Krésilas z Kydónie na Krétě, kovolijec řec. V. stol. př. Kr. (činný asi 450—410). Byl činným hlavně v Athénách a v Peloponnésu (Hermioně). Mezi výtvory jeho uvádí Plinius starší sochu doryfora, dále portrait Perikleův, portrait attického vojevůdce Diitrefa, věnovaný synem jeho Hermolykem na akropoli athénské, jehož base s nápisem objevena byla tamže (Loewy, Inschriften griech. Bildhauer, č. 46), sochu raněné Amazonky, kterou prý vytvořil v uměleckém zápasu s Feidiem, Polykleitem a Fradmonem, a sochu bojovníka, klesajícího následkem rány, u něhož lze prý poznati, kolik života ještě v těle jeho jest. Dosud máme zachovány mimo basi svrchu vzpomenutou nápis věnovací Alexiův a umělecký nápis K-lův nalezený v Hermioně (Loewy c. 45), basi nalezenou na akropoli athénské s věnovacím nápisem Pyrovým a uměleckým nápisem K-lovým (Loewy č. 47) a basi portraitu Perikleova s uměl. nápisem K-lovým (Γελτίου άςχαιολ. 1889, str. 36). Portrait Perikleův byl dle mínění Furtwänglerova hermovkou, dle mínění Bernoulliova (»Jahrb. d. Inst.«, 1896, 107 nn.) sochou. Dle jednomyslného úsudku archaeologů zachovalo se nám toto dílo ve třech replikách a sice v hermovce londýnské a vatikánské, jež obě opatřeny jsou antickým nápisem Periklés, a v hermovce ve sbírce Barraccově v Římě (Colletion Barracco, tab. 39,39a). Z nich náleží přední místo poprsí londýnskému (vyobr. č. 2377.). Overbeck přeceňuje hermovku vatikánskou, správněji soudí Bernoulli, že poprsí vatikánské podává obraz Perikleův v leckteré příčině věrněji než exemplář londýnský. Na vysokou uměleckou cenu tohoto potraitu, v němž duševní velikost a ušlechtilost Perikleova výborně jest vystižena, upozornil zejména Furtwängler (Meisterwerke 270). O portraitu Diitrefově soudí Furtwängler, že Diitrefés zobrazen byl umírající následkem rány sečné nebo raněn jsa šípem a byl prý to Diitrefés, otec Nikostratův, známý z Thukydida, čehož arci nelze dokázati. Proti pravdě nepodobným a zmateným vývodům Sixovým o tomto portraitu (»Jahrb. d. Inst.«, 1892, 185 nn.) srv. námitky Gerckeovy (t., 1893, 113). Dle mínění Furtwänglerova a mnohých jiných musí se zpráva Pliniova o Diitrefově portraitu a soše klesajícího bojovníka spojiti v jedno: bojovník onen byl právě Diitrefés. Repliku sochy tohoto bojovníka shledávají Furtwängler a B. Sauer v t. zv. Farneském gladiátoru musea neapolského (Museo Borbon. VII., tab. 25). Repliku Amazonky K-lovy shledávají O. Jahn a Furtwängler v Sósikleově Amazonce musea kapitolského (Salone čís. 10) a v jejích replikách, S. Reinach a B. Sauer zcela nepravděpodobně v umírající Amazonce ve Vídni, B. Graef (»Jahrb. d. Inst.«, 1897, str. 81) v Amazonce berlínské a jejích replikách (Lansdowne, Sciarra atd.), kdežto Sósikleovu Amazonku a její repliky Graef přičítá Polykleitovi. Mínění O. Jahnovo a Furtwänglerovo jest přece pravdě nejpodobnější (srv. Furtwängler, Abhandlung, d. bayer. Akad., 1898, str. 286). Furtwängler přičítá K-lovi hlavu stratéga v Berlíně (čís. 311), sochu v Sala della biga ve Vatikáně (Helbig, Führer I., čís. 328), Dioméda mnichovské glyptothéky, Medusu Rondanini tamže a sochu Diadumena, jehož hlava zachovala se ve čtyřech replikách (Petworth, hlava v majetku Abbatiově, nyní ztracená, v Treviru a v palazzo Riccardi ve Florencii); srv. naproti tomu oprávněné skeptické poznámky Kekulovy v »Gotting, gel. Anzeigen« 1895, str. 636 nn. Kekule (»Jahrb. d. Inst.«, 1892, str. 125) soudí, že t. zv. Anakreón pochází též od K-la; srv. naproti tomu námitky Furtwänglerovy (Meisterwerke 93, pozn. 6) a Kleinovy (Praxiteles, 35 nn.). Srv. Overbeck, Gesch. d. griech. Plastik (4. vyd., I., 495 nn., 514 nn.); Collignon, Histoire de la sculpture grecque (IL, 132 nn.); Furtwängler, Meisterwerke (267—339). Vý.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Krésilás .jpg)