Ottův slovník naučný/Kralice

Ottův slovník naučný
Králec	Kralice	Králíček

Údaje o textu
Titulek:	Kralice
Autor:	Josef Hanuš, Jan Václav Novák, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 40–41. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kralice
Související články ve Wikipedii: Kralice (Chlístovice), Kralice na Hané, Kralice nad Oslavou

Kralice: 1) K. Velké, ves v Čechách, hejt. Kut. Hora, okr. a pš. Uhlíř. Janovice, fara Sudějov; 34 d., 173 ob. č. (1890), mlýn s pilou. Stával zde vladyčí statek s tvrzí, na níž seděl (1499) Václav Kralický z Krsovic a jeho potomek, Jindřich Firšic z Nabdína, Matěj z Ostrova (1542), jehož synové psali se Kraličtí z Ostrova a K. prodali (1583) Pavlovi Hrabáni z Přerubenic, za něhož připojeny k panství pečeckému.

2) K., městečko na Moravě, hejt. a okr. Prostějov; 150 d., 984 ob. č., se Seilerovem 177 d., 1123 ob. č. (1890), far. chrám Nanebevz. P. Marie (z XVIII. stol.), 3tř. šk., pošta, lázně a samota Hraza. Fid. panství (525 ha) se zámkem, pivovarem a dvorem Fr. hr. ze Seilern. — K. připomínají se poprvé r. 1255, r. 1303 jmenují se městečkem. Náležely ode dávna až do konce XVI. stol. k panství tovačovskému. Na poč. XIV. stol. bylo panství to majetkem královským; král Jan dal r. 1316 městečku nové řády a upravil jeho roční dávky zeměpanské (listina v »Listech Fil.« 1893 str. 397). Markrabí Jan Jindřich dal celé panství i s K-mi v léno Ctiborovi z Cimburka, jehož rod je držel až do r. 1503, kdy koupil je pan Vilém z Pernšteina. V XV. stol. byli obyvatelé kraličtí horliví kališníci, později přiklonili se k lutheránství. Král Ladislav propůjčil městečku právo hrdelního soudnictví, ale r. 1679 vzdaly se K. toho práva ve prospěch vrchnosti. Koncem XVI. stol. koupil K. spolu se všemi Vrahovicemi a Držovicemi Jan Haugvic z Biskupic jako zvláštní panství, ale dědicové jeho prodali je r. 1637 zase nazpět držitelům Tovačova. Teprve r. 1707 bylo panství kralické nadobro odtrženo od panství tovačovského, prodáno byvši Janu Josefu svob. pánu Rotalovi, po jehož smrti koupil je r. 1725 Jan Bedřich hr. Seilern, jehož rod je dosud drží. — 3) K., ves t., hejt. Třebíč, okr. a pš. Náměst, fara Jinošov; 68 d., 676 ob. č., 17 n. (1890). fil. kostel sv. Martina, 3tř. šk., telegraf a stan. Rak. st. dr. (Zástavka–Studenec), mlýn, bažantnice, myslivna, Velkopolský dvůr a mlýn.

