vznikají různé profily plných vazeb vaznicových k-ů. Kde není vnitřních pevných podpor, musí míti k. této soustavy vazný trám. Možné vodorovné tlaky zachycují se kleštěmi, vaznice podporují se buď sloupy nebo šikmými vzpěrami a ukládají se na vodorovné, buď probíhající nebo zkrácené — jen z krokve na vzpěru sáhající — kleště, nebo při větších rozponech podpírají se věšadly, kde vaznice čepuje se na zhlaví věšáků. Tato soustava povšechně nyní zavedená domohla se největšího rozšíření jednak pro své snadné použití v každém případu, jednak pro svou poměrnou jednoduchost, stabilnost a praktičnost. Ve vyobrazení č. 2397. načrtnuty jsou jednoduchými čarami profily plných vazeb soustavy vaznicové, jakých se pro různé rozpony a různé krytiny používá.
K tomu sluší podotknout! jen tolik, že, kde je k podpoře vaznice použito věšáku, musí mezi zpodním koncem věšáku a vazným trámem nacházeti se volná prostora as 5 cm, aby věšák, dosedaje zplna na vazný trám, nepůsobil jako sloup, čímž by vazný trám zatěžoval, místo aby jej vylehčoval. Všude, kde v těchto profilech k-u upotřebeno věšáků, prozrazuje to třmen, který je naznačen ‖ objímajícími svislý věšák, jak tomu je na př. u rozpjetí 10—12 m, 16—18 m a ještě jinde.

Poněvadž nyní nejčastěji se upotřebuje soustavy vaznicové a poněvadž při návrhu k-u musí se již s počátku pamatovati na patřičné stanovení profilů jednotlivých, do strojby k-u upotřebených trámů, stojtež zde empirické vzorce, jakých možno k těmto výpočtům použiti. Ve všech těchto vzorcích znamená v výšku a s šířku trámu v cm a vzdálenost plných vazeb předpokládá se max. 5 m.

α) Vazní trámy. Jsou-li mezi krajními podpěrami nepodporované a jen u podpěr, ale nikoli při středu délky zatížené a znamená-li d jich délku v m mezi středy podpěr, jest pro těžké krytiny, t. j. takové, jichž vlastní váha činí více než 100 kg, pro 1 m² plochy střechy v = 20 cm + 1/2 d; pro lehké krytiny (až do 80 kg) v = 17 cm+ 1/2 d; pro krytiny prostř. těžké (80 až 100 kg) lze vžiti za v arithmetický střed obou hodnot předešlých.

β) Vaznice. Pro případ, že v:s=7:5, vypočte se její výška, když k součinu z volné délky krokve (vzdálenosti dvou sousedných vaznic od sebe) a volné délky vaznice (vzdálenosti dvou sousedných plných vazeb) v m se přičte u krytin těžkých 6 cm, u krytin prostřední tíže 4 cm a u krytin lehkých 2 cm.

γ) Krokve. Je-li volná délka 4—5 m, vzdálenost krokví od sebe 1 m a je-li s:v = 2:3 až s:v = 7:10, pak pro krytiny těžké, je-li výška profilu střechy než 1/2 hloubky H stavení. lze počítati na každý m nepodporované krokve 4 cm výšky krokve, a když V < 1/2 H, pro tytéž krytiny na každý m krokve opět 4 cm a k celku při dati 2 cm. U krytin pro střední tíže, je-li V ≥ 1/2 H, počítá se pro 1 m krokve 3'5 cm výšky, a pro tytéž krytiny, je-li V < 1/2 H, opět pro každý m nepodporované délky krokve 3-5 cm a k celku přidají se ještě 2 cm. Pro lehké krytiny, je-li V ≥ 1/2 H, počítá se pro 1 m krokve 3 cm, a je-li V < 1/2 H, opět 3 cm a k celku přidají se ještě 2 cm.

δ) Sloupy a vzpěry. Značí-li d volnou délku sloupu nebo vzpěry v m a. je-li šířka profilu s rovna jeho výšce v, jest výška v profilu pro krytiny těžké v cm = 16 cm + d, pro krytiny prostřední tíže a krytiny lehké v cm = 14 cm+d. Vzpěry, poněvadž bývají často ještě namáhány na průhyb, doporučuje se dělati v profilu s1:v1 = 7:10 a tu se dá snadno, volí-li se přiměřená s₁, z rovnice s×v/s1=v1 vypočítati hledaná výška v₁.

ε) Hambalky. Je-li v=s nebo v=4/5s, značí-li opět d délku hambalku od podpěry k podpěře v m, jest v cm = 12 cm+d pro krytiny těžké a v cm = 10 cm+d pro krytiny lehké a prostřední tíže. Nepodporovaná délka hambalku má býti max. 5 m.

ζ) Kleštiny. Značí-li d volnou délku v m, jest pro krytiny těžké v cm = 18 cm + d a pro krytiny lehké a prostřední tíže v cm = 15 cm + d m. Šířka kleštiny s bývá rovna 1/2 v.

