Ottův slovník naučný/Kontravallace

Ottův slovník naučný
Kontratenor	Kontravallace	Kontravariant

Údaje o textu
Titulek:	Kontravallace
Autor:	Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 754–755. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Kontravallace (z lat.), souhrn veškerých zařízení a opatření hradebnických, sdělaných vojskem pevnost obléhajícím na krytí zadní jeho strany od pevnosti odvrácené a hledící do kraje vnějšího. Jest to tedy celkem více méně obsáhlý — dle velikosti obléhaného místa a dle četnosti obléhajícího vojska — kruh opevněný, jenž v dávném věku a někdy ještě až přes středověk do XVIII. stol. dle tehdejších názorů hradebnických a dle malého dostřelu tehdejších střeleb skládal se z nepřetržité čáry násypů a předprsní, nyní však dle nového ducha opevňovatelského a s ohledem na značnou donosnost dnešních hrubých střeleb skládá se ze řetězu jednotlivých hradeb více méně samostatných, ale navzájem palbou se podporujících, umístěných při hlavních cestách k pevnosti vedoucích a na místech jinak strategicky a takticky důležitých. Nejobsáhlejší a snad nejpamátnější za všech válek vůbec byla k. ovšem zcela moderně dle nových zásad pořízená německými vojsky, která r. 1870—71 obléhala Paříž. Protějšek k. jest circumvallace, obdobné to zařízení hradebnické, ale s čelem k pevnosti obléhané proti nepřátelským podnikům obléhaných. K. a circumvallace tvoří totiž dva kruhy více méně soustřední, mezi nimiž táboří vojsko obléhající. FM.