Ottův slovník naučný/Kraslice

Ottův slovník naučný
Krasletín	Kraslice	Kraslice (město)

Údaje o textu
Titulek:	Kraslice
Autor:	Skp.
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 78–79. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související:	Ottův slovník naučný/Velikonoce
Heslo ve Wikipedii: Kraslice
Heslo ve Wikislovníku: kraslice

Kraslice (červená vejce, rejsky, psaná vejce, rus. pisanki, jihosl. pisana jaja, t. j. malovaná vejce) slují vejce malovaná, nejčastěji na červeno, v pondělí velikonoční. Malování jich nebo jinaká výzdoba jest přerozmanitá, velmi rozšířená a starobylá. K. jsou obrazem jarního obrození přírody a jejich sil plodivých, utajeným obrazem nového života, neboť jako ve vejci dřímá nový živočich, tak v naší zemi pod vracejícím se slunkem probouzí se příroda. Z k-ic slovanských na předním místě stojí moravské (ne všude), slovenské, polské, rusínské (pisanky) a ruské. České, pravidelně červené, zůstávají za nimi v barvitosti i výzdobě, která všude jest původně geometrická, též rostlinná, arci ve stilu prostonárodním; výzdoba figurální jest většinou novější a znamená úpadek, končící moderním, ale nevkusným mramorováním a polepováním různými látkami, tkaninami, dracounem a obrázky (práce klášterní). Kraslování, t. j. hotovení výzdoby kraslicové děje se; 1. Rýsováním, škrabáním na vejcích jednobarevných. Provádí je místy jednotlivec a to pro jednu i více osad. Zasluhuje však pozornosti jen potud, pokud pohybuje se v rámci ornamentiky prostonárodní. I tu bývá někdy určitá šablona, dlouholetá, jako na př. v Nechanicích rodina Šrajlových má stále týž vzor, kterým již po 150 let zdobí vejce velikonoční. Před léty zdobívala o velikonocích až přes 30 kop vajec, jež pak roznášela. Nejkrásnější k. škrabané, s kvítky a zvířátky jakoby sejmutými s truhlic, rýsovala více než před 30 léty stařenka A. Havlíčková v Běcharech u Kopidlna kusem staré břitvy. Rýsování děje se obyčejně ostrým nožem a přináší k-cím toho druhu jméno »rejsky«. Zajímavo jest, že lakování vajec místo základního, jednoduchého zbarvení ke škrabání znamená všude odchýlení se od vzorů lidových. 2. Malováním, t. j. nanášením vosku rozpuštěného hlavičkou špendlíkovou, načež vajíčko dá se vařiti do červené »pryzyly« (brazilské dřevo), v níž se červeň vpije do míst nevoskovaných. Ozdoby voskové buď ponechávají, buď odstraňují. Místo vosku užívají nyní též lučavky (šalvostru). Na vejce v jedné barvě smočené pokládají bílé ornamenty voskové, na bílé, nezbarvené nanášejí rozpuštěný vosk červený a zelený, takže způsob poslední souladem tří barev připomíná práce voskářské. Nejkrásnější k. moravské-slovenské, honosící se pestrými a složitými vzory, někdy i vyšívkovými, nejčastěji v barvě černé, žluté, červené a bílé, zdobené štětičkou, prodělají až desateré »bednění« voskem, opravdové to zakuklení, než se čistě objeví jak pestrý motýl, vylétnuvší z kukly. Na českých k-cích snoubí se někdy na barevné půdě voskování se škrabáním, s doplňkem pozlátka. Česká vejce malovaná slují též »straky«. Nejčastější ozdoby jsou pásy, hvězdice, routový ornament atd. 3. Barvením a otiskováním květin. To jest dnes nejrozšířenější, poněvadž nejrychlejší a nejsnazší. Vejce ponoří se do odvaru z »pryzyly«, ze slupek cibulových, z jarního žita, petržele, sena, kůry jabloňové nebo švestkové a vyvářky kávové. Někdy nalepují na čisté vejce po lístku žebříčkovém, trojlístku jetelovém, pak vejce ováží hadříčkem, dají ovařiti v některém ze zmíněných odvarů, z něhož posléze vyňaté zbaví obalu i kvítků, po nichž objeví se světlé otisky jejich. Na k-cích bývají též pozoruhodné nápisy.

Vajíčka polepovaná vymykají se národopisu. Bývají polepena různobarevnými látkami, tkaninami, papírky, obrázky a přizdobena stužkami. Někdy bývají 2 vejce takto vyzdobená spojena stužkou a slují párky. Starší zdá se způsob k-ci potaženou tkaninou polepiti vzory z duše rostlinné, což se dosti zamlouvá. Co se týče vajec okovaných, ta jsou dnes pravou vzácností. Za starodávna dokazovali jimi kováři svou dovednost.

Starobylost k-ic dosvědčuje již jméno samo. »Krásný« značí pův. »červený«, jako dosud u Rusův, a odtud i velikonoce slovou též »červené svátky«. Slovo k.=decra zapsáno jest v nejstarších slovnících českých XIV. st. V téže době kanovníci kostela sv. Jiří dostávali po osmi a kanovníci chrámu sv. Víta také po několika barevných vejcích, Štítný pak připomíná dvakráte mezi velikonočními pokrmy svěcenými »vajce«, jež jistě asi nebyla bezbarvá. To vše jsou sice jen nahodilé zmínky, ale svědčí o zobecnělosti a starším původu pomlázky. S k-mi souvisí také mnohá pověra, jako: 1. Skořápky z vajec požehnaných a požitých na Boží hod velik. jsou moci léčivé a chrání proti hromu. 2. V pondělí velik. dva rozdělí malované vajíčko a každý sní půl. Bloudí-li pak kdo a vzpomene si, s kým jedl vajíčko velik., vzpamatuje se a najde cestu. Při k-cích zmíniti se jest o koledě, kterou odzpěvují děti, zvláště chudé, chodíce po pomlázce: »Hody, hody do provody!« Mládež také zná hry k-mi, jako: cikání, t. j. ťukání vejcem o vejce, sekání penízem, cukání, válení. — Srv. R. Tyršová, Slovanská vajíčka velikonoční (»Světozor«, 1886, str. 315); M. Wanklova, Moravské ornamenty (Olom., 1888); V. Pittnerová, Hotovení k-ic (»Čes. lid.« VI., str. 345); S. Udziela, Piski w mieście Ropczycach i okolicy (Tarnov, 1888); časopis »Wisła« má dosti o k-cích polských, jako: r. 1890 IV., str. 216 a 818; Franc. Krček, Pisanki w Galicyi (I. 1893, II. 1894 ve »Szkołe« a III. 1898 v »Ludu«); Janko Barlè, Písanice iz Bele Krajine v časopise Izvestja muzejskega društva za Kranjsko (Lublaň, 1893, III. 6., str. 233) a j. Skp.^{[red 1]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Heslo je podepsáno zkratkou Skp., ovšem v seznamu přispěvatelů Ottova slovníku naučného se taková zkratka nevyskytuje.