Ottův slovník naučný/Klika (osoby)

Ottův slovník naučný
Klika	Klika (osoby)	Klikařov

Údaje o textu
Titulek:	Klika
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 379–380. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Související:	Autor:Josef Klika (1833–1873), Autor:Josef Klika (1857–1906), Autor:Bohumil Klika
Související články ve Wikipedii: Josef Klika, Bohumil Klika

Klika: 1) K. Josef, paedagog český (* 1833 – † 1873 v Kutné Hoře), studoval v Praze na akadem. gymnasiu, pak na filosofické fakultě vědy přírodní, supploval 1856 až 1857 v Lokti, načež se stal professorem při vyšších školách reálných v Pardubicích, kde jeho přičiněním zřízeny školy vyšší dívčí a průmyslová. R. 1872 jmenován prof. při paedagogiu v Kutné Hoře. Mimo jiné pochází od něho: Botanika pro vyšší třídy gymnasií a reálný škol (1868 a opět 1875, 1881); Atlas ku Klikově botanice (1868); Přírodopis názorný pro školu a dům: I. Motýlové 1870, II. Brouci 1871; Proč a kterak máme zdraví dítek šetřiti (1872), první to práce z hygieny školní v jazyce českém, a nejrozšířenější z učebnic jeho Fysika pro nižší třídy gymnasií a reálných škol (1873 a opět). Přispíval tolikéž do časopisů, pořídil k Zapovu Všeobecnému zeměpisu rejstřík a přeložil některé z Hoffmannových spisů pro mládež.

2) K. Josef, paedagog český, syn před. (* 1857 v Praze), studoval na vyšší reálce v Pardubicích a Kutné Hoře, kdež i paedagogium absolvoval. R. 1876 byl approbován pro školy měšťanské z oboru mathematicko-technického. V l. 1875–78 byl řádným posluchačem na české technice skládaje příslušné zkoušky a mimořádným na fakultě filosofické. R. 1897 stal se ředitelem měšťanské školy na Novém městě pražském u Nejsv. Trojice. Za své vynikající odborné působení jmenován dopisujícím členem Ústř. spolku jednot učitelských na Moravě (1881) a čestným členem Hrvatského paedagogicko-kniževného sboru (1892); tolikéž »Comenius Gesellschaft« jmenovala ho r. 1895 diplomovaným členem. Jemu náleží též zásluha zřízení stálé výstavy školské v Praze, k jeho návrhu založeno zde Museum Komenského, r. 1891 pořádal školské oddělení města Prahy na zem. výstavě jubilejní a r. 1892 výstavu Komenského v Praze. Z obsáhlé jeho literární činnosti uvádíme jako nejdůležitější spisy: České školství obecné před čtyřiceti lety a nyní (1891); 1848–98. Půl století našeho školství obecného a pokračovacího (1898); Silozpyt pomůckou vyučování jazykového (1896); Malá zdravověda (2. vyd. 1892); Umělecký sloh ve školní učbě (1890); Škola ozdob pro názor mládeži škol obecných (1895), měšťanských, pokračovacích a příbuzných (1896); Diagrammy a obrazy k vyučování silozpytu (též s textem něm.) s 20 tab. (1898); Diagrammy a obrazy k prvopočátečnému vyučování tělovědě (též s textem německým, maďarským, španělským a italským, 4 tab., 3. vyd. 1897); Komenského život a práce, přelož. též do chorvatštiny (1892); Palacký jako paedagog (1898). Jako obratného vypravovatele pro mládež charakterisují ho jeho: Obrázky z říše nerostův (1877, 1879); Z hlubin mořských (1879); O slavném Čechu Komenském, přel. do chorv. (1892); Mužové práce (1894); Z říše královny Zimy (1895); Z říše královice Slunce (1896). Do paedagogicko-filosofické literatury uvedl se u nás K. záslužným činem, že po smrti G. A. Lindnera upravil k tisku jeho »Paedagogiku na základě nauky o vývoji« (1888); »Přednášky na filosofické fakultě české univ. v Praze« (Záhady psychologické, Z methodologické encyklopaedie paedagogiky, O vývoji mluvy) 1890 a »Studie« (O pravdě, O kráse, Schiller aesthetikem) 1897 a redigováním paedagogické encyklopaedie (s Jos. Sokolem) » Stručný slovník paedagogický « (1890–98). Mimo to redigoval »Českou školu« (1884), »Paedagogické rozhledy po literatuře českoslovanské« (1885) a »Sborník paedagog. semináře při c. k. české univ. v Praze« (1886).

3) K. Bohumil, zoolog český (* 1868 v Novém Bydžově), absolvoval gymnasium v rodišti svém a lékařskou fakultu na universitě pražské. Zabývá se soustavným studiem měkkýšů, hlavně českých, a vydal v oboru tom: Malakologický výzkum Čech za rok 1889 (Výr. zpráva Klubu přírodověd. v Praze 1890); Měkkýši okolí novobydžovského (»Věstník král. české spol. nauk«, 1890); Měkkýši třetihorních usazenin sladkovodních v severozáp. Čechách. (»Archiv pro přírodověd. výzk. Čech«, sv. VII. č. 4.; geolog. odděl., 1892), totéž německy. Společně s lipským prof. H. Simrothem spracoval malakologickou kořist z cesty dra Vávry po Kavkazu a Armenii: Beiträge zur Kenntnis der kaukasisch-armenischen Molluskenfauna. Mimo to přispíval velmi četnými články do »Vesmíra« (mezi nimi větší studie Čeští měkkýši třetihorní 1891), feuilletony do »Nár. Listů«, »Lumíra«, »Politiky« a j.