Ottův slovník naučný/Jistota

Ottův slovník naučný
Jistina	Jistota	Jišov

Údaje o textu
Titulek:	Jistota
Autor:	neznámý, Václav Šediva, Ferdinand Pantůček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. s. 564–565. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jistota (zajištění závazků)

Jistota (kauce), užívá se v právu ve smyslu širším i užším. Mám-li nějaké právo, kteréž se strany druhé má býti splněno, chci často míti jistotu, že se tak stane. Snažím se tedy, abych porušení tohoto svého práva se strany osoby zavázané buď vůbec zamezil nebo, není-li to možno, abych pro ten případ, že porušení přece se stane, měl jinou satisfakci. V tomto druhém případě žádám tedy, buď aby vedle osoby přímo zavázané vzala na sebe závazek ještě osoba jiná (rukojemství), anebo se spokojím, dá-li mi dlužník (v širším slova smyslu) do zástavy nějakou věc, na kterou mohu sáhnouti pro případ, že dlužník přímému svému závazku nedostojí. Různé ty shora naznačené způsoby zabezpečení osoby oprávněné nazýváme j-tou v širším slova smyslu. Naproti tomu rozumí se j-tou v užším slova smyslu peněžná summa, která jako zástava sloužiti má k pojištění osoby oprávněné. red.

J. sirotčí (též pupillná, pragmatická) značí míru hodnoty, po kterou zákon uznává nemovitosti za dosti bezpečny, by na ně jako zástavu byly peníze sirotkům náležející zapůjčovány za tím účelem, aby zúročením daly užitek. Takovéto uložení sirotčích peněz na úroky pokládá zákon (§ 230. obč. zák.) za bezpečné, jen pokud pohledávání peněz těch i s dluhy snad již předcházejícími nepřesahuje polovici hodnoty při domech a dvě třetiny hodnoty při pozemcích. Hodnotu sluší zjistiti z pravidla soudním odhadem, po případě však lze ji také stanoviti dle zásad výnosem fin. min. z 25. led. 1884 č. 18. ř. z. a zákonem z 9. ún. 1882 č. 17. ř. z. pro poplatkové úřady daných (t. j. při pozemcích 70násobnou částkou daně pozemkové a při domech v místech podrobených dani činžovní 60násobnou částkou daně této). Při domech nezbudovaných ze hmot ohni vzdorujících lze zření bráti jen k hodnotě staveniště; také na domy stížené závazkem, že ve případě války mají býti sbořeny, a na statky svěřenské nelze sirotčí peníze zapůjčiti. Šd.

J. žalobní (žalobní kauce, j. pro náklady na rozepři) záleží v tom, že žalovaný může za určitých podmínek žádati od žalobce, aby poskytl úplné jeho uspokojení pro náklady jemu po případě v rozepři přisouzené, a dokud tento tak neučiní, jest zbaven povinnosti rozepři vésti. Dle staršího práva rakouského byl povinen kauci žalobní zříditi na žádost žalovaného každý žalobce, jehož zámožnost v zemi (korunní) nebyla dostatečně známa, leč že by byl nemožnost svoji tak učiniti přísahou stvrdil (přísaha o chudobě – paupertní). Sproštěn povinnosti této byl jen žalobce, kterému pro dotčený spor bylo uděleno právo chudých, aerár jako žalobce vystupující a pokud šlo o spory likvidační a lokační, správce konkursní podstaty. Povinnosti té vůbec nebylo v rozepřích bagatelních a dle zvyku soudní praxe v rozepřích manželských, směnečných, mandátních, nájemních a držebních. Dle nových zákonů processních z 1. srp. 1895 č. 112 a 113. ř. z. jest povinnost dáti j-tu žalobní uložena toliko žalobci cizinci a i tento jest zbaven povinnosti této: a) jestliže státní smlouvy se státem cizince uzavřené jiné nařizují; b) jestliže Rakušané ve státě cizincově ve stejném případě také j-tu žalobní dáti nemusí; c) jestliže cizinec pro rozepři tuto právo chudých obdržel; d) jestliže žalobce má v Rakousku dosti jmění nemovitého nebo pohledávek hypothekárních, aby tím náklady sporu byly kryty; e) ve všech sporech manželských, při žalobách rozkazních, směnečných, žalobách na vzájem a žalobách podaných následkem soudního, veřejného vyzvání. Konečně nemusí f) dáti j-tu žalobní uherský příslušník před soudem rakouským jako žalobce vystupující, jestliže přináležeje k vojsku nebo námořskému loďstvu jest ustanoven při nějakém úřadě společném. Dle staršího práva mohl žalovaný žádati za j-tu žalobní kdykoli, zejména i během sporu. Žádal-li ji však dříve, než v rozepři se pustil, nemusil na žalobu odpovídati, dokud o jeho žádosti nebylo rozhodnuto pravoplatně, pokud se týče, pokud nebyla j. dána. Dle nového práva musí žalovaný návrh na zřízení j-ty pro náklady učiniti nejposléze při prvním roku o žalobě nařízeném a dříve než v jednání ve věci hlavní se pustil, jinak právo toto ztrácí. Pouze výjimkou jest mu dovoleno i později návrh onen učiniti, když později teprve podmínky, za kterých o j-tu žalobní žádati lze, se dostavily nebo kauce již zřízená nedostatečnou se býti objevuje a není taková čásť nároku žalobcova nepopřena, že tato dostatečnou úhradu pro náklady skýtá. Byl-li návrh na zřízení j-ty žalobní učiněn ať při prvém roku, ať za podmínek výše uvedených později, přerušuje se až do rozhodnutí o něm vedení rozepře. (Návrh na doplnění j-ty již složené účinku tohoto nemá.) O návrhu takovém rozhoduje soudce první rok řídící resp. soud (senát) po výslechu obou stran usnesením, proti němuž jest rekurs dopuštěn. Vyhovuje-li soudce žádosti žalovaného, nařizuje žalobci, aby v určité lhůtě j-tu ve výši dle pravděpodobného obnosu nákladů sporu stanovené buď hotově nebo v cenných papírech k soudu složil, nebo přísahu vykonal, že tak učiniti nemůže. Nesplní-li žalobce tohoto příkazu, může žalovaný navrhnouti, aby bylo prohlášeno, že jest vzata žaloba zpět, resp. byla-li kauce žádána odpůrcem odvolatelovým během řízení v stolici druhé, že odvolání jest zpět vzato. Složil-li žalobce j-tu, pokračuje se k návrhu jedné ze stran v rozepři zatím přerušené. Byl-li nárok na zřízení j-ty soudem zamítnut, může soud i před právní mocí tohoto usnesení naříditi pokračování ve sporu přerušeném, aniž nařízení toto stížnosti podléhá. Nesloží-li žalovaný obnos k doplnění kauce potřebný, může býti výrok doplnění toto ukládající, jakmile vejde v právní moc, exekučně proveden. Náklady spojené s jednáním o návrhu za j-tu žalobní nese strana, která v tomto jednání incidenčním podlehla. Pčk.