Ottův slovník naučný/Kayser

Ottův slovník naučný
Kay	Kayser	Kayserling

Údaje o textu
Titulek:	Kayser
Autor:	Josef Miroslav Pražák, Václav Rosický, František Xaver Jiřík, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 118. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Kayser: 1) K. Karl Ludwig, klassický filolog něm. (* 1808 v Heidelberce — † 1872 t.), studoval ve svém rodišti, r. 1826 podnikl s Creuzerem vědeckou cestu do Paříže, r. 1833 habilitoval se na universitě heidelberské, r. 1841 stal se mimoř. a r. 1863 řádným professorem klassické filologie. Nehynoucí zásluhy získal si vydáním Filostrata, duchaplného sofisty III. stol., kterého si tak zamiloval, že se nemohl od něho ani odloučiti. Již první jeho práce brala se tímto směrem: Notae criticae in Philostrati vitas sophistarum (Heidelberg, 1831). Dále sepsal: Philostrati vitae sophistarum (t., 1838); Philostrati libri de gymnastica (t., 1840) Philostrati quae supersunt (Curich, 1844—46, 3 sv., 2. vyd. r. 1853), v kterémžto díle jeví se rozsáhlé vědomosti K-ovy, správné ocenění rukopisů, znalost stilu Filostratova, dokonalé ovládání celé prosy řecké; Philostrati opera auctiora (Lip. 1870—71, 2 sv.). Mimo to vydal s poznámkami Cornifici rhetoricorum ad Herennium libri IV. (Lip., 1854). Vydání toto vedlo jej k úplnému vydání děl Ciceronových společně s Baiterem v Lipsku u Tauchnitze 1860 nn. K. sepsal též celou řadu pojednání o zpěvech homérských, které souborně i s jeho životopisem vydal Usener v Lipsku 1881. K.vystoupil též jako hudební spisovatel. Sem spadá pojednání o Gluckovu »Orfeovi« a j. Srv. K. B. Stark, Zur Erinnerung an K. (Heid., 1872). Pk.

2) K. Ernst, hvězdář něm. (* 1830 ve Gdansku), dříve observator, nyní astronom Společnosti přírodovědné ve Gdansku. Vydal: Resultate aus Beobachtungen von Sonnenflecken während der J. 1754–58 (spisy přír. spol. ve Gdansku, 1868); Ein Photometer zur Bestimmung der relativen Helligkeiten der Sterne (»Astr. Nachr.« 1862 č. 1346), kde pojednává důkladně o klínovém fotometru; Das Niveau in neuer und erweiterter Anwendung für astr. und geodätische Zwecke (t. sv. 83, str. 241) a j. VRý.

3) K. Karl, stavitel (* 1833 ve Vídni — † 1895 v Inzersdorfu u Vidně v ústavu choromyslných). Konal studijní cestu po Evropě a Americe, kde v l. 1864—67 byl ve službách císaře Maxmiliána v Mexiku, po jehož smrti vrátil se do Vídně, kde prováděl restaurační práce pro hr. Nako a Rud. Hoyose, pak na palácích knížete Kinského a Auerspergově. Řídil též restaurace zámků Liechtensteinského u Mödlingu, Kreuzensteinského a j. J-k.

4) K. Heinrich, architekt něm. (* 1842 v Duisburgu), vyučil se zedničině a spolčiv se r. 1872 s Karlem v. Grossheim obdržel při konkursu o stavbu říšské sněmovny v Berlíně dvakráte druhou cenu. Stavěli spolu potom budovy soukromé i veřejné v Berlíně i Lipsku ve slohu ital. renaissance a získali si zásluhy též o zvelebení průmyslu uměleckého.