Ottův slovník naučný/Karborundum

Ottův slovník naučný
Karbonyl	Karborundum	Karbovačka

Údaje o textu
Titulek:	Karborundum
Autor:	Otakar Šulc
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 1024. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Karborundum

Karborundum čili karbid křemičitý jest sloučenina uhlíku s křemíkem vzorce CSi vznikající, když čistý písek křemenný (SiO₂) žíháme s práškovaným kokem (C) nejprudším žárem peci elektrické: SiO₂ + 3C = SiC + 2CO. V továrnách (v Čechách v Nov. Benátkách) přidávají k směsi dřevěných pilin a soli kuchyňské, čímž usnadní se tavení. K. jest látka temně zelenošedá, až černá, často s různými duhovými odstíny, je-li krystalická, lesku silného, ocelového. Jest 3^.2 hutná a tvrdostí rovná se skoro diamantu. Prášek k-da slouží k leštění skla, drahokamů i kovů a vůbec namnoze tam, kde třeba materiálu tvrdého a laciného. K. neporušuje se vodou ani kyselinami ani žárem obyčejných pecí. OŠc.