Ottův slovník naučný/Karanténa

Ottův slovník naučný
Karánsebes	Karanténa	Káraný

Údaje o textu
Titulek:	Karanténa
Autor:	Hynek Pelc
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 1009–1013. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Karanténa

Karanténa (franc. a angl. quarantaine, z ital. quaranta, čtyřicet, t. dní) jest zařízení ochranné zdravotní policie proti zhoubným nemocem morovitým, kterým uzavírá se stát, země nebo kraj dosud nezachvácený proti přenesení nákazy morovité, zejména moru, cholery, žluté zimnice a nákazy dobytka, z krajin zamořených s tím úmyslem, aby nákazu dopravou osob, zboží, zvířat, lodi, poutníků na své hranice zavlečenou na místě vyhubil, neškodnou učinil a přístup moru tak zabránil. K tomu konci povoluje se v dobách, když mor vypukne, přístup přes hranice nebo do přístavu jen na určitých místech t. zv. stanicích zdravotních, kde podrobí se prohlídce zdravotní osoby i zboží, z krajů zamořených došlé; nemocní převezou se do nemocnice, osoby podezřelé osamotí se v místnostech pozorovacích na ten čas, pokud se způsob nemoci jejich neprojeví, ostatní pocestní nebo poutníci očistí se v lázních, zboží podezřelé z míst zamořených a zavazadla, která ve styk s nemocnými přišla nebo potřísněna jsou od nemocných a podezřelých osob, podrobí se desinfekci. K tomu konci zadrží se loď na stanici karanténní určitý čas t. zv. dobu karanténní, která je nestejná podle druhu nemoci morovité. Nyní obmezuje se na 5—7 dní proti choleře a žluté zimnici, na 10—15 dní proti moru. Dříve trvala 40 dní (quaranta giorni), odkud pošlo jméno. Rozeznáváme k-ny námořní a poříční pro lodi v místech přístavních a pozemní na hlavních stanicích drah, jimiž se béře proud cizinců z krajin zamořených. V každé stanici karanténní jest pohotově spolehlivý dozor zkušených lékařů, nemocnice nebo pozorovací stanice pro nemocné a podezřelé, zařízení desinfekční; u přístavů karanténních, kde zadržují se poutníci z cholerových míst v Asii, zařízeny jsou pro ně oddělené stany a tábory, nádržky s destillovanou vodou k pití, lázně, kuchyně atd.

Stanice karanténní zřizují se dle potřeby na hranicích nebo ve přístavech. Hranice pozemní uzavírají se vojenskými kordony nebo celními strážemi; na místech, kudy jde hlavní proud cizinců, ustanovují se zvláštní lékaři, kteří při odbývání celním vykonávají prohlídku pocestných, vyšetřují osoby zvláště od služebného personálu drah jim jako podezřelé neb nemocné naznačené a starají se o převezení podezřelých a nemocných do nemocnice a o desinfekci potřísněných věcí. Na Rudém moři a v průplavu Suezském, kudy plují lodi obchodní do zemí evropských z Orientu, panují jmenované nemoci endemicky, zejména cholerové epidemie byly často zavlečeny z Asie poutníky, vracejícími se z Mekky do Evropy. Obchodní lodi všech národů evropských přivážejí z Vých. Indie, kde stále cholera se udržuje, zboží touto cestou. Profylaxe cholery vyžaduje tudíž, aby zde byly stálé karanténní stanice. Proto jsou některé tamní přístavy prohlášeny za stálé stanice karanténní, takže jen v těchto přístavech smí loď z krajů zamořených a nikde jinde k břehu přistati. Stanice stálé jsou na březích egyptských a tureckých svěřeny zvláštním úřadům zdravotním (direktorům), mají své úředníky a stráž zdravotní a podřízeny jsou radám zdravotním v Cařihradu (Conseil supérieur de santé) a mezinárodní radě karanténní a zdravotnictví námořního v Alexandrii, která jest oddělením rady pro veřejné zdravotnictví v Káhiře (Conseil sanitaire maritime et quarantenaire). Nejčelnější stanice turecké, určené pro k-nu poutníků z Indie východní do Mekky, jsou na ostrově Kamaranu 800 km od Džiddy, hlavního cíle karavan a lodí poutnických u Mekky, k ní přidružuje se výpomocná stanice v Abú Sad na ostrově proti přístavu; byly předešlý rok s velkým nákladem moderně zařízeny. V Kamaranu jest tábor pro 5000 poutníků o 5 odděleních po 20 domech, z nichž každý zařízen pro 50 osob; mezi nimi jsou budovy pro správu, lékaře a zámožnější poutníky, pro kuchyni a prádelnu. U přístavu jsou lázně a desinfekční ústav, jimiž každý příchozí projíti musí. Jest tu bakteriologická laboratoř, dům k destillaci vody a k výrobě ledu. Za táborem je dům pro nemocné cholerové a zvláštní dům pro rekonvalescenty. Na březích Egypta jsou stálé karanténní stanice: u pramenů Mojžíšových (Sources de Moise) 4 km před ústím průplavu Suezského, pak El Tor (pro poutníky z Mekky), Suakim, Massava a za průplavem Suez, Port-Said, Damiette a Alexandrie. Pro Rakousko je důležita stanice v Sulině při ústí Dunaje. Také v čelných přístavech ostatních států námořních zřízeny stanice karanténní: Brindisi v Italii, Malta, Toulon, Marseille (na ostrůvku Frioul proti přístavu) ve Francii, Hamburk a Bremerhaven v Německu, Ostende a ústí Skaldy v Belgii, Wards Island pro vystěhovalce do Ameriky 6 mil před přístavem new-yorským.