Kralická tiskárna patřila mezi nejpřednější závody typografické, jichž Bratří od poč. XVI. stol. až do války třicetileté po zemích českých měli řadu a v nichž provedli díla, která posud slouží za vzory nejen nynějšímu našemu domácímu umění tiskařskému, ale i cizině. Závod měl své sídlo zprvu v Ivančicích při hlavním sboru Jednoty, r. 1578 přeložena tiskárna do Kralic, kdež od té doby za štědré podpory pánů z Žerotína stále zůstávala až do úplného zničení Jednoty v našich zemích. Správcem jejím v Kralicích a snad již dříve byl Br. Zachariáš Solin, po jeho smrti r. 1596 (od 8. bř.) vedl ji Bratr Elam, a to až do r. 1622, kdy po zemřelém správu převzal Br. Matouš Řehoř Krokočinský, který též tiskárnu přenesl do Lešna. Již za prvního správce v Kralicích provedeny některé vzorné tisky, zejména bible šestidílná (1579—93) a malá, pouze textová, r. 1596, Žaltáře r. 1579, 1581 a 1583, Žalmy Streycovy r. 1587 a 1590, Postilla Kapitova r. 1586, foliový kancionál r. 1581 a 1594 a j. V nemoci Solinově po dokončení bible šestidílné tiskárna nějakou dobu chýlila se k úpadku (Dekr. 250), takže usilováno o její opětné zvelebení, a noví lidé ustanoveni na pomoc, zvl. churavému správci přidán Br. Elam, jenž se rovněž jako Solin osvědčil jako výtečný typograf a v duchu předchůdcově dále pracoval. Tak náleží vydání kancionálu z r. 1615 mezi nejskvostnější bratrská díla tisková, ač nedostihlo ivančického z r. 1576. Ještě na počátku války třicetileté tiskárna, jak se zdá, dosti dlouho pracovala, neb aspoň chována byla na Moravě,, neboť Komenského překlad žalmů, bohužel necele zachovaný, jenž dle obecného mínění byl tištěn v Kralicích, pochází teprve z pozdějších let jeho bloudění po Moravě. Místo, kde tiskárna byla umístěna, pověst lidová, jinak dosti pravděpodobná, klade do pevné tvrze v Kralicích, nade vsí na návrší založené, z níž nedávno nalezeny mohutné základy. — Skvostné tisky kralické vyznačují se nejen sličnými typy, které svědčí o velmi vyvinutém umění písmoryjeckém, ale i krásnými ozdobami krajovými a výplňovými. Při provedení ve dvou barvách (vedle černé rumělkou), ač pracováno na ručním lise, jeví se též bedlivá úprava tisková. (Jireček, Ruk. I., 404 sl.). JNk.

