| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Karelci |
| Autor: |
Ludvík Tošner |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. s. 1057. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Karelové |
Karelci, rusky Корелы nebo Карелы, čuchonsky Karialajset, jedno z hlavních plemen čuchonských, obývali původně v čuchonském kraji Karelii, odtud však rozšířili se v různých dobách na jihovýchod do různých krajin ruských. Nicméně i dnes hlavní massa jejich bydlí ve vých. Čuchonsku a to hlavně v guberniích vyboržské, michelské, kuopioské a uleoboržské v počtu asi 900.000 duší. Kromě Čuchonska žijí K. ještě v násled. guberniích ruských: petrohradské (5–6000 osob), kde však počítají se k nim v úředních výkazech i příbuzná jim plemena Aürämojset, Savakot a Ižora, dále v gub. oloněcké (do 40.000 os.), archangelské (kol. 20.000), novgorodské (kol. 40.000) a především tverské, vlastním to středisku mimočuchonských K-ců, kde jest jich úhrnem do 115.000 duší. — Co se fysického typu týče, zachovali K. čistý ráz čuchonský a zvláště plavé vlasy, avšak co do jazyka a zvyků svých se porušťují. Ještě před 20 lety byly v odlehlých končinách karelské osady, v nichž nikdo nerozuměl rusky, avšak s rozšířením ruských škol a rozmmožením ruských přistěhovalců do krajin karelských pronikl v posledních desítiletích ruský jazyk rychle mezi K-ce, takže dnes není dospělého K-ce, který nemluví rusky. Toto poruštění se K-ců podporovaly i železnice vedoucí středem jich území, které otevřeno tím styku s ostatními končinami ruskými. Jazyk karelský jest měkčí západo-čuchonského a oplývá dvojhláskami, avšak ode dávna promísen jest slovy ruskými. Samostatného písemnictví K. nemají, ačkoliv zádumčivé, řídce obydlené a kulturou dlouho netknuté jejich kraje jsou kolébkou většiny čuchonských národních pověstí a zkazek. Toliko Písmo sv. převedeno bylo na jich nářečí, avšak pomocí azbuky ruské. Všichni K. však umějí čísti a psáti. — V ohledu mravním liší se K. od svých ruských sousedů neobyčejnou svéhlavostí, uzavřeností, nedůvěřivostí a mstivostí, což překáží jich smíšení s Rusy, i kde bydlí s těmito v jedné osadě, při tom však nevyrovnají se Rusům bystrostí ducha. Za to vyznačují se poctivostí a žijí střídměji i čistotněji než ruští sedláci, nad něž následkem toho vynikají zámožností. Oproti ostatním Čuchoncům jsou povahy čilejší, avšak méně vzdělaní a chudší; místy jest jich až 37% bez pozemkového majetku, následek to pustošivých válek, hlavně mezi Švédy a Rusy, jichž země jejich byla jevištěm. Po míru Nýštatském rozdána totiž větší část pozemků karelských ruským velmožům, od nichž dodnes vykupují se vládou čuchonskou. Osady K-ců jsou většinou malé a nepravidelné, domky obráceny k jihu a každý postaven o sobě, bez ohledu na pravidelné ulice a řady stavení. — K. čuchonští jsou téměř veskrze vyznání lutheránského, pravoslavné církvi náleží jich pouze asi 40.000, kdežto ostatní K. bydlící v mimočuchonských guberniích ruských jsou vesměs pravoslavní až na K-ce petrohradské, kteří jsou protestanty. Mezi pravosl. K-ci jest však mnoho rozkolníků. Hlavním zaměstnáním K-ců jest zemědělství a v lesnatých krajinách kromě toho i výroba dehtu a kalafuny, pálení smoly a uhlí atd. Důležit jest i chov dobytka; zvláště koně karelské jsou nejlepší v celém Čuchonsku. Zavedením železnic zavládl mezi K-ci čilý ruch obchodní, takže čásť jich opustila dřívější svá zaměstnání a věnovala se obchodu. Tšr.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Karelové