Ottův slovník naučný/Kamenec (obec)

Ottův slovník naučný
Kamenec	Kamenec (obec)	Kamének

Údaje o textu
Titulek:	Kamenec (obec)
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. S. 845. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Kamenec (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Kamenec (Holasovice), Kamenec (Holice), Kamenec (okres Rokycany), Kamenec u Poličky

Kamenec: 1) K., osada u Holic v Čechách, hejt. pardubickém; 19 d., 112 ob. č. (1890). — 2) K. (Weissengrün), osada t. u Němčic, hejt. a okr. Rokycany, fara a pš. Radnice; 42 d., 249 ob. č., 4 n. (1890), továrna na chemikálie a ložiska sirníku železitého. — 3) K. (Stegreifen), ves t. nad Metují, hejt. Broumov, okr. a pš. Teplice, fara Hor. Teplice; 26 d., 176 ob. n. (1890), tkalcovství. Na blízku stával hrad Střemen, r. 1534 již sesutý. — 4) K., osada t. u Penčína, hejt, okr. a pš. Turnov, fara Loukov; 23 d., 129 ob. č. (1890). — 5) K. Nový (Neu Steindorf), osada t., hejt., okr., fara a pš. Polička; 32 d., 184 ob. č. (1890). — 6) K. Starý (Alt Steindorf), ves t.; 87 d., 477 ob. č., 4 n. (1890), pivovar města Poličky, cihelna, pila, mlýn. — 7) K., někdy hrad t. neznámého položení; připomíná se (1088) v zakl. listu vyšehradském a ještě r. 1130 se uvádí.

8) K. (pol. Kamieniec), předměstí Těšína ve Slezsku; 82 d., 505 ob. pol., 21 č., 839 n. (1890). — 9) K. (Kamenz), osada ve Slezsku, hejt. a okr. Opava, fara Neplachovice, pš. Škrochovice; 29 d., 259 ob. č., 11 n. (1890). Alod. statek Leopoldiny bar. Widmannové.

10) K., maď. Szombathely [som-helj], něm. Steinamanger, hl. město uherské stolice Železné na říčce Perintě a na želez, tratích Vídeňské Nové Město–Velká Kaniža–Barcs, K.Kysek, Raab–Kis Czell–Fehring a K.–Pinkafeld, má magistrát, jest sídlem stoličních úřadů, soudního dvora, okr. soudu, finanč. ředitelství a řím.-katol. biskupa, má krásný dóm z r. 1797—1821 s 2 věžemi, kapitulu, biskupský palác, stoliční dům, františk. a dominik. klášter, praemonstrátské vyšší gymnasium, biskupský seminář, archaeologické museum, divadlo, železniční dílny, plynárnu, výrobu mýdla a octa, koželužství a 16.133 ob. (1890), většinou Maďarú. Jest rodištěm sv. Martina a stojí na místě býv. římského města Sabaria, z něhož se zachovaly zbytky triumfálního pomníku, vodovodu a četné drobnější starožitnosti, uložené v museích kameneckém a budapešťském.

11) K. Litevský, město v ruské gub. grodenské a újezdě bretském na ř. Losně (přít. Bugu), má 1640 ob. (1893), pravosl. a katol. chrám, žid. modlitebnu, pš. a telegr. Bylo založeno knížetem Vladimírem Ivanem Vasilkovičem r. 1276 jako krajní ruské místo na hranici litevské, počátkem XIV. st. zmocnili se ho Litvané, r. 1383 mazovecký kníže Januš, načež s Litvou připadlo k Polsku.

