| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Jespáci |
| Autor: |
Bohumil Bauše |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný: Třináctý díl. Praha: J. Otto, 1898. S. 281. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jespák |
Jespáci tvoří několik rodů bahňáků slukovitých, z nichž nejpověstnější svými jarními turnaji jest j-ák bojovný (Machetes pugnax). Od ostatních sluk liší se rovným zobákem zdéli hlavy, kratším nártu; ve špičatých křídlech jest 1 letka nejdelší, ocas krátký, zakulacený, prostřední a vnější prst spojen blanou, krátký zadní prst vysoko vklouben. Peří mění se velice; široký a pohyblivý límec z delších per u samečka na jaře se vyvinující bývá narezivělý, tečkovaný, žlutohnědý i docela černý; na podzim límec i chocholka se ztrácejí. Menší samička jest šedohnědá. Délka samečka 30—32 cm (samičky 24—26), křídel 19, ocasu 8 cm. Domovem jest j-ák bojovný v chladnějších končinách Evropy a Asie, hnízdí se porůznu i v Čechách, objevuje se v mokrých nížinách hlavně jen v tahu. Z jara jsou samečkové velmi bojechtiví, utkávají se na příhodných kolbištích v soubojích, jež po hodiny trvati mohou, při nichž zuřivě zobákem po sobě klovají, valně si však neubližují; boj rozhoduje se vždy na místě, nikdy sok soka nepronásleduje. — Rod Pelidna má zobák na konci malounko dolů zahnutý; j-ák křivozobý (P. subarquata) jest vezpod z jara rezavočervený, vrch hlavy na černavé půdě jest šedorezavě vlnkován, zadní šíje rezavošedá, svršek těla na temnočerném základě narezavěle skvrnitý. Zřítelnice hnědá, zobák černý. Délka těla 20, křídel 11, ocasu 6 cm. Žije v sev. Evropě, v tahu ze severovýchod. Evropy objevuje se druhdy i u nás. Menší j-ák obecný (P. alpina) hnízdí se na březích mořských a objevuje se tu i tam při tahu u nás jednotlivě nebo v hejnech u stojatých vod. J-ák šedý (P. Temminckii), jehož ocas klínovitě se prodlužuje a první letka má bílý osten, má délku 15, křídlo 9, ocas 5 cm; hnízdí se v tundrách na severu Evropy a Asie; u nás vzácněji se vyskytá než předešlý. — Rod Tringa má zobák o málo delší hlavy a nártu, rovný, u kořene se stran smačklý, na konci poněkud sploštělý a jen na hranách hořejší čelisti rohovité stvrdlý. Ve špičatém křídle jest 1. letka nejdelší, ocas krátký zakulacený, přední prsty volné. Z 25 druhů zdržujících se na pobřežích mořských byl snad j-ák islandský (T. canutus) jednou u nás zastřelen. — Rod Actodromus, jenž má zobák kratší a ocas dvakrát vykrojený, vyskytuje se u nás druhem j-ákem malým (A. minuta), jehož délka jest 14 cm, takže jest nejmenším z ptáků slukovitých, a krajní péro rýdovací čistě bílé, svršek jinak popelavě šedý; přes oko táhne se bělavý proužek. — Konečně rod Calidris liší se od předešlých zjevně, že chybí mu prst zadní; zobák má zdéli hlavy a nártu. Jediný druh j-ák písečný (C. arenaria) rozšířen jest po všem okršku zemském vyjmouc Australii. Peří jest nahoře rezavé s načernalými skvrnami; ostny letek a podbřišek jsou bílé, letky načernalé, oko tmavohnědé. Žije hlavně na severu; podél pobřeží mořského Evropy i Asie táhne na jih a jen zřídka v Čechách se vyskytuje. Bše.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jespák