Ottův slovník naučný/Kroměříž

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kroměříž
Autor: Bartoloměj Navrátil
Zdroj: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 244–246. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kroměříž

Kroměříž n. Kroměžiř, něm. Kremsier, město s vlastním statutem (od r. 1871) na Moravě, na »Hané«, na prav. bř. Moravy při stan. dráhy cis. Ferdinanda (Kojetín-Bílsko a K.-Zborovice), má 8 předměstí, 1019 d., 10.757 ob. č., 1595 n. (asi 700 židů), okr. hejtmanství a soud (pro okolí), vrch. kommissařství fin. stráže, st. poštu, telegraf, telefon, četn. st., vojen, posádku (439 muž.); 5tř. šk. obec. (s 10 odděl.) a 3tř. měšť. pro chl., 5tř. obec. (s 9 odděl.) a 3tř. měšť. pro dívky, mateřskou, rolnickou, průmyslovou pokrač. a hospodář, školu pro dívky, st. gymnasium, obec. reálku, ústav ku vzdělání učitelů, dále něm. školy: 5tř. obec. pro chl. a div. a 3tř. měšť. školu pro div., opatrovnu, klášter, šk. milosrd. sester, st. gymnasium a zemskou reálku. Vedle toho jest zde chlapecký arcibiskupský seminář r. 1855 založený, ústav a nemocnice milosrdných sester, měšťanská nemocnice, sirotčinec s chorobincem. Průmysl a obchod zastupuje strojírna a slévárna, akc. rol. cukrovar, měšť. pivovar, 2 sladovny, továrna na cichorii a fíkovou kávu, knihtiskárny, 2 mlýny, výroba valaš. papučí, akc. společnost na výrobu plynu, měst. spořitelna, obč. spořitelna a záložna, značný obchod s ječmenem, ovocem a dobytkem. Deskový statek K. s Těšnovicemi a Bařicemi (481,72 ha) se dvorem a cihelnou náleží obci kroměřížské. Alod. panství K. s Chropiní, Kyselovicemi, Pravčicemi, Přestavlky, St. Vsí a Verky (4664,02 ha) se zámkem, dvorem, pivovarem, lihovarem, mlýnem a pilou v K-i náleží arcibiskupství olomúckému. Ze staveb vynikají: krásný gotický kollegiátní chrám sv. Mořice, založ, biskupem Brunonem r. 1260, se dvěma věžemi, chrám P. Marie na místě starého r. 1724 s jednou věží vystavěný, kostel piaristský s pěknou kupolí, radnice městská, v níž je umístěno okr. hejtmanství. Bokem krásného čtyřhranného náměstí, na němž je socha P. Marie, vypíná se s věži palác arcibiskupa, olomúckého, mezi l. 1680—1711 v italském slohu vystavěný. Tvoří čtverhran; na straně od města je dvoupatrový, od zahrady však třípatrový. Z komnat jeho četných a s knížecí nádherou ozdobených je důležitá veliká síň, v níž r. 1848—1849 zasedal říšský sněm, manská síň, kde manové holdovali svému senioru biskupovi, a slušná řada obrazů. Bibliotéka nynější povstala v 80tých letech XVII. stol. Zakladatelem byl Karel hrabě Liechtenstein, druhým zesnulý kardinál Bedřich lantkrabí Fürstenberg, jenž zakoupil od praefekta archivu vatikánského A. Theinera, když ten byl na základě události v době zasedání vatikánského koncilu zbaven svého úřadu r. 1870, jeho knihovnu za roční rentu doživotní; po smrti Theinerově přivezena knihovna do K-e r. 1875. Stará knihovna podle zpráv z r. 1894 čítala 14.494 svazky, Theinerova s rozmnožením pozdějším 15.919, tak že dohromady praesentuje se jako sbírka o 30.413 svazcích, z nichž jest 133 inkunabulí (do r. 1500). Vedle knih má sbírka také rukopisy, z nichž nejdůležitější jsou Středovského. (Srv. Die fürsterzbisehöfliche Bibliothek zu Kremsier. Mitgetheilt von Dr. Karl Lechner ve 2. sv. Mittheilungen der dritten (Archiv-)Section der k. k. Central Commission. Wien 1894, 212—240.) Archiv arcibiskupský jest pro moravské dějiny vedle kapitulního v Olomouci nejdůležitější. Vznikl přirozeně, když město K. stalo se centrálou hospodářskou statků biskupských a jako sídlo biskupovo, tak že v kanceláři Kroměřížské vyhotovovaly se nejen dopisy pro statky stolní, ale i korrespondence biskupova v jeho postavení hierarchickém a v právu manském. Odtud dělívá se také v archiv arcibiskupský v užším smyslu a v manský. V nynějším svém uspořádání a zregestování pochází z doby teprve po r. 1839. Zásluhu o to má popud Bočkův, práce Brannowitzrovy, ale předem pochopení tehdejšího držitele arcibiskupa Somerana. Repertoria chronologická rozdělena dle trojího hlediska: repertorium in genere celého biskupství, pak repertoria panství stolních a konečně repertoria záležitostí duchovních. Pro středověk moravský mnoho tu listin origin. právě ze statku biskupských, z doby nové a širšího významu