3. Soustava vlaská slove ta, kde krokve ležící rovnoběžně s okapem a hřebenem jsou v k-u ve vzdálenosti 4—5 m podporovány nosníky, kolmo na okap směřujícími, kteréž jsou při větších rozpětích podporovány věšadly nejrůznějších kombinaci. K-y bývají obyčejně ploché; výška bývá 1/4 až 1/5 rozponu. Ve vyobr. č. 2398. jsou vyznačeny některé plné vazby k-ů soustavy vlaské. Této soustavy možno dobře upotřebiti u střech shedových č. pilových. Ve vyobr. č. 2399. jest naznačen náčrtek takového k-u. Tyto poslední hodí se dobře pro k-y nad rozsáhlými půdorysy, jako bývají budovy tovární nebo výstavní, ve kterém případě dovolují i svrchní osvětlení vnitřních prostorů.

4. Soustava Ardantova, kde krokve rovnoběžné s okapem a hřebenem jsou podobně nosníky podporovány jako při soustavě vlaské. Nosníky sestavují se z rovných dřev ve způsobu vzpěradel a věšadel tak sestavených, aby tvořily trojúhelníky, jichž rohy jsou spojeny pevně šrouby. Tato soustava nemá vazných trámů (srv. vyobr. č. 2400.) a proto hodí se dobře pro k-y stodol, po případě výstavních a pod. budov, vyžaduje však pevné opěry nebo zdi opěrami sesílené v místech, kde jsou plné vazby k-u.

5. Soustava vzkružová, kde krokve podporují se nosníky složenými z několika vrstev prken nebo fošen, které se zovou vzkruže. K-y této soustavy, zhotovené nad menšími půdorysy, jako jsou věže, nemají obyčejně krokvi, sloužit již vzkruže za krokve samé a tyto se olaťují nebo pobíjejí prkny podle toho, jak se střecha kryje. Poněvadž k-y této soustavy nemají vazných trámů a vzkruž při patřičných rozměrech se jeví býti velmi tuhou, hodí se k-y této soustavy dobře nad otevřené místnosti, které nesnesou vnitřních podpor. Ve vyobr. č. 2401. jest naznačen k. této soustavy nad býv. jízdeckými kasárnami na Poříčí v Praze. Nyní se ovšem k-y podobné konstruují snadněji a jistěji ze železa, ale dříve se zřizovaly zhusta i nad nádražími.

6. Soustava anglická či trojúhelníková, u které se podporují krokve rovnoběžně s okapem a hřebenem ležící nosníky, jichž hlavní trám je zhotoven ze dřeva a podepřen šikmými dřevěnými sloupy tlačnými a železnými táhly (vyobr. č. 2402.). K hlavním táhlům, která zdola omezují přímočarý profil, směřují od středu počínajíc svislá táhla, proti kterým se opírají šikmé sloupy jako vzpěry, které se s předešlými v uzlových bodech na vzájem spojí. Při této soustavě tvoří již železo podstatnou část strojby k-u a náleží tedy tyto k-y ke k-ům smíšeným.

7. Soustava francouzská či Polonceauova, při které krokve podporují se nosníky, jichž hlavní trám může se také strojiti ze dřeva a podporuje se dřevěnými nebo litinovými tlačnými sloupy a železnými táhly a táhla vedou se šikmo (vyobr. č. 2403.). Tlačné sloupy staví se kolmo na hlavní trám.
V celku podobají se k-y této soustavy dvěma proti sobě ve hřebenu střechy opřeným armovaným nosičům, které, aby se od sebe nemohly vzdáliti, na zpodní části jsou spojeny v jeden celek vodorovným, železným táhlem. K. vypadá lehčeji a elegantněji a hodí se pro přepětí volně se nesoucích střech většího rozponu. Nosník možno nahraditi železem, a tu jest dojem k-u ještě lehčí.

8. Soustava německá jest směs obou soustav předešlých. Krokve podporují se opět nosníky (vyobr. č. 2404.), jichž hlavní trám může se konstruovati ze dřeva a podporovati dřevěnými, litinovými nebo z façonového železa složenými tlačnými sloupy, které zpodem vyvztuženy jsou táhly, jako u soustavy Polonceauovy. U všech těchto k-ů smíšených mohou se prováděti ty části, které jsou namáhány tlakem (v obrazcích jsou vyznačeny dvěma konturami), ze dřeva; části tahem napjaté (v obrazcích jednou konturou vyznačené) provádějí se ze železa. K-y takové navrhují se u budov, při nichž nutno z příčin bezpečnostních proti ohni omeziti dřevo pokud možno na malou míru, kde však ohledy finanční nedovolí použiti pro k. profilů výhradně ze železa konstruovaných. Všechny tyto k-y možno však dělati též výhradně ze železa kovaného, částečně i z litiny.

Ve vyobr. č. 2405. jsou naznačeny některé profily železných k-ů pro větší rozpony, jaké v novodobé technice velmi často se provádějí. Použitím válcovaných želez façonových stává se celá strojba velmi jednoduchou a zdánlivě lehkou, tak že se přepínají značné rozpony k-y, které v podhledu působí dojmem pavučinovitým. Ve mnoha případech zavěšuje se i strop na k. Z nosníku k-u směřující svislá táhla nesou hlavní stroj bu stropu, buď zaskleného, nebo i omítnutého. Takové strojby stropu jsou buď dřevěné, a tu s výhodou se upotřebuje věšadla, nebo v hlavních součástech jsou železné, a pak pobité a omítnuté.

