Ottův slovník naučný/Kořist válečná

Ottův slovník naučný
Kořistní soudy	Kořist válečná	Korjacká sopka

Údaje o textu
Titulek:	Kořist válečná
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 842. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Válečná kořist

Kořist válečná (lat. praeda, franc. butin, angl. booty, rus. добыча, něm. Beute) jest vše to, co ve válce nepřátelskou mocí bylo odňato vojsku nebo vojákům neb jiným příslušníkům druhého válčícího státu. Ačkoli za starých dob bylo kořistění jedním z hlavních prostředků obohacení se válčících stran, jest způsob ten dnes velmi obmezen. Loupení nepřátelské země pokládalo se u starých národů za věc úplně čestnou. U Římanů bylo kopí (hasta) dokonce symbolem vlastnictví. K. v. připadala u Římanů výhradně státu a bývala jeho jménem prodána od kvestorů ve veřejné dražbě. Zajatci váleční bývali prodáváni jednotlivě (sub corona vendere), ostatní kořist po celých částech (sectionem vendere). Někdy rozdílel vojevůdce čásť kořisti též mezi vojíny. Jako ve starověku, tak i ve středověku a v novověku až do sklonku války 30leté bylo právo kořistění neobmezeně vykonáváno. Obrat nastal od 2. pol. XVII. stol. vlivem Grotiova spisu »De jure belli ac pacis«. Místo bezohledného kořistění zavedena znenáhla soustava rekvisic a kontribuc válečných. Dle nynějšího stavu jest ve válce právně dovoleno jen přisvojení si majetku náležejícího nepřátelské armádě, zejména pokud ho k vedení války nutně jest potřebí. Předmětem kořistění jest tudíž hlavně válečný materiál, jako zbraně, střelivo, vojenské uniformy, koně (u zástupů konných), zásoby potravy, dopravní prostředky, vojen. pokladny atd. Co se týče soukromého vlastnictví mírných obyvatel, jest vlastnictví toto z pravidla nedotknutelné. V širším rozsahu připouští se kořistění ve válce námořní. – Dle služebního řádu pro rakouské vojsko z 9. srpna 1873 sluší válečný materiál odňatý nepříteli jakož i státní jmění odvésti velitelům divise, kteří rozhodnou pak dle poukazu armádního velitelství.