Nejslavnější dílo kralické tiskárny, nejdrahocennější odkaz, jejž Jednota čes. Bratří zůstavila národu, jest Kralická bible, prvý český překlad biblický z textů původních. Všecky dosavadní převody české, počínající již XIII. stol., dály se z lat. vulgáty, leda že v nejstarší době snad poněkud působil staroslovanský překlad z dob sv. Cyrilla a Methoděje. Jen výjimkou ohlédáno se na př. Benešem Optátem také k textu řeckému, Janem Vartovským z Varty k textu hebrejskému. Překlady takové nemohly stačiti Jednotě, jíž bible byla »zákonem božím« zdrojem víry i života. Toužíce po čistém slovu božím, neshledávali ho ve Vulgátě, v níž nalézali množství odchylek a chyb proti originálu řeckému, tím méně v čes. překladech, vykazujících nad to mluvu nedokonalou, neuhlazenou, ba místy až nesrozumitelnou, častá porušení smyslu, jinde zbytečné cizomluvy a chyby proti duchu čes. jazyka. Proto Jednota přiměla mnohými a snažnými žádostmi nejlepšího svého člena, Jana Blahoslava, k novému překladu Nového zákona z jazyka, jímž původně byl psán, z řečtiny. K úkolu svému připravoval se Blahoslav co nejsvědomitěji, probral kriticky novější i staré texty české, latinské, řecké i nový Lutherův a vyvedl jej, vynaloživ »velikou práci a dobrý díl věku svého«, tak znamenitě, že žádný vrstevník se mu v tom nemohl vyrovnali. Vydán byl překlad ten v Evančicích r. 1564 in 12° s četnými poznámkami, výklady a konkordancemi, po druhé r. 1568 v úpravě skvělé, tiskem i formátem se vyrovnávající bibli Kralické, s hojnějšími poznámkami filologickými a kritickými. Výborný překlad Blahoslavův přiměl Jednotu, aby postarala se také o nové přeložení Starého zákona z jazyka původního. Vybrala ze svého středu muže nejschopnější: Ondřeje Štefana, Jana Eneasa, J. Cibulku, Jana Kapitu, Jana Effreima, Pavla Jesena, Jiřího Strejce a dva znalce jazyka hebr., syr. a chaldej., Mik. Albrechta z Kaménka a Lukáše Helice, a svěřila jim důležitý úkol ten. Opírajíce se v jazyce o Blahoslavovu Grammatiku zabrali se mužové ti v práci svou s nadšením a s plným vědomím velikého významu jejího. Prohlédli několik starších biblí českých, tištěných i rukopisných, i jinojazyčných, ale přední zřetel obrátili k textům hebrejským, k chaldejským výkladům i syrské parafrasi a ovšem také k řecké septuagintě. Již r. 1579 vyšel díl I. s dvojí předmluvou ke kněžím a k čtenáři, o rok později díl II., r. 1581 díl III., r. 1587 díl IV., r. 1588 díl V. a r. 1593 díl VI., otisk Nového zákona Blahoslavova, jen při výkladech nepatrně pozměněný Janem Němčanským. Odtud nazývána bible tato také šestidílnou. Největší díl práce a celý tisk vykonán v Kralicích, kde překladatelé požívali štědrého pohostinství Jana star. ze Žerotína, kterýž vedl také náklad na tisk neobyčejně skvostný, takže toto dílo br. Zachar. Solina vyrovnává se proslaveným uměl. pracím tiskařů hollandských. Rovněž skvostná byla i ostatní úprava, zvl. u nádherných pergamenových exemplářů, stříbrem bohatě kovaných. Ale největší péče zračí se v obsahu. Překlad jest na svou dobu vzorný: slovný, věrný a při tom zároveň plynný, nečiní nikdy násilí duchu čes. jazyka. Pěkně a právem napsal o něm Komenský (v Kšaftu), že »málo jest národů, kteříž by tak pravdivě, vlastně i jasně sv. proroky i apoštoly v svém jazyku mluvící slyšeli«. Ani Francouzové, Angličané a Vlachové, ba ani Němci s Lutherem v čele nemohli se v tomto ohledu rovnali chudé, ode všech pronásledované Jednotě. A stejný význam mají hojné poznámky a výklady v bibli Kralické. Zračí se v nich nejen důkladné na svou dobu známosti filologické, archaeologické, historické, zeměpisné, nýbrž všechen život Jednoty, její věrouka i mravouka, názor na život i na svět, její láska a péče o jazyk český, její neustálé boje, kruté pronásledování a vyhánění z vlasti atd. Tak Kralická bible jest nejen nejvýznamnější památkou jazykovou a literární XVI. st., nýbrž také věrným obrazem Jednoty na vrcholu jejího vývoje — odtud ta posvátná úcta k ní, vyslovená v jedné exulantské písni — a výmluvným památníkem českých dějin kulturních XVI. stol. Dobou veliký význam ten jen stoupal v Jednotě i mimo ni. Jednotě stala se na vždy zdrojem a vzorem jazyka i slohu, jak patrno zvl. z Komenského, a předlohou všech dalších vydání. Již r. 1596 vydána podruhé péčí br. Sušického, Ad. Felina a Mik. Albrechta z Kaménka s malými změnami (v jednom svazku) a opět r. 1613. Pozdější bible Halská (1722, 1745, 1766), Prešpurská (1787), Berlínská (1807), dále Nový zákon Kleychův (1720), Halský (1722, 1744), Lužický (1730), Berlínský (1752), Prešpurský (1775) opírají se přímo nebo nepřímo o bibli Kralickou (z r. 1613), na níž založen také Manuálník Komenského (1658). A neméně působila bible Kralická úpravou a řečí, pravopisem, překladem a výklady mimo Jednotu na katolíky, utrakvisty, ba i na nejzarytější protivníky Bratří, na jesuity. Šteyer vytáhl z ní svého »Žáčka«, J. Konstanc ukazoval k ní jako ke vzoru české řeči atd. V bibli sv.-Václavské napravován text dle ní, sdělány obsahy, poznámky atd. I slavná bible Procházkova (Nový zákon, 1786 a celá bible r. 1804) kořistila z ní hojně v textu i výkladech, rovněž bible z r. 1851, 1857, 1864 (od Frencla a Desolda), Bezděkova a Sušilův Nový zákon. A čím byla Kralická bible našim buditelům, patrno z chvály Procházkovy, Dobrovského, ze sporu Jungmannova s J. Nejedlým a zvláště z výroků Palackého a Šafaříka, jimž byla prvním učitelem jazyka a slohu. Viz Jos. Šmaha, Kralická bible, vliv a důležitost její v literatuře české (»Čas. Čes. Mus.«, 1878, str. 252 sl. a 1879 str. 26 sl.). Hš.