Pro drobný dobytek ze Srbska (vepře) a z Rumunska (ovce a vepře) jsou kontumační stanice v Steinbruchu a v Itzkani u Sučavy (dle smlouvy z 9. srp. 1893 a 3. pros. 1893). Zde podrobuje se přivezený dobytek prohlídce zvěrolékařů, nemocný a podezřelý se zadrží. Německo má hlavní kar. stanici pro dobytek zámořský u přístavu hamburského. Zde očkuje se tuberkulinem každý kus hovězího dobytka z ciziny, prve než se na trh pustí. Po k-ně 10denní vpáli se mu znamení reakce pozorované. Kusy, které jevily reakci tuberkulosy, nesmějí se dáti více do obchodu, nýbrž odvedou se přímo na jatky.

K-ny vznikly ve středověku, když se po březích italských začala šířiti černá smrt. Modena první zařídila si k-nu v Reggiu r. 1347, Benátky r. 1403 a tak každý stát, ba každé čelnější město zvláště pro sebe, kdykoliv se mu zdálo hrozili nebezpečí se strany souseda. Udržely se jako suverénní prostředek proti moru po celý čas jeho trváni až na naše doby. Ovšem, že opatření k-ní nebyla všude stejná, ba ani vždy účelná, a že obchod tím vydán byl libovůli a překážkám mnohdy nesprávným a bezpodstatným. V čas nebezpečí nevyhověla svému účelu, takže zařízení to mělo již na počátku minulého století četné odpůrce; tak horlili již Stoll a de Ferro proti němu (1780). Avšak na březích Středozemního moře udržovaly se k-ny proti pocestným a zboží z Turecka a z Egypta se vši přísností. Fodéré, přední obránce k-én, chtěl zastřeliti Napoleona, když bez k-ny se svým vojskem přistal z Egypta ve Fréjus. Mnohdy se prodlužovala k. i přes 40 dnů (sereinage). První všeobecná pravidla správy zdravotní o k-ně (réglements) vydána r. 1483 zákonem francouzským, jimiž ve všech přístavech zavedeny byly úřady zdravotní (Bureaux de santé); tím učiněn první krok organisace zdravotnictví námořního. V l. 1805—21 zavedeny byly k-ny proti žluté zimnici, která z Jižní Ameriky zavlečena byla do přístavů středozemních. R. 1831 obnoveny předpisy kar. při vypuknuti cholery. Také při zhoubných neštovicích, při tyfu osutinovém (petechiálním), při malomocenství zaváděny byly k-ny. Vojen. Hranice byla zbytek vojenského kordonu 300 mil dlouhého, který vnikání moru ze zemí tureckých po 4 století zabraňoval. Také Turecko chránilo se podobným kordonem proti zemím východním a knížectví podunajská zařídila stejný kordon na hranicích svých proti Turecku. Poslední policejní řád o moru vydán dekretem dvorní kanceláře ve Vídni z 30. čna 1837 č. 15.591; ustanovuje v povážlivých dobách k-nu 10 dnů, v nebezpečných časech 20 dnů. Osoby, zvířata a zboží z krajů zamořených zůstaly po ten čas pod dohlídkou od ostatních odděleny; věci vykuřovaly se chlórem a parami siřičitými. Rakouský zákon o k-nách námořních je z r. 1852. K-ny podřízeny dvorské radě válečné, jíž náležely též všecky k-ny pozemní. Ustanovení tohoto řádu kar. došla se strany znalců nepříznivého posouzení, neboť již v té době byly četné a podstatné pochybnosti o prospěšnosti k-én vůbec. Byloť obecně známo, že se zejména cholera rozšířila v zemích s k-mi právě tak rychle jako