Ottův slovník naučný/Kiel

Ottův slovník naučný
Kiejstut	Kiel	Kiel Friedrich

Údaje o textu
Titulek:	Kiel
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha: J. Otto, 1899. S. 204–205. Dostupné online. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Související články ve Wikipedii: Kiel

Kiel, město a městský kraj v pruské prov. šlesvicko-holštýnské, má rozlohu 15^.47 km², s obcí Wikem 20^.62 km²; leží 16 m nad Baltickým mořem, na již. konci Kielského zálivu, 15 km dlouhého, na jehož záp. břehu je hezký lesík Dütsternbrook, při želez. tratích K.–Neumünster a K.–Eutin prus. státních drah a na K.–Flensburské dráze. Skládá se ze starého města na poloostrově mezí Kielskou zátokou a Malým K-em a z nových částí městských, zvětšených r. 1869 o venkovské obce Düsternbrook a Brunswick, r. 1893 o venkovskou obec Wik. Na vých. konci starého města stoji zámek z XIII. stol. v XVIII. stol. carevnou Kateřinou II. rozšířený (starší čásť shořela r. 1838 a znovu zbudována); nyní je bydlištěm prince Jindřicha prus. Město má tři evang. kostely: Mikulášský, kol r. 1240 vystavěný a nyní restaurovaný, kostel klášterní či sv. Ducha a Jakubský z r. 1886, mimo to kostel garnisonní a dva katol. Z ostatních budov vyniká stará radnice s deskou připomínající prohlášení prozatímně vlády pro obě vévodství, městský dům (správní budova), několik starožitných domů soukromých, hojně vill, mnohá budova školní, pomníky Beselerův, Reventlowův a j. K. je sídlem vrchního zem. soudu pro provincii šlesvicko-holštýnskou a Helgoland (zemské soudy v Altoně, Flensburku a K.-u), zem. soudu, okr. soudu (zároveň listovního úřadu lodního), zemské správy pro provincii šlesv.-holšt., evang.-luth. konsistoře, kollegia lékařského, cejchovního úřadu, hlav. celního a katastrálního úřadu, král. úřadu berního, cís. kommisse kanálové, vrchního ředitelství poštovního, výkonného úřadu pod pruským železničním ředitelstvím altonským, pojišťovny pro Šlesvicko-Holštýn, filiálky říšské banky, obch. komory, 8. pevnostní inspekce a hojných cís. úřadů námořních, zejm. námořní stanice pro Vých. moře a její intendantury, inspekce nad námořní pěchotou a torpedy, kommisse pro zkoušení lodí, přístavního kapitanátu, ředitelstva vzděl. ústavů námořních atd. Spravován je K. vrchním starostou, starostou, 9 členy magistrátu a 24 staršími. Má tramway, hasičstvo, vodovod, plynárnu, desinfekční ústav a jatky. Městských příjmů bylo r. 1892—93 3,529.000, výdajů 3,558.000, dluhů (¼ 93) 8,850.000 marek. Obyvatel měl K. r. 1890 s posádkou 69.172, z nich 65.663 evang., 2724 katol., 346 jiných křesť. a 350 židů. Obec Wik, r. 1893 připojená, měla r. 1890 1380 ob. Se sousedními osadami, které jsou hospodářskými zájmy s K-em spojeny (Gaarden, Ellerbek, Neumühlen, Wellingdorf, Dietrichsdorf a Hassee), má Velký K. 92.432 obyv. Ze vzdělavacích ústavů vyniká Kristiano-Albrechtská univ., založ. r. 1665 vévodou Kristiánem Albrechtem, jejíž nynější budova v zámecké zahradě je z r. 1876; docentů bylo (v zimě 1894—95) 74, studentů 504. Knihovna univ. má přes 193.000 svazků, 2000 inkunabulí. 2350 rukop. K univ. náležejí museum umělecké, zoologické, mincovní kabinet, sbírky norských starožitností, sádrových odlitků podle antik. skulptur Thorwaldsenových a j. Dále má K. král. gymnasium, zal. 1320, městskou vyšší reálku, vyšší školu dívčí, námořní akademii a školu, hospodářskou pokusnou stanici, školy průmyslovou, poštovnickou a hudební, pivovarskou a sladovnickou akademii, Thaulowské museum se sbírkou šlesv.-holšt. řezeb ze XVI. a XVII. stol., divadlo, hvězdárnu a několik učeních společností (zeměpisnou a přírodovědeckou, starožitnickou, historickou, hospodářskou). Kromě léčebných zařízeni náležejících k univ. má K. provinciální ústav pro slepce, velkou voj. nemocnici, městský chudobinec, ústavy šlechtičen, cís. Viléma, pro blbce, sirotky, pro choromyslné a j. Průmysl kielský obírá se hlavně stavbou železných i dřevěných lodí a strojnictvím. Ze závodů toho druhu vyniká cís. loděnice (3800 děl.), Howaldův závod v Dietrichsdorfu (1000 d.) a loděnice Germania v Gaardenu (1200 d.). Mimo to jsou v K-u menší strojírny a továrny na nářadí pro domácnosti i stavby, na pokladny, zlacené lišty a záchranné přístroje, dva závody elektrotechnické, papírny, mydlárny, 7 pivovarů a lihovary. I mlynářství vyniká, a okolní cihelny vyrobily 29 mill. cihel. Největší udírny ryb jsou v Ellerbeku. Kielský obchod zprostředkuje zvláště dovoz obilí, uhlí a koksu, dříví stavebního i užitkového, dobytka, železa, oceli a j. a vývoz uhlí, mouky, piva, obilí, uzených ryb atd. Peněžní záležitosti vyřizují zejména hospodáři šlesvicko-holštýnští na trhu od 6.—17. led., známém »Kieler Umschlagu«. Obchody podporuje obchodní komora, 8 cizích konsulátů a četné ústavy peněžní, banky, spořitelny a záložny. Po r. 1866 byl Kielský záliv, jeden z nejlepších a nejjistějších přístavů baltských, do něhož u Holtenau ústí se kanál severobaltský, zřízený jako hlavní něm. námořní stanice. Vchod do přístavu hájí pevnost Friedrichsort s tvrzí Falckensteinem, na vých. břehu opevnění u Labö a Möltenortu. Z přístavu je pravidelné obch. spojení s Královcem, Gdanskem, Štětínem, Kodaní, Brémy a j. Největší význam má dvoje denní spojení s Korsörem, jež zprostředkuje největší čásť něm.-skandinávského obchodu. R. 1894 mělo město v přístavu 74 obchodních lodí. V okolí kielském vynikají válečný přístav (na vých. straně zátoky), troje mořské lázně a hlavně alej düsternbroocká táhnoucí se lesem bukovým až k mořským lázním Düsternbrooku a Bellevue. — Venkovský kraj kielský bez města K-u má 704^.38 km², 51.147 obyv. (1890), 1 město a 76 obcí. Sídlem zem. radního úřadu je Bordesholm.

