Tato stránka potřebuje rozšířit.
Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek č. 2178
| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Karyatidy |
| Autor: |
Josef Miroslav Pražák |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 13–15. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Karyatida |
Karyatidy (řec.), v architektuře dívčí postavy v dlouhé řízy (πέπλος) oděné, přímo a klidně stojící, mající na hlavě jakousi skříň okrouhlou (κίστη) nebo košík (κάλαθος), z čehož se později vyvinula hlavice, a podpírající na místě sloupců lehčí trámoví nějaké předsíně nebo vůbec stavby vystupující. Tento motiv užití lidské postavy místo sloupu tíži nesoucích byl Řekům blízký; neboť ženy a dívky břemena na hlavo nesoucí byly a jsou podnes na jihu zjevem obyčejným. K. ukazují zřejmě základní rozdíl mezi uměním řeckým a egyptským. Vypustiti sloup a nahraditi jej přímo lidskou postavou, k tomu egyptské umění nepokročilo, ustrnulo na té formě, že sochy krále nebo boha opřeny jsou toliko o průčelní pilíře staveb. Řekové však myšlénku tuto realisovali způsobem nejušlechtilejším a nejúčelnějším. Také v tom jeví se umělecký jejich vkus, že k-tid užito bylo k nesení břemene celkem lehčího, kdežto k nesení staveb mohutných sloužili t. zv. atlanti neboli telamónové, giganti a barbaři. V architektuře jeví se motiv ten teprve po válkách perských, kdežto menší nářadí, na př. kandelábry, trojnožky, zrcadla opírati oživenými nosiči bylo u Řeků zvykem již dávným. Nejproslulejší stavby antické, kde místo sloupů bylo užito postav lidských, byly: 1. stoa Gigantů v Athénách; 2. síň perská ve Spartě; 3. proslavená předsíň přiléhající na jižní straně k Erechtheiu t. zv. síň Karyatid (vyobr. č. 2178.). Tyto k. jsou umělecky nejdokonalejší. Jest jich šest, čtyři v průčelí, dvě po stranách, a nesou trámoví síně; chvála jejich byla opěvána v poesii i prose od povolaných i nepovolaných. Čtyři z nich jsou originály, jedna značně restaurována, jednu, která nejvýše se cení, odvezl pověstný lord Elgin do Londýna, kdež se i chová v Britském museu. Místo ní postavena jest tam moderní kopie. Všecky tyto k. nejsou dílem jednoho umělce. Ve velikém účtu stavebním, vztahujícím se ku stavbě Erechtheia, jmenují se tyto k. prostě κόραι (dívky). Ruce nezachovaly se ani u jedné. K. Erechtheia jsou attické dívky, jak je vidíme v průvodu panathénajském. Rády konají službu bohyni a jako pomáhají při rozmanitých posvátných výkonech, tak zde nesou postranní síň svatyně lehce a jistě. Repraesentují ženu v celém jejím půvabu a mládí. Peplos jejich se svými vertikálními řasami upomíná na žlábkování sloupů. Tento umělecký vkus pohřešujeme u mnohých k-id doby římské, při nichž převládají linie diagonální. Na hlavě nesou hlavici iónskou bez volutů. Postavy jeví jakousi přísnost, kterouž umělec zachoval jsa si vědom, že nevytvořuje sochy volné, nýbrž články architektonické. Vnitřek Agrippova Pantheonu v Římě byl též zdoben k-dami, které pocházely od Diogena z Athén. Byly asi dílem vynikajícím (ovšem kopie k-tid z Erechtheia), poněvadž dle slov Pliniových od znalců umění byly velmi ceněny. R. 1765 nalezena byla nedaleko pomníku Caecilie Metelly na silnici Appiově k-da, která dle nápisu na zadní straně kalathu pochází od umělců Kritóna a Nikolaa z Athén. Nyní se chová ve Ville Albani. Kromě této jest ještě několik k-tid zachováno v tomto museu, kteréž od moderního restaurátora mylně byly doplněny jako Kanéfory; jedna k-da se chová v Braccio nuovo ve Vatikáně, věrná to kopie londýnské k., jedna ve dvoře paláce Giustiniani. K-tid užili sochaři antičtí často též k ozdobě děl menších rozměrů, jako sarkofágů, kandelábrů a j. Viz Friederichs-Wolters, Gipsabgüsse č. 810, 811, 1554—58; Heibig, Führer durch die offentl. Sammlungen klass. Altertümer in Rom č. 1,716, 720—722a; Wolters, die Karyatiden v „Zeitschr. f. bildende Kunst“ sv. VI. (1895) str. 36. Pk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Karyatida