Ottův slovník naučný/Kepler

Ottův slovník naučný
Kepkov	Kepler	Keplerovy zákony

Údaje o textu
Titulek:	Kepler
Autor:	Václav Rosický
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 165.–171. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Johannes Kepler

Kepler (Keppler, Käpler, Käppler): 1) K. lan, slavný hvězdář něm. (* 28. pros. r. 1571 v Magstadtu [?], vsi virtemberské nedaleko býv. říšského města Weilu — † 15. listopadu 1630 v Řezně), pocházel ze schudlé švábské šlechtické rodiny Kappelů, jejíž jeden předek byl od císaře Sigmunda na rytíře pasován. Prapraděd jeho Sebald, knihař, byl měšťanem norimberským a přestěhoval se do Weilu; tam i děd jeho Sebald a otec Jin-dřich (1547) se narodili. Matka Kateřina Guldenmanová (* 1547) byla dcerou hostinského v Etlinkách. Rodiče neměli valného vzdělání, matka neuměla ani čísti ani psáti. K. přišel na svět jako prvorozený v sedmém měsíci, byl těla slabého a přestál četné těžké nemoci, z nichž zejména neštovice neblahé stopy (slabý zrak) zanechaly. Brzy po jeho narození šel otec do války a bojoval před Albou proti Hollanďanům; ale ještě téhož roku se vrátil a vzdav se měšťanství ve Weilu zakoupil dům v Leonbergu, r. 1576 opět byl v Belgii, roku 1579 přejal dobrou živnost hostinskou v Elmendinkách, ale po desíti letech ztrýzniv manželku od rodiny opět odešel a slouže ve vojsku rakouském proti Turkům tenkráte asi zahynul. Z poměrů těch lze asi vysvětliti mnohou zvláštnost K-ovu, jenž po celý život těžce byl zkoušen, a je z nich též patrno, že vychování jeho bylo asi zanedbáno. Drsní rodiče jej od sebe odpuzovali, matka byla vadivá, nepokojného ducha a proto v pozdním věku obecně nenáviděna, ano i za čaro-dějnici pokládána. Čtyři mladší bratři K-ovi byli rodičům podobni, a proto ho k nim něžnější city nepoutaly, za to krásná a jemná sestra Marketa byla mu vždy srdečně oddána. Co K. o své rodině a svém životě vlastnoručně napsal, obsaženo ve XX. svazku rukopisů jeho Pulkovských.

R. 1577 poslán poprvé do obecné školy v Leonbergu, roku 1579 vřaděn do 2. třídy v Elmendinkách. V té době ovšem pomáhal při hospodářství a konal služby číšnické, až r. 1584 přijat do klášterní školy v Adelbergu. Jelikož byl těla slabého a ke hmotné práci se nehodil, za to jevil však velké nadání k učení, určili rodiče, aby se oddal studiu bohosloví. I bylo jeho štestím, že se dostal do rukou výborných učitelů. R. 1586 přijat byl do klášterní školy v Maulbronnu, dosáhl r. 1588 stupně bakaláře a vstoupil pak 18letý do bohosloveckého semináře v Tubinkách, kdež r. 1591 povýšen na mistra Sv. písma. Vedle bohosloví zabýval se mathematikou a hvězdářstvím, maje za učitele Michaela Mästlina, výtečného hvězdáře, přívržence soustavy Koperníkovy, jenž doutnající v něm jiskru nadání pro mathematiku a hvězdářství dovedl mocný plamen vznítiti a tak o životním směru jeho rozhodl, získav jej pro učení Koperníkovo. Mästlin byl po celý život jeho nejvěrnějším přítelem a K. jevil k němu v pravdě dětskou příchylnost. Nejen s ním, ale i s mnohými svými učiteli, zvláště s Matějem Hafenrefferem, po celý život svůj přátelsky si dopisoval. R. 1593 dokončil K. svá studia v semináři a měl nastoupiti duchovní úřad. Ačkoli rád, často a s úspěchem kázal a bezúhonně byl živ, přece nedostalo se mu po delší čas místa v lutheránské církvi vintemberské; bylť orthoxodními professory tubinskými prohlášen za nezpůsobilého k službám církevním, poněvadž se s nimi ve mnohých článcích víry neshodoval.