jinde, a proto se poznalo, že k-ny nemohou býti jediným prostředkem ochranným proti nebezpečí, jako dosud obecně za to se mělo. V letech nebezpečí vázl obchod a povstal nedostatek na místech epidemií stížených. Karanténní stanice neměly správného hygienického zařízení, byly známy svou nečistotou a bezúčelnými zbytečnostmi. Mnohé stanice, zejména k-ny pozemní, staly se střediskem cholery; tak rozšířila se cholera v celé Poznani strážníky z Kostrzyně r. 1831. Přístavy za kar. stanice určené nebyly samy assanovány ani dle potřeby zařízeny, v Kamaranu vypukly často kruté místní epidemie mezi poutníky tam zadrženými, zejména mezi služebnictvem. Přísné předpisy postrádaly vědeckého podkladu, neboť desinfekce byla bezúčelná, nebyly známy zárodky, doba inkubace, doba nebezpečí po nemoci, cesta nákazy a účinné prostředky k zničení zárodků. Zejména pak nevědělo se určitě, kdy počíná v inkubaci té které nemoci, jak dlouho trvá nebezpečenství po přestálé nemoci a jak dlouho nemocný isolován býti musí. Předpisy o tom byly nestejné v rozličných státech a v čem souhlasily, neosvědčilo se stejně při rozličných způsobech nemocí morovitých, které současně přicházely. Cholera rychle se rozšířila r. 1831 po zemi přese všecka opatření v přístavech, poněvadž zárodky její na zemi snadněji se udržeti mohou a cesty styku pozemního tak rozmanité jsou, že je všecky vystihnouti nelze. Ve Francii osvědčila se k. proti žluté zimnici, poněvadž tato v přímoří se spíše udržuje a na zemi snáze hyne. Zboží přivážené podrobeno bylo desinfekci bez ohledu na původ a styk s nemocnými. Třídění dle toho, byl-li povrch hladký či srstnatý, bylo libovolné, předepsané procedury zdlouhavé a nespolehlivé, na škodu jakosti. Proto snažily se obchodní státy odstranili opatření karanténní. Anglie již r. 1720 zrušila kar. zákon proti moru a zaváděla ve všech přístavech svých spíše místní opatření zdravotnická, zařizujíc lékařský dozor, nemocnice isolačni, podrobnou evidenci zboží a pozorování osob z krajin zamořených. Touto cestou dosáhla nepopíratelných úspěchů proti ostatním státům. Cholera nikdy tam nenabyla většího rozšíření, ač nebylo tu k-ny a ačkoliv 80% všech lodí průplavem Suezským přicházejících náleží Anglii. Příkladu Anglie následovalo Švédsko, Norsko a Dánsko. Zavlečení žluté zimnice do všech čelných přístavů evropských a zejména dobré výsledky k-én v přístavech francouzských udržovaly poněkud vážnost jejich a zavdaly podnět k tomu, že každý stát staral se dle názorů tam převládajících organisovati své zdravotnictví námořní. Různé zásady a nestejné úspěchy potvrzovaly znenáhla přesvědčení, že třeba především shody v zásadách i prostředcích, jimiž státy evropské společně čeliti mohou nebezpečí morovitých nemocí vůbec. Prospěchy k-én byly ovšem na mnohých místech zřejmé a uznávalo se obecně, že bez nich v době nebezpečí obejiti se nelze, že však nejsou jediným prostředkem ochranným v době nebezpečí. Šlo tedy o příhodné, poměrům obchodu novějšího a vědeckému výzkumu přiměřené jejich upravení.