K. (thom Kyle, t. j. město při zátoce) připomíná se již v X. stol., v XI. bylo již městem. R. 1072 bylo Slovany rozbořeno a 1164 hrabětem Adolfem II. znova vystavěno. Hrabě Jan I. založil r. 1243 linii holštýnsko-kielskou a usadil se tu. R. 1242 obdržel K. lubecké právo městské. Již r. 1284 byl členem Hansy. Velmi se povznesl ve XIV. stol. za Krištofa II. a Jana III., kdy mu uděleno bylo právo skladné a mincovní. R. 1469 město zastaveno Christianem I. říšskému městu Lubeku a teprv r. 1496 opět vyplaceno. R. 1544 připadl K. vévodovi Adolfu holštýnsko-gottorpskému; Adolf postoupil jej r. 1581 svému synovci králi Bedřichu II. R. 1627 pobývali tu císařští, r. 1643 Švédové. R. 1721—73 byl K. znovu sídlem vévod holštýnsko-gottorpských, r. 1773 spojen s dílem královským. 14. ledna 1814 uzavřen v K-u mezi Švédskem, Anglií a Dánskem mír, jímž Dánsko postoupilo Švédsku Norsko, Švédsko pak Dánsku švédské Pomořany, v l. 1840—50 byl K. sídlem prozatímně vlády, r. 1848 vyšel z něho podnět k povstání Šlesvika a Holštýna proti vládě dánské, r. 1864—66 byl K. sídlem vévody Bedřicha z Augustenburku. Největší rozkvět K-u počíná se dobou, kdy se stal přístavem válečným. — Srv. Prahl, Chronik der Stadt K. (1866); Fick, Mittheil. aus K-s Vergangenheit (1867); Handelmann, Fremdenführer im Museum zu K. (2. vyd. 1886); Sartori, K. und der Ostseekanal (1891); Starken, Die Stadt K. mit ihrer nächsten Umgebung (1891); Seelig, Ostholstein (8. vyd. 1891).