Ottův slovník naučný/Karty

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Karty
Autor: Čeněk Klier
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 12. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hrací karta

Karty hrací čili k. k hraní (fr. cartes à jouer, engl. playing-cards, rus. k. igraljnyja), jakých se nyní vůbec užívá, rozeznávají se podle svého původu: italské, francouzské, německé a taroky. 1. K. italské, též trapulky (z ital. trappolo) zvané, mají čtvero „barev“: baštony (hole), denáry (peníze), kopy (číše) a špády (šavle), po 9 listech (eso, král, kaval, chlapec čili kluk, pak listy znamenané číslicemi X, IX, VIII, VII a II — dó), celkem 36 listů. Hraje se jimi bulka, šestadvacet a j. 2. K. francouzské čili whistové mají barvy: coeur (srdce), carreau (kostky), pique (lopaty) a trèfle (křížky, vlastně jetel), po 13 listech (eso, král, dáma, chlapec a 9 listů od X—II), celkem 52 listů. Těmito kartami hraje se whist. Scházejí-li u franc. karet listy od II—VI, slují pikety (piquet). 3. Německé k. mají barvy: červené, kule čili bubny, zelené a žaludy, po 8 listech (eso čili touš, král, svršek čili filek, zpodek, desítka, devítka, osmička a sedmička), všech 32 listů. Jimi hraje se à la guerre, cvik, darda, preferanc, mariáš, barvička čili ferble, černý Petr, zamrzlík a j. 4. Taroky mají 78 listů, obsahujíce celou hru francouzskou a mimo to 21 karet pouze čísly znamenaných (z nichž I sluje pagat, XXI mond), skysa a 4 kavaly (mezi dámou a chlapcem). 5. K tomu dodáváme, že Mik. Aleš nakreslil též k. české.

O původu karet jisto tolik, že se k nám dostaly z Asie (snad z Indie) a že byly v Evropě známy na konci XIII. nebo zač. XIV. stol. S počátku bývaly malovány, po vynalezení dřevořezby tištěny. K nám do Čech dostaly se k. italské jistě přímo z Italie, poněvadž jich není nikde jinde ani v zemích mezi Italií a Čechami; německé pak z Němec, kdež byly zhotovovány; v Čechách zhotovovány až v pol. XVI. st. O hře v k. u nás děje se zmínka r. 1353, kdy arcibiskup Arnošt zakazuje duchovním přechovávati kostkáře a hráče v k.; ve stol. XV. byla hra v k. u nás již tak všeobecně rozšířena, že nejen církev, ale i světská moc viděly se nuceny zhoubnou tuto hru zakazovati, ovšem marně. Českých karet zachovalo se náhodou několik „her“. Nejstarší z r. 1565 nalezeny ještě nepodlepené a nerozřezané na desce „Smolné knihy pardubické“; jest jich 32. Druhé k. byly nalezeny v Černé věži na Hradčanech r. 1872 a pocházejí z r. 1606 a 1615. Oboje jsou k. „německé“. — Konečně sluší připomenouti, že karet se užívá též k „hádání“ a „vykládání“. — Srv. Č. Zíbrt, Z her a zábav staročeských str. 214 sl.

Daň z karet jest přímá daň potřební vybíraná z hracích karet; odvádí se pravidelně ve formě kolku tím způsobeni, že se kolek vytiskne na jeden list kartový. V Rakousku činí daň ta za každou hru karet, která nemá více než 36 listů, 15 kr.; za hru složenou z více než 36 listů 30 kr. Na k. lakované a prací jsou sazby dvojnásobné. Pokuty ustanovené na přestupky důchodkové jsou zde velmi značné: 500 zl., při opětování 1000 zl. Též ve Francii a Německu jest zavedena daň z karet. Klier.