Ottův slovník naučný/Kassace

Ottův slovník naučný
Kassa	Kassace	Kassační soud

Údaje o textu
Titulek:	Kassace
Autor:	Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. s. 25–26. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70

Kassace (franc. cassation, od středolat. cassare, zrušiti) jest v právu processním prostředek, který slouží ke zrušení konečných (v poslední instanci vynesených) nálezů, a sice proto, že byl porušen zákon buď ve směru formálním (při řízení soudním) nebo ve směru materiálním (in merito, ve věci samé). Od odvolání (appellace) liší se k. tím, že neběží při ní tak jako při appellaci o zrušení nálezu nesprávného s hlediska faktických okolností, nýbrž o zrušení nálezu, jehož vynesením byl porušen zákon. K. zavedena byla poprvé v zákonodárství franc., a sice za účelem zachování zákona. Řízení kassační zahajuje se k podnětu stížené strany, která podává kassační stížnost (pourvoi en cassation). O stížnosti té rozhoduje kassační soudní dvůr (cour de cassation), nevynáší však sám nový nález, nýbrž zrušuje pouze nález v odpor vzatý a přikazuje záležitost jinému soudu, aby ji vyřídil. Delegovaný soud není však vázán právním názorem kassačního soud. dvoru. Byla-li podána kassační stížnost i proti rozhodnutí soudu delegovaného, jest třetí soud, který o záležitosti opětně rozhoduje, dle zákona z 1. dub. 1837 vázán říditi se názorem soudu kassačního. Kassační soudní dvůr pařížský zřízen byl dekretem z 1. pros. 1790 na místě dřívějšího conseil du roi a dělí se na tři komory: chambre de requêtes (která rozhoduje o přípustnosti K.), chambre de cassation civile (civilní komora) a chambre de cassation criminelle (trestní komora). – Kassační řízení zavedeno bylo po způsobu francouzském také v jiných zemích evropských. V Německu recipováno bylo s počátku jen v těch zemích, do nichž se dostalo franc. zákonodárství v době Napoleonské, později však rozšířil se ústav ten i v ostatních zemích německých, byť i s jistými modifikacemi. Kassační soudy zavedeny byly také (v XIX. stol.) v Belgii, Italii, Švýcarsku, Španělsku, Rumunsku, Srbsku a j. V Rusku zřízeny teprve při soudní reformě r. 1864 tím způsobem, že při řídícím senátu založeny byly dva kassační departementy, jeden civilní, druhy trestní. – Co se týče Rakouska, není zřízen žádný samostatný kassační soud, nýbrž nejvyšší soudní dvůr ve Vídni rozhoduje jakožto kassační soudní dvůr v trestních záležitostech zmateční stížnosti. Zřízen byl cís. pat. ze 7. srp. 1850 č. 325 ř. z. Dle §. 16. trest. řádu ze 23. kv. 1873 č. 119 ř. z. usnáší se nejvyšší soudní a kassační dvůr ve schůzích složených ze sedmi soudců. Jako nejvyšší strážce právního řádu zřízen jest při nejvyšším soudním a kass. dvoru generální prokurátor s potřebným počtem zástupců. Uzná-li kass. soud, že zmateční stížnost jest odůvodněna, a zruší-li nález v odpor vzatý, nařídí (dle § 288. tr. řádu) v některých případech nové hlavní líčení a odkáže záležitost buď témuž nebo jinému soudnímu dvoru I. stolice; v tom případě však, kde nižší soud neprávem se prohlásil za nepříslušný, nebo nevyřídil obžalobu, nařídí, aby onen soud provedl trestní řízení; v případech ostatních rozhodne kassační soud ve věci samé.

K. důstojníka, zbavení hodnosti důstojnické. Provinil-li se v časech dřívějších až i do zač. XIX. st. důstojník tak těžce, že soud uznal na k-ci, bývala tato vykonána s obřadem potupným a surovostí odpovídající hrubým názorům minulých dob. Odsouzenec oděn naposledy v oblek parádní, předveden před svoje soudruhy, někdy i před sešikované mužstvo oddílu, jemuž náležel, a tu po přečtení rozsudku mu auditorem utrženy ozdoby a odznaky s pokrytu hlavy a s kabátu (fraku), roztrhán mu třapec u zbraně poboční a tato rozlomena a kusy mu uvrženy před nohy. Za časů ještě dávnějších vykonávána k. ještě surověji, to veřejně na popravišti katem a dovršena odkopnutím do zadku. Nyní místo k. obřadné dávno nastoupilo jednoduché vyloučení z důstojnictva, uveřejněné pouze ve kruzích důstojnických. FM.

K., vlastně »loučení«, v stol. XVIII. nazývaly se tak skladby o několika větách pro větší počet nástrojů jednoduše obsazených, které na způsob zastaveníčka určeny byly k večernímu provozování pod širým nebem a blížily se tudíž divertimentu a serenádě. Také W. A. Mozart v mladších letech s oblibou skládal k.