Ottův slovník naučný/Jeseteři

Ottův slovník naučný
Jesep	Jeseteři	Jeschken

Údaje o textu
Titulek:	Jeseteři
Autor:	František Bayer
Zdroj:	Ottův slovník naučný: Třináctý díl. Praha: J. Otto, 1898. S. 276. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jeseteři

Jeseteři (Acipenseridae), čeleď ryb kladená jindy v podtřídu ryb ganoidních (Ganoidei), nyní v podtřídu Teleostomi, do řádu Actinopterygii a v podřadí Chondrostei. ijakožto jedna z obou recentních čeledí (Acipenseridae, Polyodontidae) chrupavčitých ryb ganoidních a tedy zbytek většího jindy kmene rybího vyznačuje se čeleď j-erů znaky především retrogressivními. Jsou to zejména povrch těla a úprava úst. Kdežto hlava nahoře jest všecka pokryta kostěnými deskami, viděti na trupu již jen patero řad kostěných, ve hrot zašpičatělých desk s lesklým povrchem: jedna řada jest uprostřed na hřbetě, dvě na obou bocích a dvě vezpod na břiše (památno, že fossilní ganoidi z rodu Palaeoniscus mívají mezi šupinami také patero řad šupin větších podobně umístěných jako desky j-erů). Mezi kostěnými deskami jest kůže buď lysá, buď kostěnými zrny pokryta. Druhý retrogressivní znak viděti v bezbrannosti malých, vytažitelných úst, jež se nalézají na zpodní ploše hlavy prodloužené na předu v zašpičatělý čenich; jen u mláďat, vzácnou výjimkou i u dospělejších individuí nalezeny pomíjející zoubky (Zograff). Před ústy jsou čtyři masité vousky. Žaberní otvor jest neúplně přikryt kostěným kotoučem (skřelí) bez kloubu; ve bláně obalující dutinu žaberní není kostěných paprsků a žábry vedlejší nalézají se na vnitřní ploše víčka. Ploutve prsní jsou dosti veliké a mají 1. paprsek v podobě silného ostnu; menší ploutve břišní jsou v zadní polovině trupu, ploutev hřbetní a řitní jsou až přímo před různolaločnou (heterocerkní) ploutví ocasní. Na předním okraji ploutví lichých bývají řady šupinek (fulcra). O znacích anatomických viz Ganoidní ryby. J. jikrnáči mají přemnoho jiker (napočítáno až 7 millionů), a to dosti velikých, o průměru 2 nebo 3 mm, jež bývají v lepkavém obalu upevněny na vodních rostlinách až do vylíhnutí mladých rybiček, což arci netrvá dlouho; líhnout se rybky již za týden nebo za 14 dní potom, když byla vajíčka do vody vypuštěna. Vajíčka jsou holoblastická (K. v. Kupffer), ale ryhováním nerozpadá se žloutek v rovné dílce; nahoře na vajíčku jsou drobnější částečky, jinde partie větší, ač i ty nejsou rovné velikosti. Jen ze drobně ryhovaného žloutku na hořejším pólu vajíčka vzniká embryo, tak že má vylíhlá larva j-era (zdélí 6 mm) na počátku svého rozvoje na hrudi obšírný vak žloutkový. Hlava tou dobou ještě není zašpičatělá, ačkoli se ústa nalézají hned od počátku na zpodní části její; také místo lichých ploutví viděti jen souvislou obrubu ploutevnatou. Za 4 neděle doroste larva délky 10 mm, má již hlavu zašpičatělou, před ústy vousky, ploutve differencované, ano ocasní ploutev již vzhůru zakřivenou. Za rok dorůstá mladý j-er délky 20 cm a má pak zplna podobu ryby dospělé.

J. žijí ve vodách mírného pásma, a to nejen v mořích, ale i v řekách, kamž se zejména ubírají majíce se tříti. Jsou to dravé ryby, jež se živí drobnými zvířaty vodními. Lidé je všude loví pro chutné maso, pro měchýř vzdušní (vyzí klí, vyzina), ale zejména pro jikry, jež pode jménem kaviáru do obchodu přicházejí. Ze 20 asi druhů rodu j-erů (Acipenser L.), žijících v Evropě, v Asii a v Americe, tito jsou nejznámější: A. sturio L. (j-er obecný), dorůstá délky 2 m (nezřídka i 5 m), má přední konec hlavy zašpičatělý (v podobě rovnoramenného trojúhelníka), ale nepříliš ostrý, vousky před ústy oblé, štíty na hřbetě uprostřed nejvyšší, na bocích štítky těsně seřaděné a barvu nahoře šedou, buď namodralou nebo nažloutlou, také nahnědlou, na bocích a na ploutvích našedivělou, vezpod jako stříbro bílou. Žije ve Středozemním moři, v Atlantském okeánu kolem západní a severní Evropy a také kolem sev. Ameriky. Je-li na jaře dlouho velká voda, přichází k nám do Labe, ano i do Vltavy (až ku Praze). Menší A. ruthenus L. (j-er malý), zdéli nanejvýš 1 m, má hlavu na předu více do předu prodlouženou, štíhlejší a špičatější, vousky na vnitřní straně třepenité, štíty na hřbetě v zadní jeho části nejvyšší, štítky na bocích také hustě seřaděné, barvu nahnědlou i našedivělou, na hřbetě nejtmavší, ploutve našedivělé, jen řitní a břišní poněkud narudlé. Plove z Černého a Kaspického moře do ruských řek i do Dunaje a jeho přítoků. Má maso všech druhů nejlepší. Převeliká vyza (A. huso L.), dorůstající délky 5—9 m, má hlavu a hřbetní štíty podobně upravené jako j-er obecný, vousky sploštělé, mezi štítky na bocích mezery a barvu nahoře šedou, vezpod bělavou. Žije v Černém a Kaspickém moři. Tamtéž obývá menší A. glaber Fitz., s krátkým a tupým předním koncem hlavy a s oddělenými štítky na bocích (délka těla 1—2 m). V Černém moři žije A. stellatus Pall, (j-er hvězdnatý), rovné asi délky, ale s předním koncem hlavy velice prodlouženým a špičatým; má v kůži kromě štítů ještě roztroušená hvězdovitá zrna; od něho se podobný A. schypa Güldenst. liší tím, že má hlavu kratší a štíty na hřbetě uprostřed nejvyšší. Konečně žije v ruských řekách i v Dunaji tomuto podobný, ale trochu větší A. Güldenstädtii Brandt (zdélí 2—4 m); čtvrtina ruského kaviáru i vyziny prý z tohoto druhu pochází. — Jen ve sladkých vodách Ameriky a střední Asie žijí 4 druhové jiného rodu Scapirhynchus Herk., kteří mají přední, prodloužený konec hlavy s hora sploštělý, trup před ocasní ploutví se stran smačklý a hořejší cíp ocasu ve vlákno prodloužený. V Mississippi a v přítocích obývá 2 m dl. Scap. cataphractus Gir. Br.