R. 1847 učinil dr. Gobbi návrh, aby celý systém k-én tureckých a orientálních vůbec podřízen byl dozoru všech mocí evropských a od nich podporován hmotně, tak aby v ostatních zemích byla všecka zařízení karanténní zbytečná. Služba zdravotní měla se dle návrhu toho u všech kar. stanic stejně upraviti zvláštními řády (réglements) ve všech státech platnými, o kterých by se prve shodli zástupci a odborní znalci od jednotlivých států jmenovaní (conference internationale). Dohodnutí to mělo platnosti nabyti mezinárodní smlouvou (convention) jednotlivých států. — Francie, kteráž vydala první řády karanténní na základě zkušeností vědeckých pro všecky přístavy středozemní, ujala se myšlénky té a svolala první mezinárodní konferenci r. 1852 do Paříže vůči stálému nebezpečí moru a cholery; druhá byla v Cařihradě r. 1866, třetí ve Vídni r. 1874, čtvrtá v Římě r. 1885, pátá v Benátkách r. 1892, šestá v Drážďanech r. 1893. Při první konferenci byl projednáván mezinárodní systém karanténní pouze na Středozemním moři a ustanoveno, že lékaři, kteří dosud byli podřízení, mají míti vedení, že pozbyti mají platnosti všecka ustanovení v dobách epidemie prostých, že se má ustanoviti nejkratší doba karanténní, že má vyslán býti lékař, který by na místě nákazy nemoc propuklou studoval, o jejích vlastnostech a postupu se přesvědčil a poměry zdravotní místa i stanic karanténních seznal, aby se na znaleckém základě staly nutné opravy. Smlouva r. 1853 schválena byla státy středozemními (Francií, Neapolí, Sardinií, Toskánou a j.). — Konference cařihradská zabývala se po vypuknutí cholery r. 1866 úvahami o cestách a způsobech nákazy, o prostředcích ochranných na lodích i na drahách, opatřeních isolačních; avšak nevedla k usnesení, poněvadž byly v odporu názory znalců a zájmy sociální, politické a obchodní zastoupené úředníky konsulárními.

Vídeňské mezinárodní konference r. 1874 účastny byly ponejvíce všecky moci evropské, Egypt, Alžír, Vých. Indie, Persie. Všichni znalci shodovali se o potřebě k-ny v Indii, na moři Středozemním a Kaspickém, avšak většinou hlásili se k systému inspekčnímu, který zejména v Anglii jest zaveden. Lodi ze zamořených krajů podrobí se prohlídce nejprve úředníků celních, pak lékařů. Zdraví se propustí hned, jakmile se zanesou jména a cíl cesty do seznamu, nemocní dopraví se do nemocnice isolační a podezřelí zdrží se dva dny na palubě v pozorování; zdravotní úřad oznámí pak všem udaným obcím jména pocestných z krajin zamořených příchozích za tím účelem, aby je obce samy odevzdaly dohlídce lékařské; jen zboží výkaly potřísněné a věci ve styku s nemocnými se desinfikují. — Mimo to bylo poukázáno na potřebu organisace zdravotnictví veřejného, na zřízení mezinárodní kommisse zdravotní s náležitou dotací, jíž by náleželo obírati se studiem o postupu nemocí těch a podávati ostatním mocím zprávy spolehlivé a dobrozdání odborná. K-ny obmezily by se na míru nejužší, kdež jejich užitečnost byla všeobecně uznána a dokázána. Zásady ty nalezly ohlasu ve všech zákonodárných ustanoveních pozdějších, zejména v zákonníku italském. — Mezinárodní konference v Římě r. 1885 navrhla reformy podstatné ústy Prousta, které došly obecného souhlasu; a sice, aby místo pobytu a přistání lodi pokládáno bylo za rozhodné, aby propuštěny byly lodi, které důkaz podají, že s nákazou ve styk nepřišly. Z této zásady jde první pravidlo profylaxe, aby se lodi na místě odjezdu chránily styku s nemocnými a podezřelým zbožím, a druhé, aby jen ty, které to prokázati nemohou, na místě příchodu podrobeny byly prohlídce lékařské; další pravidla, aby byli na lodích lékaři ustanoveni, místa k isolování nemocných napřed určena a přístroje desinfekční pohotově, konečně aby se přístavy assanovaly, aby se zařídila stálá inspekce zdravotní v Rudém moři pouze a pak na místě příchodu, aby pozorování netrvalo déle 5 dnů. Zásady ty byly všeobecně schváleny a tvoří základ všech opatření zdravotních na moři pro všecky státy evropské.