Řešení k-u slove grafický úkol, půdorys k-u i potřebné jeho řezy vynésti v zmenšeném měřítku na papír, dle kterého plánu se pak k. na tesárně v přirozené velikosti vynáší — šňuruje — a jednotlivé profily se z trámů vyváží a sestaví, aby celý k. na stavbě, t. j. na místě určení, snadno se sestaviti — vystrojiti — mohl. Při řešení k-u třeba postupovati podle určitých pravidel, jež jsou: a) Na základě půdorysu vyložených říms stanoví se okap, který, je-li složitý, hledí se zjednodušiti, b) V půdorysu rýsují se jen trámy vodorovné a svislé, c) Vyjmouc způsob vlaský kladou se krokve v přiměřených vzdálenostech od sebe vždy ve směru největšího spádu, kolmo na okap a na hřeben, d) Kde toho soustava k-u vyžaduje, položí se pod úbočí a nároží vazný trám a nad ním upraví se plná vazba k-u. e) Mezi úbočí a nároží s ohledem na předměty půdu prostupující rozdělí se pokud možno pravidelně a ve vzdálenostech od 4 do 5 m ostatní vazné trámy a nad nimi sestrojí se plné vazby. f) Do průsečíku hřebene s nárožím neb úbočím, do t. zv. sběžiště, položí se vždy plná nebo prázdná vazba, g) Všechny podpory krokví kladou se v celém k-u, pokud to poměry dovolí, do stejné výšky, čímž se docílí při složitějším půdorysu k-u snadnějšího přechodu z jedné části střechy do druhé. A) Vaznice podporuje se jen tenkráte zdí, když je zeď nejméně 32 cm tlustá; pilíře ku podpoře vaznic musí býti nejméně 47 cm do čtverce v půdorysu silné, i) Je-li štítová zeď slabá a nesnese žádného zatížení, položí se těsně vedle ní plná vazba. Snese-li však štít uložení vaznic k-u, vyzdí se z něho 16 cm vyčnívající pilíře a 45—60 cm široké, na které se vaznice svým koncem uloží, j) Pro bezpečnost proti ohni musí se všude ve k-u při komínech dbáti na to, aby při nich ležící trámy byly nejméně na 16 cm od jejich zevnější líce vzdáleny, což platí hlavně o výměnách, které podporují krokve při komínech.

Strojení či vyvázání k-u. Tím rozumí se stanovení velikosti jednotlivých částí k-u, co se délky týče, vyvázání těchto trámů, t. j. upravení náležitých spojení a opatření dřev takovými řezy co do tvaru i co do polohy, aby všechna k sobě přináležející dřeva po spojení se ve spojích úplně dotýkala. Na tesárně nebo na vyrovnaném místě poblíže stavby vynese se půdorys stavby ve výšce půdní dlažby se všemi komíny, jakož i podpornými pilíři na podložená a kolíky k zemi utužená prkna, načež nejprve nejnižší trámy v k-u, t. j. vazné trámy, pak pozednice nebo okapová vaznice po půdorysu se rozloží a na patřičná místa, v plánu k-u ustanovená, se položí, načež se přiříznou a vyváží. Z prken sestaví se dle udaného profilu k-u hrubý profil normálný nebo dle potřeby i více profilů, na něj se vyšňuruje profil trámový a trámy se přesně do profilu vyváží. Dříve udaný půdorys a tyto profily jsou základem pro stanovení tvaru a velikosti všech ostatních dřev. Při postupu práce všechna místa, kam padnou nároží a úbočí, vypodloží se prkny, na něž se pak ona vyšňurují. S ohledem na vyvázaný profil k-u ustanoví se nejprve délky nárožních a úbočních krokví k-u, dále krokví ve vazbách prázdných a krokví namítaných či námětků. Více profilů stejných pracuje se dle základního profilu k-u a všecka k sobě náležitá dřeva se poblíže spojí opatří stejnými, vdlabanými, někdy též vypálenými nebo vypatronovanými čísly. S ohledem na délku krokví ustanoví se dle plánu k-u uložení vaznic středních i jejich podpory, jakož i dle potřeby veškerá lípnutí. Strojení složitých k-ů o různých sklonech střešních rovin nebo k-ů nad půdorysy nepravidelnými vykoná se týmž způsobem, ovšem s náležitou obezřetností a opatrností. Úplně sestavené profily k-ů po jejich dokončení se rozeberou a trámy stejných druhů se k sobě složí, aby při odvozu na staveniště nenastalo promíchání trámů a zbytečné vyhledávání dílů k sobě přináležejících. Strojení k-ů vyžaduje dokonalé znalosti plánů k-ů, jasného rozhledu a důmyslu, aby k. na tesárně sestrojený bez »pomáhání« na staveništi se sestavil. Fka.