jest korrespondence biskupů od r. 1534 počínajíc, často přetržená a roztracená. Sbírka mincí a medaillí, unicum svého druhu dnes daleko za hranice Rakouska, obmezovala se před nastoupením kardinála Fürstenberga do r. 1838 na 338 kusá, za něho a jeho nástupce rozšířena na 8394 kusy. Hledisko sběratelské má za cíl shromážditi zde mince duchovenské od papežů, arcibiskupů až do medaillí poutních míst. Stropy komnat bibliotéky jsou po většině al fresco malovány. V přízemí jsou síně okrášleny dílem prací řezbářskou, dílem mosaikovou. Za zámkem na vých. rozprostírá se zahrada, která po lednické je nejkrásnější na Moravě. Řeka Morava protéká ji jedním svým ramenem. Na západní straně města je rovněž krásná zahrada »květná« s mnohými jezírky, vodomety, bludištěm a podloubím, v němž jsou umístěny sochy řeckých a římských bohů, bohyň a reků. red.K. jest z nejstarších míst na Moravě známých; již r. 1110 připomíná se jako osada se stanicí mýtní, kterou koupil biskup olomúcký Jan. Ve stol. XII. vyvíjelo se trhové městečko pod ochranou duchovních držitelů, až ve XIII. st., počínajíc biskupem Brunonem, objevuje se jednak residencí biskupův moravských, jednak vystupuje jako město, do něhož biskup po r. 1260 položil sídlo nově založené kapituly sborové s proboštstvím a kostelem sv. Mořice. Sbor kapitulní měl se doplňovati volbou, ale jménovati probošta, který by byl vždy z kanovníků olomúcké kathedrály, vyhradil zakladatel biskupovi. Nástupce Brunonův Dětřichu pravil právní poměr kapituly k městu, daroval Kroměřížským les a r. 1290 propůjčil výsady, jimiž uděleno K-i městské právo brněnské, výroční trh a dva týdenní, právo várečné do míle a clo na silnici k Přerovu; nad obcí postaven fojt jmenovaný biskupem. Král Jan Lucemburský dovolil biskupu Konrádovi (1322) usaditi v K-i žida, který přestal býti sluhou komory královské a platil dávky místo toho biskupovi. Od pol. XIV. st. přibývá K-i významu prostředkem práva manského, které na statky biskupské uvedl Bruno a jež svůj střed mělo v K-i, neboť svoláváni do K-e manové k sněmování a posudkování obyčejně a r. 1529 stanoveno snesením sněmu manského za pravidlo, aby se všichni páni manové jednou v roce, tu neděli po božím vstoupení, sjížděli do města K-e a na zejtří v soud manský na zámku zasedli, a r. 1532 rozšířili svoje ustanovení na zasedáni dvojí v roce, čímž dostavoval se každého roku do města hojný počet drobné a nejnižší šlechty moravské. V bojích husitských zhouby války zasáhly také toto město; kr. 1422 připomíná se, ač zprávy nestojí nejjistěji, srážka vojů husitských s vojskem biskupa Jana Železného u K-e, r. 1423 objevil se před hradbami města sám Žižka, ale nepořídil; na sklonku pak války r. 1432 poplenil K. vůdce husitského vojska Smil z Moravan, který později město také držel v zástavě, jež přešla i na mladšího bratra jeho Mikuláše. Teprve Ladislav Pohrobek k naléhání papeže Kalixta III. město r. 1456 vyplatil a Mikuláš odstoupil je biskupovi Bohušovi ze Zvole. Ale hned násl. léta přešlo město z rukou biskupských v držení rytíře Mikuláše Bystřice, na jehož prosbu král Jiří městu udělil (1459) druhý trh výroční. Král Matiáš dovolil K-i r. 1482 pečetiti voskem červeným. Po smrti jeho mění se držitelé města a za těch neustálených poměrů od pol. XV. st. stalo se město středem nových nauk náboženských, kde kněz Štěpán získal si oddané sobě posluchače, až po čase vyhnán a s ním odešli i mnozí z přívrženců; z těch, kteří v městě zůstali, dva jsou popraveni. Teprve biskup Stanislav Thurzo r. 1500 město zase ze zástav vykoupil, proti novým učením vystoupil a r. 1528 třetí trh pro město u Ferdinanda I. získal. Biskup Bernard Zoubek ze Zdětína r. 1540 uvedl do K-e rozptýlené kanovníky a Stanislav Pavlovský nově kapitulu fundoval a finančně zajistil. Květ blahobytu městského připadá do 2. pol. XVI. a poč. XVII. stol. Měšťanstvo rostlo vařením piva a hájením práva mílového, jemuž biskup Prusinovský v té příčině vydal r. 1567 zvláštní regulativ. Život řemeslný proudil čileji, což dosvědčují hojné cechy a jejich pořádky: nejstarší artikule jsou cechu řeznického z r. 1537, pak dostali je jircháři 1544, kloboučníci a společný cech pro stolaře, řemenáře a sedláře z r. 1559, sládci 1560, tkalci 1562, pekaři a voskáři 1567, ševci 1568 a krejčí 1582.