Konferencí benátské a drážďanské bylo proto třeba, že vynálezem zárodků cholery na jevo přišlo mnoho nových fakt a že urovnání předpisů zákonných v souhlase s novými výzkumy bylo nevyhnutelné. Smlouvy mezinárodní na základě usnesení těch schváleny jsou ode všech čelných států evropských. Smlouva Benátská tvoří základ opatření proti nákazám na moři a podepsána jest Rakouskem, Německem, Belgií, Dánskem, Španělskem, Italií, Francií, Anglií, Řeckem, Nizozemskem, Portugaly, Ruskem, Švédském, Norskem a Tureckem. V Rakousku nabyla platnosti 31. čce 1892. Smlouva Drážďanská, týkající se opatření na zemi v čas cholery, uveřejněna byla r. 1893 v říš. zákonníku č. 68 a jest platna pro státy svrchu jmenované kromě Turecka, Černé Hory, Norska, Švédska a Dánska. Podstatná ustanovení smlouvy Benátské týkají se organisace mezinárodního stálého dozoru při průplavu Suezském a opatření na lodích přistalých ze zamořených krajů východních. Dozor soustředěn v Egyptě. Na mezinárodní radě karanténní a zdravotnictví veřejného v Alexandrii jest, aby postup nemocí morovitých v zemích východních v patrnosti měla a dle toho kraj neb přístav některý za zamořený prohlásila; konečné aby ustanovovala a zrušovala opatření zdravotní na ochranu proti zavlečení nemocí epidemických a morů dobytčích do Egypta a do ostatních zemí smlouvou vázaných, jak toho nebezpečí nákazy vyžaduje. Rada ta skládá se z 9 členů vládou egyptskou jmenovaných, z nichž jsou 4 lékaři (všichni Angličané), a ze 14 delegátů vlád evropských. Vláda egyptská jmenuje předsedu (Angličana), gener. inspektora (doktora lékařství v Evropě vzdělaného), inspektora zdravotního v Alexandrii a inspektora veterinářského. Zástupci mocí ostatních jsou lékaři odborně vzdělaní nebo vicekonsulové. Lodi, místní potřebě sloužící, jsou prosty vší dohlídky, každá cizí loď musí se vykázati pasem zdravotním, vystaveným 28 hodin před odjezdem, na kterém potvrzen jest zdravotní stav v zemi, již opustila, počet mužstva nákladu a pocestných a stav zdravotní při odplutí. Není-li nakažlivých nemocí v místě, odkud loď vyšla, jest pas čistý a loď přistane v přístavu (patente netto). Lodi z přístavů zamořených zůstanou mimo přístav, vztyčí žlutý prapor a podrobí se ihned prohlídce lékaře. Nepodezřelé (indemne) propustí se hned do přístavu, podezřelé a zamořené (suspect, infect) se zadrží, dostanou zdravotní stráž a zakotví v postranním místě mimo přístav. Zamořené jsou lodi, které za posledních 7 dnů měly jednoho nebo více nemocných na palubě, podezřelé, které před odjezdem nebo na cestě měly nemocné. Lodi zamořené odevzdají nemocné do nemocnice, osoby s nemocnými ve styk přišlé zadrží se v odloučených místnostech a zůstanou 5 dní v pozorování. Desinfekce míst a zboží, které byly ve styku s nemocnými, vykoná se během 24 hodin. Lodi, které mají lékaře a přístroj desinfekční, mohou plouti v k-ně přes průplav pod dohlídkou, nesmějí nikde k břehu přistati a s ostatními loďmi ve styk přijíti; důstojník zdravotní doprovodí je až do Port Saidu. Voda k pití musí se vyměniti.