12) K. Podolský, gubernské a újezdové město v ruské gub. podolské na vysokém a útesovitém poloostrově řeky Smotriče v krajině půvabné s příjemným podnebím (prům. roční teplota +8.17° C). Město má 36.951 ob. (1893), z nichž jest 18.481 pravosl., 13.866 židů, 4150 katol. a 454 jiného vyznání, dále mužský klášter, 18 pravosl. chrámů, z nichž kathedrální má bohatý církevně-historický poklad s 1196 předměty, 4 kostely katol. a 32 žid. modliteben. V místě jest dívčí i chlapčí gymnasium, duchovní seminář, škola porodnická, eparchiální školy, škola malířská, 5 škol měšťanských, řemeslnická a několik soukromých, opatrovna, ústav slepců, dobročinný spolek, 8 nemocnic, chudobinec, bezplatná léčebna, očkovací ústav, filiálka říšské banky ruské, 2 divadla, 2 časopisy atd. Ze závodů průmyslových jest zde pivovar, 4 továrny na tabák, továrna na vatu, vodní mlýn a 2 továrny na umělé minerální vody. K. P. byl již r. 1396 silnou pevností a dle zaručených zpráv byla pevnost ta jen obnovena na místě města stávajícího již před prvním nájezdem Tatarů do Evropy. V XV. a XVI. st. trpěl K. P. útoky Turků a Multanců, v XVII. stol. i kozáků, v l. 1672—99 byl v rukou tureckých, pak vrácen opětně Polsku, načež r. 1793 přešel s Podolím v panství ruské a učiněn r. 1796 městem gubernským, r. 1798 pak sídlem řeckovýchodního biskupa (podolského a braclavského). Z opevnění města zrušeného r. 1812 zachovala se tvrz naproti městu a starý zámek. — Podolsko-kamenecký nebo kamenecký újezd leží v z. úhlu gubernie v levo od Dněstru na hranici Haliče, od níž jej odděluje řeka Zbruč, a zaujímá 2884.2 km². Jižní část újezdu tvoří nízkou rovinu skloněnou mírně k Dněstru, kdežto sever jest pahorkatý a rozrytý hlubokými úvaly říčními, jsa prostoupen řadou návrší tvaru kráterovitého, která dříve pokládána za vyhaslé sopky. Hlavní řekou újezdu jest Dněstr a jeho levé přítoky: Zbruč, Žvaneč, Smotrič, Mukša a Tarnova; větších jezer a močálů v újezdě není. V ohledu geologickém tvoří podklad újezdu útvar silurský, který na j. vystupuje na povrch, kdežto na s. zakryt jest útvary křídovým a terciérním. Obyvatel jest 233.916 (1893), mezi nimi 167.640 pravosl., 35.667 židů, 30.342 kat. a 263 evangelíků. Kostelů má új. 135, farních škol 98 a ministerských 28. Hlavním zaměstnáním obyv. jest orba a pěstuje se: pšenice, žito, oves, ječmen, pohanka, kukuřice a brambory. V rozkvětu jest i lukařství, vinařství, pěstování tabáku (11.000 kg), zahradnictví, ovocnářství a chov dobytka (38.713 koní, 54.189 skotu, 46.293 ovci a 25.726 vepřů); v új. jest 13 hřebčinců. Z užitečných nerostů dobývá se kaolin, hlína hrnčířská, výborná sádra, fosforit a mlýnský kámen; průmyslových závodů jest 58 s roč. výrobou za 1½ mill, rublů, obchod však nepatrný.

13) K., luž. Kameňc, něm. Camenz, Kamenz, hlav. m. hejtmanství v saském krajském hejtm. budyšínském, 243 m n. m. při úpatí Hutbergu, na Černém Halstrově a žel. tratích Lubňov–K., Arnsdort–K. a K.–Zlý Komorov (Senftenberg). Jest sídlem hejtmanství, soudu, pošt. a telegr. úřadu, má 4 evang. kostely, z nichž hlavní gotický chrám pochází z r. 1235, chrám sv. Justa z r. 1377 a býv. klášterní kostel (z r. 1499), v němž každých 14 dni se konají služby boží pro lužicko-srbské obyv., kostel katol., novou radnici v byzantském slohu, pomník zdejšího rodáka Lessinga na Školském náměstí, měst. knihovnu, sbírku biblických starožitností, dvě měst. šk., soukenickou šk., Lessingovu nemocnici, přádelnu vlny, značné soukenictví; výr. hedváb, látek, barvírny, hrnčířství, výr. zboží ohnivzdorného, lamp a zboží skleněného, pernikářství, pivovarnictví, truhlářství, bednářství, mydlářství, zahradnictví, zelinářství, velké trhy obilní a na dobytek a 7729 ob. (1895) valnou většinou protest. Lužičtí Srbové žijí zde v počtu nevelkém. V okolí velké lomy žulové a dioritové se značným vývozem stavebního kamene a léčebné místo Marienborn-Schmeckwitz. — Staré město K. založil brzo po r. 1200 Bernard I. z rodu Vestů a Bernard II. vystavěl pak r. 1248 Nové město. R. 1318 koupil je Valdemar Braniborský. Ale již v roce násl., po smrti Valdemarově, podrobilo se město králi českému. R. 1346 přistoupilo ke spolku šesti měst lužických, jenž namířen byl proti loupežným rytířům. R. 1409 získalo koupí i zdejší zámek, dalo jej však již r. 1432 snésti, obávajíc se obležení od Husitů. Přes to utrpělo v husitských válkách i později ve válce třicetileté mnoho škod. R. 1635 připadlo ke Kursasku. — Hejtmanství kamenecké má na 695.94 km² ve 4 městech, 121 venkovských obcích a 50 panských okresech 62.278 ob. (1890). — Srv. Bönisch, Historisch-stat.-geograph. Topographie der Stadt Camenz (K., 1824—26); Urkundenbuch der St. Kamenz u, Löbau (Lip., 1883).

14) K., ves pruská, viz Kamienica 2).