V XVII. stol. protireformace a válka 301etá v samém počátku dotkly se K-e. Kardinál Dietrichštein usadil zde r. 1606 františkány a jesuitům, kteří zde již od r. 1597 konali missie, zabezpečil trvalý pobyt r. 1612 a po druhé 1636 zakoupiv pro ně dům. Valdštein r. 1622 s vojskem svým obsadil K. a na sklonku války 301eté Torstenson dobyl města r. 1642 a pohubil je. Po ztrátách válečných arcikníže Leopold Vilém jako biskup olomúcký (1657) městu nejen výsady staré stvrdil, ale přidal nové a rozhojnil kmenové jmění obce. Pod biskupy zůstalo město až do doby nejnovější a těšilo se z jejich přízně, kterou projevoval zvláště Karel hrabě Liechtenstein, založiv r. 1687 kollej piaristskou spojenou s gymnasiem, jež udrželo se až do naší doby, byvši přejato státem r. 1872. Přízně té bylo zvláště K-i třeba, když velký požár r. 1752 celou severní čásť města zachvátil a také zámku neušetřil. V zámku residenčním zasedal od 22. list. 1848 až do 7. bř. 1849 říšský sněm rakouský.

Monografie K-e dosud není; z literatury jediné upotřebitelné jest: Zur Geschichte der Stadt und des Piaristengymnasiums in Kremsier. Festschrift aus Anlass des 200jährigen Bestandes des Gymnasiums. Verfasst v. J. Stöckl. Kremsier, 1887 a pak o pramenech orientující Bibliothek u. Archiv im fürsterzbischöflichen Schlosse zu Kremsier. Beschrieben v. Dr. B. Dudík (Vídeň, 1870). Navrátil.

Okr. soud kroměřížský zaujímá (mimo město) 219,24 km², čítá 22.700 ob. č., 164 n.; ze 22.905 přít. ob. 22.660 katol., 123 evang., 122 žid., z těch 10.860 muž., 12.045 žen. — Okr. hejtmanství krom. (mimo město) zaujímá okr. soudy: K. a Zdounky, má 446,75 km², 7547 d., 44.389 ob. č., 348 n., 7 j.; ze 44.825 přít. obyv. 44.473 katol., 128 evang., 224 žid.; z těch 21.012 muž., 23.813 žen. (1890).