| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Krdžalijové |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Krdžalijové |
Krdžalijové (z tur. kyrčali = loupežník), u současníků též daalijové (dagli = horalé) nebo hajduti, sluly vojensky zorganisované roty loupežníků tureckých, které za bouřlivé vlády Selíma III. (1789 — 1807) prováděly hrůzovládu v Bulharsku a Makedonii. Jádrem těchto vojsk byli turečtí vojáci po válce s Rakouskem a Ruskem (1792) propuštění, kteří, jako se v Turecké říši již dříve nejednou stalo, odepřeli složiti zbraň, shlukli se v Thrakii a dali se na loupežnictví. Brzo přidružilo se k nim mnoho jiných nepokojných živlů bez rozdílu víry a národnosti, Turků, Albanců, Tatarů, bulharských a bosenských hajduků, tak že počet jejich brzo vzrostl na 25.000. Byli úplně vojensky zorganisováni, všichni na koních, nádherně oděni, ozbrojeni šavlemi a dlouhými puškami (krdžalijkami). Přední vůdce jejich byl Kara-Feiz, vedle něho vynikali Gušane Alí, Kara Mustafa, Kara Manaf, bulharský hajduk Indže-vojvoda, Deli-Kadír a j. V táborech svých měli mnoho žen a dívek, jež dílem se k nim přidružily, dílem byly uneseny. Po 12 let byla turecká vláda proti nim malomocna; vojska proti nim posílaná nic nepořídila, z části se k nim i přidávala, a tak řádili K. hrozně v bezbranných krajinách. Přepadali města a vesnice, loupili a vypalovali je a dopouštěli se děsných ukrutností na obyvatelstvu. Bulharsko, Thrakie, Makedonie opětovně od nich zpustošeny. Nejvíce trpělo od nich Bulharsko, kde mimo několik pevných měst téměř všechna města a vsi od nich byly zničeny. R. 1796 vystoupili k. jako činitel politický prohlásivše manifestem, že jsou věrní poddaní sultána a že bouří se jen proti pašům reformy zavádějícím, a zapovídajíce současně obyvatelstvu platiti nově nařízené daně. Z Cařihradu vysláno proti nim vojsko, ale ničeho nepořídilo; r. 1797 porazil je Aljo paša u Drinopole, avšak tím moc jejich nezlomena, ano r. 1799 Kara Feiz, položiv se u Rodostu, přetrhl na čas spojení mezi Drinopolem a Cařihradem. Naloupenými svými penězi zjednali si k. veliký vliv i v radě a harému sultánském. Spojencem k-ijů byl samozvaný paša vidinský Pasvan-oglu; k. byli mocnou podporou jeho panství; jednotlivé sbory jich vstupovaly do jeho služeb. V letech 1800—03 podnikali nájezdy i do Valašska, ale touže dobou již moc jejich chýlila se k úpadku. Jednak samo obyvatelstvo počalo se shromažďovati a napadati jednotlivé jich oddíly, jednak begové rumelští vzchopili se k větší energii; také moc Pasvanova tou dobou klesala a dahijové (v. t.) v Srbsku, rovněž spojenci k-ijů, r. 1804 byli zničeni. Tím moc jejich byla oslabena, a když r. 1804 vysláno na ně malé sice, ale po evropsku zřízené vojsko, k. poraženi ve všech bitvách a dílem pobiti dílem rozprášeni. Zbytky jejich obrátily se jednak k Pasvanovi, jednak trvaly ještě nějaký čas jako nečetné roty loupežnické a zvolna zanikly.
Srv. Jireček, Dějiny nár. bulharského.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Krdžalijové