Za to na jiné straně kynula K-ovi budoucnost. Arcivévoda Karel rakouský povolil stavům ve svých zemích svobodné konání náboženských obřadů; stavové evangeličtí, zvláště ve Štýrsku, měli své duchovní a učitele z Virtemberska. Doporučen byv Mästlinem povolán K ev. stavy štýrskými za zemského mathematika, s kterýmž místem spojeno bylo místo professora mathematiky a morálky na ev. stavovském gymnasii ve Štýr. Hradci; po nějakém váhání přijal místo to počátkem r. 1594 a krok ten rozhodl o jeho budoucnosti. Tam vydal první svá díla; mimo jiné měl vydávati počínaje r. 1594 kalendář pro vévodství Štýrské dle opravené soustavy Řehořovy, což učinil, přidav pro rok 1594 pranostiku (nesměla scházeti v žádném kalendáři); ta pak vykládala se na události, které brzy potom se sběhly, a zjednala 'K-ovi pověst neobyčejně moudrého astrologa.

Hlavní úkol, který si K. při studiu hvězdářství vytkl, byl vyzkoumati organismus naší soustavy planetární; po celý život neopustila ho myšlénka, že jistě jsou určité vztahy mezi vzdálenostmi oběžnic, jich pohyby, velikostmi atd. Sleduje tuto myšlénku s neoblomnou důsledností a nedada se od strašiti četnými nezdařenými pokusy, konečně přece dopátral se zákonů po něm nazvaných. Již r. 1596 domníval se, že se mu podařil první krok k tomu, a ve spise »Prodromus« uveřejnil hlavní výsledek, jenž se mu zdál vyplývati z badání jeho jako »Mysterium cosmographicum«. Úplný titul jest; J. Kepleri Prodromus dissertationum cosmographicarum, continens mysterium cosmographicum de admira bili proportione orbium coelestium, deque causis coelorum numeri, magnitudinis, motuumque periodicorum genuinis et propriis, demonstratum per quinque regularia corpora geometrica (Tu binky, 1596). V předmluvě K. sám takto vyjadřuje krátce tajemství světopisné: »Dráha zemská dává kruh (kouli, míní průměr), jenž je měrou všech ostatních oběžnic; kolem něho opiš pravidelný dvanáctistěn, kruh pak kolem tohoto opsaný je dráha Marta; kouli Martovu omez čtyřstěnem, kruh jemu opsaný bude pak drahou Jupiterovou; kouli Jupiterovu obklič krychlí, kruh této opsaný bude Saturnova dráha; dále opiš dráze zemské dvacetistěn, kruh jemu vepsaný je dráha Venuše; do koule Venuše vepiš osmistěn a kruh v něm bude dráha Merkurova. A tak budeš míti příčinu pro počet oběžnic.« Tak snažil se K. vysvětliti soustavu Koprníkovu z příčin fysických i metafysických, vycházeje od zásady Platónem vyslovené, že Bůh stvořiv svět uskutečnil myšlénku měřickou. Poněvadž je jen 6 pravidelných těles, nemůže býti více oběžnic. Ač dílo to bylo považováno za hračku, svědčí o hlubokých studiích, bylo mu nutnou dále přípravou na pozdější památné práce a zjednalo mu ve světě učeném čestné místo. K. zaslal své dílo všem vynikajícím hvězdářům, Mästlinovi, Tychonovi, Galileimu. Tycho podivuje se v odpovědi Keplerovi jeho ostrovtipu, ale upozorňuje jej zároveň na svá 35letá hojná pozorování; oznamuje mu, že se hodlá vystěhovati do Prahy, a zve jej k sobě. Též Galilei vyslovil se pochvalně o spise. Ale 'K. sám brzy nahlédl, že je bláhovo chtíti a priori vyzkoumati tajnosti všehomíra.

Tato stránka potřebuje dokončit.

Text této stránky se momentálně nachází ve stavu přepracování (překlad, formulování obsahu, diskuse atp.). Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně upravíte.