Desinfekce koná se takto: 1. Hadry se spálí. 2. Prádlo, potřebované věci ložní, nošené šatstvo, koberce a cenné papíry vloží se, jsou-li znečistěné, do přístroje desinfekčního, v němž zůstanou v teplotě 105—110° C 10—15 minut. 3. Látky kožené a dřevěné omývají se roztokem sublimátu 1:1000 s přísadou 5 g kys. solné; ošetřovatelé nemocných omývají si ruce a obličej roztokem sublimátu 1:2000. Věci kovové a nástroje desinfikují se roztokem 5% kys. karbolové, výkaly čerstvým mlékem vápenným. 4. V místnostech, kde se zdržovali nemocní, omývají se stěny roztokem sublimátu s přísadou 10% líhu a 2 hodiny na to opláchnou se vodou. 5. Voda na zpodině lodi nashromážděná se smísí se síranem železitým nebo sublimátem. Lodi, které nemíní se podrobiti předpisu námořního úřadu zdravotního, mohou se bez překážky vydati na širé moře. Lodi na cestě po Dunaji zadrží se v Sulině k prohlídce lékařské a k desinfekci a připustí se k plavbě, jsou-li všecky osoby zdrávy; tyto obdrží pak zdravotní pas (patent) a mohou přistati všude ku břehu. Lodi podezřelé zdrží se nejdéle 3 dny, vymění vodu k pití a provedou potřebnou desinfekci věcí a zpodní vody na lodi. Na další plavbě jsou zřízeny stanice zdravotní, vedené lékaři. V těch opatří se dobrá voda k pití a potřebné prostředky k desinfekci; na každé stanici prohlíží se loď; osoby nemocné a podezřelé se vyplaví na břeh a uloží ve zvláštních místnostech isolačních; kabiny, ložnice nemocných, potřísněná místa a zboží se desinfikuje.

Smlouvou Drážďanskou zrušují se všecky k-ny na zemi. Každý stát má na svých vodních cestách upravenou službu zdravotní tak, že aspoň jeden přístav může přijmouti lodi v jakémkoliv stavu zdravotním. Nemocní převezou se na břeh, podezřelí vystoupí též a zůstanou 5 dní od posledního onemocnění na lodi v pozorování, ostatní cestující podrobí se prohlídce zdravotní; zboží znečistěné a zpodní voda se desinfikuje, voda k pití se vyměňuje. Kde se morovitá nemoc vyskytla, vyznačí vláda státu sama obvod zamořený (circumscription), t. j. čásť k jednomu správnímu okrsku patřící, na př. obec, přístav, ostrov, okres, provincii atd., a sdělí to diplomatickou cestou vládám ostatním. Tím prohlášením počínají opatření ochranná na vůkol a trvají přes 5 dnů po skončení nemoci. Ze zamořených míst zakázán jest: 1. dovoz špinavého prádla, starých šatů, opotřebovaných věcí tržních a 2. dovoz hadrů a odpadků kromě těch, jež jsou stlačený hydraulickým tlakem a známkou o svém původu opatřeny, odpadků čistých z přádelen, tkalcoven a bělidel (Shoddy). Skrze obvod zamořený smí se převážeti jen zboží tak zaobalené, že styk s okolím je nemožný. Zapovězené zboží nezadrží se na hranicích, nýbrž desinfikuje se hned. Pocestní podrobeni jsou dohlídce celního a služebního personálu na drahách a na hranici přehlíží je lékař zároveň při přehlídce celní. Na místě své cesty zůstanou pocestní z krajin zamořených pod dohledem lékařů obecních po 5 dnů. Proti vystěhovalcům, cikánům a tulákům jsou zvláštní opatření. Anglie přistoupila ke smlouvě s výhradou, že nebudou osoby zdravé, které na zamořené lodi přistaly v Anglicku, podrobeny žádné observaci, nýbrž pouze prohlídce lékařské. Ve smlouvách těch přidružen jest anglický systém inspekční systému karanténnímu dle nových názorů zlepšenému. Výzkumy novějšími proveden důkaz, že prvním ochranným prostředkem jak proti nemocem morovitým, tak i proti nemocem nakažlivým vůbec je správné a všeobecné udržování čistoty, kterou zaručují nejlépe místní zařízení zdravotní t. zv. práce assanační. Prováděti je náleží v dobách klidných; osvědčily se jako nejbezpečnější prostředek proti morům a nákaze. Kde místní assanace je provedena, tam pozbyla nákaza své zhoubnosti, protože nenalézá podmínek, aby se udržela a rozšířila. Výjimečná opatření karanténní jsou uznáním nedostatků zdravotních a pozbývají významu tím spíše, čím více assanace v zemi pokročila. Pokrok, který Anglii zařízením assanačním vzešel, že se vůbec nemusí hrozili zavlečení nákazy z ciziny, jest nejlepším důkazem, že tato cesta jest jedině správná a že assanace místní jest nejbezpečnějším cílem všeho snažení zdravotnického. –lc.