Ottův slovník naučný/Judas

Ottův slovník naučný
Judaismus	Judas	Juda Samovila

Údaje o textu
Titulek:	Judas
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha: J. Otto, 1898. S. 650. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Judas: 1) J. Galilejský, u Jos. Flavia dle své vlasti Gaulonaios zvaný (* ok. 50 př. Kr. — † 7 po Kr.). Pocházel z Gamaly na vých. břehu jez. Nazaretského a stál s farisejcem Saddúkem v čele vzbouření galilejského proti Římanům, při jehož potlačení i sám usmrcen. Stoupenci jeho rodiny, proslulí Zeloté (hebr. Kannáím), byli příčinou velké války židovské (66—70 po Kr.).

2) J. Iškariot viz Jidáš.

3) J. Jakubův, dle Lukáše (6, 16) jeden z 12 učenníků Ježíšových. Stotožňován ode dávna se stejnojmenným synem Alfeovým, bratrem Jakuba ml. (v. t). V evang. sv. Matouše (10, 3) vyskytuje se místo něho Lebbaeus, kdežto sv. Marek (3, 18) zove jej Thaddaeus. Různost tato vysvětlována již za starověku tím, že Lebbaeus a Thaddaeus považována za příjmení Judova. O osudech jeho nevíme ničeho. Dle západní legendy zemřel jako mučenník v Persii, kde se sv. Šimonem apoštoloval. Bývá i přímo stotožňován buď se Šimonem nebo zase s apoštolem Parthů Tomášem, jako v legendě edesské. Táž legenda připisuje mu i pokřestaněni Edessy. Svátek jeho světí církev latinská 28. srpna, Řekové 16. května. Od »Judy, bratra Jakubova«, pochází poslední list novozákonní, napomínající věřící k setrvání v pravdě vzhledem k učení gnostickému. V kanónu vyskytuje se od IV. stol. po Kr.

4) J. Makkabejský viz Makkabejci