Ottův slovník naučný/Kanitz

Ottův slovník naučný
Kanina	Kanitz	Kaniža

Údaje o textu
Titulek:	Kanitz
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 920-921. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Felix Kanitz

Kanitz: 1) K. Filip Felix, cestovatel, národopisec a archaeolog (* 1829 v Budapešti), studoval ve Vídni od r. 1846 hlavně dějiny umění, podnikl cesty po Německu, Francii, Belgii a Itálii a navštívil r. 1858 Dalmacii, Hercegovinu a Černou Horu, r. 1859 poprvé Srbsko a Bulharsko. Mnohá z následujících 30 let strávil pak na poloostrově Balkánském, o jehož výzkum získal si zásluh velikolepých. Ještě na podzim r. 1889 podnikl tam cestu. R. 1878 organisoval rakouskou sekci anthropologicko-etnnografickou na výstavě v Paříži a r. 1879 předsedal vedle Brocy a Quatrefage na mezinárodním ethnogr. kongressu v Moskvě. Sídlí ve Vídni. Napsal díla: Die römischen Funde in Serbien (Víd., 1861);. nádherné dílo Serbiens byzantinische Monumente (t., 1862), důležité pro dějiny středověkého umění vůbec; Reise in Südserbien und Nordbulgarien (t., 1868); Serbien, historisch-ethnogr. Reisestudien aus d. J. 1859—68 (Lip., 1868, 2. vyd. 1877); Donau-Bulgarien u. der Balkan, historisch-ethnogr. Reisestudien aus d. J. 1860—75 (t., 1875—79, 3. sv., 3. vyd. t., 1882); Katechismus der Ornamentik (4. vyd. t., 1891); Römische Studien in Serbien (Vídeň, 1892) a několik větších prací v publikacích akademie věd ve Vídni, jakož i v odborných časopisech.

2) Hans Wilh. Alex. von K., hrabě, politik něm. (* 1841 v Mednikách ve východ. Prusích), studoval práva v Berlíně a Heidelberce, byl pak auskultatorem (1862), referendářem (1864) a r. 1869—77 venkovským radou kraje sprottavského; od té doby spravuje své statky u Wormdittu. R. 1869 byv zvolen do severoněmeckého říšského sněmu připojil se k německo-konservativní straně a je odtud vynikajícím stoupencem agrárního směru v německém říšském sněmu (od r. 1889) a pruské sněmovně poslanecké (od r. 1855S); působil tu hlavně k vytvoření soustavy cel ochranných a hájil zájmy zemědělské při tvorbě tarifů železničních a smlouvách obchodních. Od r. 1894 usiluje K. o zmonopolisováni cen cizího obilí. V dubnu r. 1894 podal návrh svůj v říšském něm. sněmu poprvé, a když byl zamítnut, v březnu r. 1895 podruhé. Naposledy byl zamítnut návrh jeho v lednu r. 1896. Ceny obili má dle návrhu K-ova určovati stát; přebytky z prodeje mají plynouti částečně do říšské pokladny a částečně má z nich být založen zvláštní reservní fond. Návrhem tímto míní strana K-ova udržeti jednak ceny domácího obilí na prostřední výši a jednak odstraniti zemědělskou krisi. K. napsal: Aphorismen über Getreidezölle (Berlín, 1879); Das Wirtschaftsprogramm des Reichskanzlers (t., 1879); Die Denkschrift Delbrücks über Getreidezölle (1879) ; Die preussischen Ostprovinzen u. die Zollreform (1880).

3) K. August, botanik uherský (* 1843 v Lugoši v Uhrách — † 1896 v Kološi), studoval ve Vídni a Tubinkách, konal studijní cesty po Evropě, r. 1869 stal se prof. přírodopisu na hospodářské akademii v Starých Hradech uherských, r, 1872 prof. botaniky na universitě a ředitelem bot. zahrady v Kološi. Zabýval se dějinami botaniky v Uhrách, hlavně pak studiemi květeny zemi rak.-uher. a balkánských a některých krajin mimoevropských. Vydal hlavně: Geschichte der Botanik in Ungarn (Hannover, 1863); Uebersicht der pflanzengeografischen Verhälinisse Ungarns, Siebenbürgens, Dalmatiens, Kroatiens u. Slawoniens; Anthophyta quae in Japonia etc. (seznam rostlin sbíraných Weissem v Japonsku, Pešt, 1878); Plantae Romaniae hucusque cognitae (Kološ, 1879—81); Die botanischen Resultate der Zentralasiatischen Expedition des Grafen Bela Széchény. S Aschersonem vydal seznam rostlin Srbska, Bosny, Hercegoviny, Černé Hory a Albánie (Kološ, 1877), s Knappem, Schulzem a Müggenburgem vydal květenu Slavonska, v časopisu Linnaea (1863) a ve spisech vídeňské zoologicko-botanické společnosti (1862) vydal práce Kitaibelovy, od r. 1877 redigoval v Kološi uherský časopis botanický.