Ottův slovník naučný/Karafiát (osoby)

Ottův slovník naučný
Karafiát	Karafiát (osoby)	Karafinka

Údaje o textu
Titulek:	Karafiát (osoby)
Autor:	neuveden, Bohumil Mareš
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 1002. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jan Karafiát

Karafiát: 1) K. Václav, reform. farář a spisovatel český (* 1794 v Jimramově na Moravě — † 1874 v Telecím v Čechách). Studoval v Prešpurku, kde bydlil s Fr. Palackým. Jsa kandidátem farního úřadu pobyl krátce v Pardubicích jako soukr. učitel v rodině jakéhos plukovníka, rovněž v Jimramově jako pomocník superintendenta Blažka. Po dvouletém pobytu v úřadě faráře v Německém na Moravě byl r. 1822 zvolen za faráře v Telecím u Poličky, kde až do své smrti setrval. Kromě péče o sbor, jemuž sebral značný dotační fond i založil a opatřil nové školy v Březinách a Pustém Rybném, zanášel se pilně i literaturou klassickou i bohoslovnou, hlavně praktickou, maje důvěrné styky s Matějem Jos. Sychrou. Sepsal: Kebesa Thebánského tabule t. j. vtipné a užitečné vyobrazení pravé moudrosti a šťastného života (přel. z řečtiny, Praha, 1824); Modlitby ranní a večerní pro evanjel. křesťany, velká i malá sbírka pro oboje pohlaví (»Karafiátky«, jež byly velmi rozšířeny, vyd. v Karlíně); Kancionál t. zv. Brněnský, hlavně na Moravě užívaný, malý bratrský podle Elsnerova berlínského z r. 1753, anonymně třikrát jím vydaný (Praha, 1850 a 1852).

2) K. Jan, reform. farář a spisovatel český (* 1846 v Jimramově na Moravě), z rodiny K-ů pro svou vzdělanost vážené, v níž na poč. tohoto století vynikl Josef K., maje vzácnou sbírku starších i novějších knih českých i cizojazyčných hojně užívanou přítelem rodiny, známým buditelem národním, děkanem Mat. Jos. Sychrou, a Jan K., obchodník v Brně, jenž vydávání a rozšiřování českých knih obětavě podporoval. Studoval na gymnasiu v Güterslohu, bohosloví v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. R. 1874 byl duchovním správcem na evang. učit. semináři v Čáslavi, r. 1875 byl zřízen na úřad kazatelský a uveden jako farář ve Valašské Hrubé Lhotě na Moravě. Vzdav se r. 1895 úřadu tráví od té doby v Praze. Za 20letého pobytu na Hr. Lhotě učinil poměrně zdařený pokus spravovati církevní sbor dle pravidel nejpřísnějšího círk. řádu v duchu kalvínsky reformovaném. K. je z předních učenců české církve reformované, v bohosloví odborník na slovo vzatý, zvláště v biblické linguistice. Vydal všechny své spisy v Praze anonymně. Sepsal: Mistr Jan Hus, povahopis našeho reformátora (1872, 2. vyd. 1893); Kamarádi, povídka ze života pro život (1873, 2. vyd. 1894); Broučci, povídka pro malé i veliké děti (1876 , 2. vyd. 1895); Reformovaný zpěvník obsahující 150 žalmů a 52 vybraných písní (1876); Rozbor Kralického Nového zákona co do řeči i překladu; s historií našeho biblického textu (1878), spis vědecký a kritický, podávající napřed historii textu kralického Nov. zák. ve všech vydáních jeho od Blahoslava do nejnovější doby a potom v rozboru dokazující výbornosti jeho, pokud se týče řeči, ač nezamlčuje ani vad překladu. Kromě toho jsa dětským povídkářem psal K. do »Přítele dítek« povídky. Vydává v Praze od r. 1896 měsíčník »Reformované Listy«. BM.