Ottův slovník naučný/Krčín

Ottův slovník naučný
Krčelić	Krčín	z Krčína

Údaje o textu
Titulek:	Krčín
Autor:	Jan Karel Hraše, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 103. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Krčín
Související články ve Wikipedii: Krčín (Horní Stropnice), Krčín (Nové Město nad Metují)

Krčín: 1) K., starobylé městečko v Čechách po obou bř. Metuje, v hejt. a okr. novoměstském n. M., má 124 d., 929 ob. č. (4890), 3tř. šk., rozsáhlé kamen, lomy, 2 kruhové cihelny, škrobárnu, válc. mlýn, mechanickou tkalcovnu na bavln, a lněné látky. Tu a v okolí kvete ovocnářství. Kde stával hrad Budín, je přes ř. Metuji vysoký viadukt st. dráhy (Choceň–Broumov). Opodál panský dvůr Osma a obora Luštinec. Kdy K. na městečko povýšen a znakem nadán, neznámo. Znak (vyobr. č. 2375.): v modrém poli ze zpodu Duch Svatý v podobě stříbrné holubice; nad ni ve zlatém trojhranu ozářené Boží oko. red. — K. má starobylý got. kostel sv. Ducha, který se již roku 1384 jako farní kostel připomíná. Z původní doby zachovalo se toliko presbyterium, kamenná křtitelnice, obraz Kristův na dřevě a vysoká věž s dřevěným roubením. O starobylosti K-a svědčí též pohanské pohřebiště, jež se nalézalo na lev. bř. Metuje nad městečkem a r. 1884 bylo prozkoumáno. Nad dolejší částí K-a na pr. bř. Metuje vypíná se návrší »Strážnice«, kdež stávala stráž zemská, střehoucí odbočku zemské stezky kladsko-polské vinoucí se tudy od Náchoda k Dobrušce. Na vých. straně dol. části městečka na lev. bř. Metuje stávala někdy tvrz čili hrad Krčínský, jemuž v XVI. stol. dáno jméno Budín a jehož zbytky, obydlené chudinou, stály do r. 1875, kdy při stavbě želežničné trati státní dráhy byly zbořeny. Na památku postaven vedle trati veliký balvan s nápisem: »Zde stával někdy památný hrad Krčín.« Ve XIII. stol. uvádí se tu Beneš z Krčína, ve XIV. stol. rod pánů z Dubé a na Náchodě, z nichž zvláště připomíná se r. 1336 Hajman či Hynek z Dubé, řečený z Náchoda, jenž s přivolením bratří svých, Hynka Hlaváče na Skalici, Hynka Crhy na Ryzemburku a Václava, směnil zádušní mlýn v K-ě za 2 lány role, aby z užitku jich druhý kaplan byl vydržován. R. 1360 seděl na K-ě Jan z Potšteina a po něm bratr Čeněk, od r. 1388 Beneš z Ryzemburka a jeho potomci. Ve válkách husitských stál K. věrně při straně Orebitův. Tím popudil na se hněv Hynka Červenohorského z Náchoda, hejtmana král. vojska v Jaroměři, který 26. prosince 1420 s vojskem svým náhle do K-a vtrhl, lid při službách božích v kostele shromážděný a z velkého kalichu pod obojí přijímající rozptýlil, knězi, lidu podávajícímu, kalich z rukou vytrhl a vodou jej naplniv dal svému koni z něho piti, zvolav potupně: »Hle, můj kůň jest také pod obojí.« Tímto výrokem potupena byla celá strana husitská a žádala rychlé odvety. Dne 13. května 1421 přitáhl Žižka se svým lidem k Jaroměři a oblehl ji tak, že již druhého dne se vzdala. R. 1484 koupil zboží krčínské od Aleše Vřešťovského z Ryzemburka Jan Černčický z Kácova, sídlící na blízké tvrzi Černčické, s níž je navždy spojil. Když r. 1501 Jan Kácovský z Černčic nynější Město n. M. založil, přesídlila část obyvatelstva krčínského do N. Města, do něhož přenesli i veškeré výsady starobylého K-a zejména pravovarečnictví, výroční a týdenní trhy se svolením občanů krčínských. Po 60 letech přeložena jest i správa duchovní z K-a do N. Města. R. 1639 přirazili do K-a od Jaroměře Švédové, vrazili do kostela a vůdce jejich střelil dvakráte z bambitky po děkanu Bern. Gródském, sloužícím sv. mši. Kule minuly šťastně kněze a zaryly se do dřevěného oltáře, na němž stopy jich posud lze pozorovati. Vůdce Švédův, táhna odtud k Dobrušce, zahynul v roklině nad K-em, kde splašil se s ním kůň. Kde život svůj dokonal, zasadil hospodář Jak. Vojnar lípu na památku, která sluje posud lipou Vojnarovou. Roku 1866 shlukl se zde lid okolní, ozbrojen puškami, bambitkami a vidlicemi na zálohu pruskou, již pronásledoval až k Dobrušce. Potom bylo zde prohlášeno stanné právo. Hše. — 2) K., Krucov (Gritschau), osada t., hejt. Kaplice, okr. a fara N. Hrady, pš. Stropnice; 20 d., 143 ob. n. (1890), samota Svorešov a Tonnberg.